Dne 8. září 2015 bude Miloš Zeman v polovině svého mandátu a média se zamýšlela nad jeho působením ve funkci nejvyššího státního úředníka, kterého si platíme ze svých daní, aby navenek reprezentoval zemi. Názory se často velmi lišily, ale podle srpnového průzkumu agentury ppm factum by současné hlavě státu dala v dalších volbách svůj hlas opět třetina voličů, stejně jako v druhém kole prezidentské volby v roce 2013.

Ze skupiny dotázaných starších 60 let by Zemana volila přesně polovina, kdežto z lidí mladších 29 let méně než pětina. Jeho voliči pocházejí hlavně z menších lokalit a mají základní nebo učňovské vzdělání. To Miloš Zeman ví a podle toho se o své voliče i uchází: zajíždí za nimi a snaží se hovořit i jejich jazykem. Používá staré předsudky, fráze a stereotypy místo skutečných argumentů: říká jim to, co si oni sami myslí, což bohužel často nejen společnost rozděluje, ale probouzí v publiku i ty nejnižší záště a pudy. Zemanův odmítavý vztah k migrantům a strašení islámskými teroristy je toho příkladem.

Když se dostane Miloš Zeman do konfliktní situace, buď zmizí jako poté, co nedostal Rusnokův kabinet důvěru, Zemanovci se nedostali do parlamentu a na veřejnost se provalil pokus o puč, v němž měl být nahrazen Bohuslav Sobotka Michalem Haškem, nebo šikovně nastolí téma, které zaujme média natolik, že se přestane hovořit o skutečném problému, jako když po kritice jeho první cesty do Číny a zpáteční cesty v soukromém letadle Petra Kellnera promluvil v Radiožurnálu sprostě.

Podobně když byl kritizován za cestu do Číny na oslavy konce druhé světové války, kam nejel žádný další západní prezident. V ten moment předhodil médiím jako možného kandidáta na prezidentský stolec Pavla Rychetského. Média opět měla o čem psát, i když je zřejmé, že pan Rychetský kandidaturu nejspíš nepřijme, protože ji již několikrát odmítl. S médii – v poslední době hlavně bulvárními – si hraje, i když mu nepatří, docela umně a my mu na to skáčeme.

Mezi dalšími možnými kandidáty na příštího prezidenta, kteří by se nejspíš mohli s Milošem Zemanem v roce 2018 utkat, zatím jsou pánové Tomáš Halík, Jaroslav Kubera, Martin Stropnický či Zdeněk Škromach.

Pokud se Miloš Zeman rozhodne kandidovat podruhé, pak skutečnými soupeři v tomto souboji budou nejspíš ruské peníze a peníze Andreje Babiše. Největší nebezpečí by pak mohlo být v tom, že by soupeři byli jen fiktivní, jak naznačují současní nominanti. Skutečnou šanci by mohli mít Jan Švejnar či generál Petr Pavel, ti ale zatím nominaci odmítají.

Proto zřejmě i tentokrát by platilo totéž, budeme-li parafrázovat to, co napsal již v roce 2013 Frankfurter Allgemeine Zeitung: Češi stojí před pravou volbou. Jestli chtějí pokračovat v Havlově díle po patnáctiletém přerušení Václavem Klausem a Milošem Zemanem, nebo jestli chtějí mít dále v čele státu autoritářského vůdce levice. Jinými slovy jde o to, jestli většina společnosti bude chtít takového úředníka, který nás svými rétorickými výkony táhne zpět k Rusku, platit ze svých peněz.

(Psáno pro ČRo Plus)