Premiér, pandemie a meze marketingu
Stará lidová moudrost praví: Všechno zlé je pro něco dobré. A to platí i o pandemii koronaviru, který se u nás objevil 1. března 2020.
Marketingoví mágové, kteří radí premiérovi, na počátku ohrožení vycházeli ze studií, které již od roku 1961 poukazovaly na to, že důležitější než slovo je obraz. Tehdy John Fitzgerald Kennedy vyhrál nad Richardem Nixonem v televizním předvolebním duelu kvůli tomu, že byl mladší, opálený a veselý, zatímco Nixon byl unavený, měl teplotu a po tvářích mu tekla levná tělka.
Kdyby probíhal duel jen v rozhlase, ukázal později průzkum, zvítězil by Nixon. Slovo tehdy poprvé ztratilo ve veřejném prostoru svou váhu. Nástup internetu a sociálních sítí propast mezi skutečností, kterou jsme schopní pojmenovávat pouze slovy, ještě prohloubil a k stoupající síle obrazu přidal jako rozhodující faktor emoce. Proto v prvních dnech, kdy se k nám dostal virus Covid-19, jsme mohli pana premiéra vidět na obrazovce mnohokrát za den.
Jenže marketingovým odborníkům nedošlo, že v krizových situacích se váha slova zvyšuje a začíná mít rozhodující význam. Lidé už nevnímají osoby na obrazovce v obývacím pokoji jen periferním zrakem, ale soustřeďují se na obsah, tedy na osvobodivé slovo, které jim poradí a dodá kuráž. Jenže aby slovo v takové situaci zafungovalo, musí být pevné, srozumitelné a pravdivé. Důvod je zřejmý: na rozdíl od běžného politického marketingu, v kterém se sliby ověřují za dlouhou dobu, v době krize je pravdivost každého slova ověřitelná okamžitě. Proto lež v době krize má bumerangový efekt a obrací se proti tomu, kdo se lží pracuje.
Vzhledem k tomu, že premiér v prvních dnech soustavně lhal a tvrdil, že roušek, respirátorů, dýchacích přístrojů, které pomáhají s okysličováním krve, je dostatek, což nebyla pravda, roušek chybí dodnes dle biologa Marka Váchy milion. V nemocnicích navíc začínají chybět i zkumavky a testovací tyčinky. Za špatnou distribuci může i svévolné rozhodnutí, že roušky budou distribuovány pouze centrálně: normální distributoři od té chvíle nesměli dodávat roušky do nemocnic. Roušky chybí i prodavačům v supermarketech a ti odmítají bez nich pracovat, jak na to upozornil Vladimír Dlouhý.
Vláda kvůli tomu ztrácí důvěru a nervózní a chaotický premiér v přímém přenosu předvedl, že nezvládl roli krizového manažera, za kterého se vydával. Zároveň názorně stvrdil, že nechápe roli médií, když na tiskové konference pouští jen pět médií, jejichž povinností je právě v krizových situacích kontrolovat výkon moci, a tím vládě pomáhat při odstraňování chybných kroků a opět lživě tvrdí, že se tak děje kvůli nákaze.
Trvalo to dlouho, ale nakonec v úterý vládě došlo, že situace je nebezpečná a premiér se za některé nedostatky omluvil. Podle německého Institutu Roberta Kocha může mimořádná situace v různých podobách v nejhorším případě trvat až dva roky.
(Psáno pro ČRo Plus)
Marketingoví mágové, kteří radí premiérovi, na počátku ohrožení vycházeli ze studií, které již od roku 1961 poukazovaly na to, že důležitější než slovo je obraz. Tehdy John Fitzgerald Kennedy vyhrál nad Richardem Nixonem v televizním předvolebním duelu kvůli tomu, že byl mladší, opálený a veselý, zatímco Nixon byl unavený, měl teplotu a po tvářích mu tekla levná tělka.
Kdyby probíhal duel jen v rozhlase, ukázal později průzkum, zvítězil by Nixon. Slovo tehdy poprvé ztratilo ve veřejném prostoru svou váhu. Nástup internetu a sociálních sítí propast mezi skutečností, kterou jsme schopní pojmenovávat pouze slovy, ještě prohloubil a k stoupající síle obrazu přidal jako rozhodující faktor emoce. Proto v prvních dnech, kdy se k nám dostal virus Covid-19, jsme mohli pana premiéra vidět na obrazovce mnohokrát za den.
Jenže marketingovým odborníkům nedošlo, že v krizových situacích se váha slova zvyšuje a začíná mít rozhodující význam. Lidé už nevnímají osoby na obrazovce v obývacím pokoji jen periferním zrakem, ale soustřeďují se na obsah, tedy na osvobodivé slovo, které jim poradí a dodá kuráž. Jenže aby slovo v takové situaci zafungovalo, musí být pevné, srozumitelné a pravdivé. Důvod je zřejmý: na rozdíl od běžného politického marketingu, v kterém se sliby ověřují za dlouhou dobu, v době krize je pravdivost každého slova ověřitelná okamžitě. Proto lež v době krize má bumerangový efekt a obrací se proti tomu, kdo se lží pracuje.
Vzhledem k tomu, že premiér v prvních dnech soustavně lhal a tvrdil, že roušek, respirátorů, dýchacích přístrojů, které pomáhají s okysličováním krve, je dostatek, což nebyla pravda, roušek chybí dodnes dle biologa Marka Váchy milion. V nemocnicích navíc začínají chybět i zkumavky a testovací tyčinky. Za špatnou distribuci může i svévolné rozhodnutí, že roušky budou distribuovány pouze centrálně: normální distributoři od té chvíle nesměli dodávat roušky do nemocnic. Roušky chybí i prodavačům v supermarketech a ti odmítají bez nich pracovat, jak na to upozornil Vladimír Dlouhý.
Vláda kvůli tomu ztrácí důvěru a nervózní a chaotický premiér v přímém přenosu předvedl, že nezvládl roli krizového manažera, za kterého se vydával. Zároveň názorně stvrdil, že nechápe roli médií, když na tiskové konference pouští jen pět médií, jejichž povinností je právě v krizových situacích kontrolovat výkon moci, a tím vládě pomáhat při odstraňování chybných kroků a opět lživě tvrdí, že se tak děje kvůli nákaze.
Trvalo to dlouho, ale nakonec v úterý vládě došlo, že situace je nebezpečná a premiér se za některé nedostatky omluvil. Podle německého Institutu Roberta Kocha může mimořádná situace v různých podobách v nejhorším případě trvat až dva roky.
(Psáno pro ČRo Plus)