"Ve filmu nejde o nic jiného, než člověku na plátně jeho chování věřit, " tvrdí Miloš Forman, a veškerou přípravu filmů podřídil vždy důsledně této formuli. Je přesvědčen, že film miluje autenticitu, proto točil nejčastěji v reále s kontaktním zvukem. Dokonalostí a pravdivostí na plátně byl posedlý. K tomuto přesvědčení a jednoduché formuli mu pomohli sami komunisté, které žitý život vůbec nezajímal a film zneužili jen k propagandě. Místo o skutečném světě točili filmy pouze o tom, jaký by svět jednou měl být, a tomu se již tato generace nejen smála, ale toho se i štítila. Programově s tím nechtěla mít nic společného: tak se zrodila česká nová vlna, jako spiknutí proti blbosti.

V padesátých letech, kdy Miloš Forman studoval na FAMU, tehdejším filmům nikdo z vnímavějších studentů nevěřil. Když se k tomu na škole přiznal a navíc se zjistilo, že s kamarádem holduje dekadentním básníkům Baudelairovi a Rimbaudovi, chtěli je ze školy vyhodit. Zůstal tam jen díky manévru svého učitele spisovatele a scenáristy Miloše V. Kratochvíla. A Ivana Passera, Formanova kamaráda, s kterým pak natočil většinu svých českých filmů, režiséra českého Intimního osvětlení a bezmála patnácti amerických filmů, skutečně v roce 1957 z FAMU vyloučili: svéráz a osobitost vadila.

Miloš Forman na ní naopak bazíroval: "Důležité je, aby divák nevnímal, že herec hraje dobře. Proto je důležité, aby herci režisér nesebral jeho osobnost. Dodržuji jedno pravidlo: Co nejmíň hercům vysvětlovat. Čím víc režisér hercům radí, tím víc jim mate hlavu... Já hercům předehrávám, a tím jim dávám najevo, jakou mám o roli představu, ale vyjadřovat to slovy je ošemetné. Herec má pak mých slov plnou hlavu a hledá za nimi něco hlubšího, než v nich skutečně je, a jeho výkon začíná být vyumělkovaný," řekl režiséru Bohdanu Slámovi.

Protože většina herců tehdejší doby byla podle Miloše Formana nevěrohodná a okoukaná, začal od počátku, tedy od roku 1963, kdy natočil hraný dokument Konkurs o fiktivním výběru zpěváků do divadla Semafor, využívat neherce. Už při práci na scénáři na tomto filmu spolupracoval s Ivanem Passerem, jehož to byl i námět a za kamerou byl Formanův věrný přítel Miroslav Ondříček, který taky neměl FAMU. V Konkursu se poprvé objevila i Formanova budoucí žena Věra Křesadlová, která byla zasvěcena do toho, že jde o fikci. Instruována Milošem Formanem dávala některým scénám rytmus, který neherci necítili. Podobnou metodu později použil při natáčení Lásek jedné plavovlásky. Tam mezi neherci v jedné scéně hraje i Vladimír Menšík, který plní podobnou funkci.

A položíme-li si otázku, proč měl Miloš Forman v USA takový úspěch, tak nejspíš kromě toho, jak sám říká, že mu nic jiného nezbývalo, protože se nemohl z Ameriky domů vrátit, může za to jeho nadání a houževnatost. Vždy měl předem jasnou představu, za kterou racionálně či instinktivně šel a navíc měl schopnost pro tuto představu nadchnout své okolí. Kdysi prý svým synům řekl: "Všechno na světě zvládneš, když se budeš umět soustředit."

(Psáno pro ČRo Plus)