Koncem minulého roku uplynulo 70 let od doby, kdy vyrazili dva mladí absolventi Vysoké školy obchodní Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund na svou první cestu kolem světa. Letos 14. února oslavil pan Zikmund 99. narozeniny a o den později před 15 lety zemřel ve dvaaosmdesáti Jiří Hanzelka.

Připomeňme, že na cestu se připravovali od roku 1938, kdy se poprvé setkali. Startovali ale až v roce 1947 a jejich trasa vedla nejprve do Afriky, kde zřejmě jako první překonali s vzduchem chlazeným automobilem Tatra 87 celou Núbijskou poušť, vystoupali rovněž na nejvyšší africkou horu Kilimandžáro. Z Kapského města přepluli do Argentiny a vydali se na pouť po Jižní a Střední Americe. Jednou s Tatrou havarovali kvůli nefunkčním brzdám a museli pak čekat na nový vůz. V Habeši je přepadli lupiči atd. Celkem za tři a půl roku projeli 44 zemí, urazili 111 000 kilometrů, z toho 61 700 ve svém voze. Pořídili 10 000 fotografií a natočili jedenáct kilometrů filmu a pro tehdy Československý rozhlas seriál reportáží.

Druhou výpravu uskutečnili v letech 1959 až 1964 na vozech Tatra 805 a ta směřovala do Asie a Oceánie. Na této cestě si připsali další rekord: jako první projeli automobilem Sovětským svazem z východu na západ. Po návratu napsali několik knih: například v roce 1952 Afrika snů a skutečnosti, v roce 1958 Za lovci lebek nebo Světadíl pod Himálajem v roce 1969. Pak přišla normalizace a zákaz publikování. Několik jejich knih vyšlo v samizdatu a další až po roce 1989. Mimořádné výkony tehdejší režim trestal.

Ze své druhé výpravy cestovatelé vypracovali pro vládní činitele čtyři zprávy – o Západním Íránu, Indonésii, Japonsku a SSSR. Nejožehavější z nich byla „Zvláštní zpráva č. 4“ o zkušenostech ze Sovětského svazu. Ta podávala nelichotivý obrázek o stavu sovětské společnosti a vyvolala značnou nelibost. Zpráva skončila v trezoru a oficiální veřejné prezentace se dočkala až v roce 1990.

Celkem vydali šestnáct knih a poslední napsal Miroslav Zikmund sám, vyšla loni a jmenuje se Století Miroslava Zikmunda. „Upřímně řečeno, strávil jsem nad touto knihou mnoho dnů a týdnů a skoro jsem si při té práci zničil oči. Velmi se mi ulevilo a jsem rád, že nic dalšího psát nemusím,“ řekl na prezentaci knihy.

Když jsem s Miroslavem Zikmundem setkal naposled ve Zlíně před dvěma lety, svěřil se mi, že si píše od dětských let stále deníky a má je také všechny pečlivě schované. Bohužel před pár dny si zlomil nohu a v těchto dnech je ještě v nemocnici. Přejeme mu brzké uzdravení, protože přestože nedávno tvrdil, že už nikdy nic nenapíše, v plánu ještě něco má.

(Psáno pro ČRo Plus)