Jak zdůrazňuje filozof Miroslav Petříček: Myslet znamená vždy myslet jinak. To i v těžkých dobách koronakrize předvádí jak lidová tvořivost, tak filozofové.

Po internetu běhají například tyto vtipy: Odborový svaz pražských kapsářů žádá od vlády 20,7 milionů korun jako kompenzaci za ušlý zisk způsobený omezeným pohybem osob.

Pokud budou ještě dlouho zavřené školy, rodiče objeví vakcínu rychleji než vědci.

Březen, do karantény vlezem / Duben, ještě tam budem / Květen, je ze mě kretén.

Horší je, že s podobnými nápady v boji proti koronaviru přicházejí i politici a myslí to vážně: Donald Trump navrhl do žil nemocných vstřikovat dezinfekci. Nebo srbský prezident doporučuje pití tvrdého alkoholu. A jeho turkmenský protějšek jde ještě dál a doporučuje potlačit pandemii zákazem vyslovení slovo Corona.

Pravda je, že dobrá nálada a humor posiluje naší imunitu, ale odvádí pozornost od metafor filozofů, kteří upozorňují, že naše planeta se ponořila do vývojky, ale zatím nikdo neví, jak bude vypadat, až bude v ustalovači.

To je metafora kulturního vědce z berlínské Humboldtovy univerzity Josepha Vogla, který v časopise Monopol upozorňuje i na pozitivum dnešní situace, když odhaluje iluzi nadřazenosti ekonomie. Píše o tom, že v době pandemie se ze zdravotnictví stal lakmusový papírek tržní logiky, podle níž ještě nedávno se v Německu hovořilo o tom, že je zdravotnictví moc drahé. Bertelsmannova nadace dokonce přišla s návrhem, aby právě z ekonomických důvodů bylo zrušeno 600 nemocnic. Dnes naopak lékaři diskutují o tom, jakou nejnižší péči by bylo možné poskytnout všem, kdyby se ještě situace zhoršila, protože pak by počet lůžek nemusel stačit.

Na podobně závažnou skutečnost upozornil i italský filozof Giorgio Agamben, profesor z univerzit v Benátkách a v Paříži, který napsal, že v Itálii nouzovému stavu za oběť padly svobody. Toto téma obživlo i u nás po rozsudku Městského soudu v Praze z 23. dubna, který upozornil, že zákony obcházet nelze. Je tomu tak hlavně proto, že převážně v severozápadních evropských protestantských zemích jsou některá podobná nařízení nemyslitelná, nebo jen na krátkou dobu s řádným zdůvodněním, protože svoboda a z ní vyplývající osobní odpovědnost patří mezi nejvyšší hodnoty. Individuální práva jsou tam nadřazena kolektivním právům, a proto není v těchto zemích možné vyhlašovat snadno plošné zákazy.

Právníci říkají: Legalita moci není nad legitimitou zákona. Jinými slovy jednání, které je v souladu se zákonem, nemůže nikdy převážit nad smyslem zákona zaručující svobodu a osobní odpovědnost: nesmí bránit občanům riskovat či v krajním případě i zemřít. Jasně to řekl režisér Frank Castorf: žádný politik, ani paní kancléřka, mi nemůže nařídit, abych si myl ruce. To mně může pouze doporučit.

(Psáno pro ČRo Plus)