"Honza je energický. Plně se do věci investuje. To, co dělá, dělá naplno. Pořádně. On je herec s tím darem, že zaujme diváka, i když nic neříká a nehýbá se. Z něho vyzařuje osobnost: jako herce i jako člověka si ho vysoko cením...," řekl o něm před lety Václav Havel. A přesně tak se choval i ve Spojených státech, kam emigroval po Chartě 77, když Státní bezpečnost přišla na to, že rozšiřoval její znění, jak mi nedávno vyprávěla Magda Vášáryová. Ta s ním těsně před emigrací spolupracovala na Slovensku, kde hrál v televizi a ve filmu v době, kdy už v Čechách natáčet nesměl a kdy se nesměl vysílat seriál F. L. Věk, protože v něm Tříska hrál.

Právě kvůli té obrovské investici, s kterou se vrhal do každé práce, uspěl i v Americe. Pamatuji si, jak mi při udílení ceny Erasma Rotterdamského Václavu Havlovi v roce 1986 v Holandsku vyprávěl o své první divadelní roli v New Yorku: Protože měl výborný sluch, naučil se roli Wolanda v Mistrovi a Markétce perfektně a stejně skvěle ji i zahrál. Jen po představení, když za ním přišli novináři, ukázalo se, že ještě skoro vůbec neumí anglicky a museli přivolat tlumočníka.

Za tento jeho první úspěch mohla jistě i až přemrštěná disciplína: s kamarády, jako byl například Josef Topol, rád zašel i na pivo. Protože bydlel ve Střešovicích, chodil s ním vedle známé hospody U Holečků do restaurace u zadního vchodu do Hvězdy, z níž je dnes domov důchodců. Sedávali tam ale v kuchyni, aby ho lidé nepoznali a neobtěžovali a Jan Tříska pil celý večer jedno pivo a ještě si do něj dával ohříváček, aby si nepoškodil hlas. Než emigroval, vyzval Josefa Topola, aby k němu zaskočil, že má nějaký dárek pro jeho kluky. Všechny neobnošené svršky, které doma měl, pečlivě zabalil do několika tašek s tím, že doma dělá pořádek. O odjezdu nikomu neřekl.

V Americe mu hodně pomohli Miloš Forman a Jiří Voskovec, kteří věděli, že se svou sveřepostí a precizností se prosadí a měli pravdu. Hrál hodně v divadle, nejznámější byla asi role Jepichova ve Višňovém sadu, kterou režíroval Peter Brook a natočil i několik filmů. U nás jsme ho mohli vidět třeba jako střelce ve filmu Lid versus Larry Flynt.

Před odchodem do Spojených států hrál už od studentských let v Národním divadle a v roce 1966 s Marii Tomášovou a několika dalšími herci přešel do Divadla za branou Otomara Krejči, kde hrál hlavně ve všech hrách Josefa Topola. Po zrušení Krejčova divadla hostoval na Kladně a v letech 1974 až 1977 v Městských divadlech pražských.

Těsně před listopadem přečetl ve Svobodné Evropě Slovo o slovu, Havlův proslov k udělení Mírové ceny německých knihkupců. Po roce 1989 se do Prahy často vracel: připomeňme alespoň jeho roli učitele ve filmu Obecná škola, Krále Leara na Letních shakespearovských slavnostech, angažmá v Havlově divadelním Odcházení a naposled Svěrákův film Po strništi bos. Dne 23. září 2017 spadl Jan Tříska z Karlova mostu do Vltavy a následkům zranění podlehl v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Bylo mu osmdesát let.

(Psáno pro ČRo Plus)