"Místo hraní kuliček jsem odmalička studoval zeměpis," řekl mi cestovatel a spisovatel Miloslav Stingl, když jsem s ním před lety hovořil.

Začal tím, že už jako osmiletý chlapec si sám kreslil atlas a v něm si vyznačil cestu kolem světa, kterou chtěl uskutečnit. Po více než pětadvaceti letech se mu podařilo ji absolvovat. Navíc za vlastní peníze. Vydělal si na ni psaním knih, které mu zprvu vycházely víc v zahraničí než doma. S ministerstvem financí se domluvil, že mu místo tehdejších tuzexových bonů, zvláštního platidla, s kterým se dalo nakupovat ve speciálních obchodech západní zboží, na konto ukládali část jeho vydělaných peněz v dolarech a z nich si financoval sám všech čtrnáct svých cest kolem světa.

Ve třetí třídě si založil Knihovnu Miloslava Stingla, jak honosně dětským písmem označil tehdy všechny knihy, které do ní zařadil, a ta mu zůstala po celý život. Když na knihovnu nedávno narazil, byl sám překvapen, že obsahuje řadu nejen běžných cestopisů, ale i skutečně odborných etnografických knih. „Slavný francouzský spisovatel Saint-Exupéry napsal: „Přicházím ze svého dětství.“ Jak vidíte, to platí i o mně. Na indiánskou stezku jsem se vydal velmi brzy,“ řekl mi Miloslav Stingl. A pokračoval: „První cestopis mi dala maminka k Vánocům, ale dnes se domnívám, že s tímto zájmem jsem se už narodil.“

Druhý zájem, který pana Stingla doprovázel celý život, byla literatura. Vyprávěl: „Už jako osmiletý jsem psal básničky, v deseti jsem začal publikovat a ve třinácti rozhlas odvysílal mou první hru. Vyprávěcí dar jsem nejspíš podědil po mamince. Až do maturity, kterou jsem dělal v Karlových Varech, kam jsme se přestěhovali z Bíliny, byl ve mne „dvou lásek spor“. Chtěl jsem psát i cestovat. Nakonec se mi podařilo obě lásky spojit.“ Do maturity malý cestovatel jako autodidakt již ovládal deset jazyků, později vystudoval práva a etnografii. Na budoucí dráhu byl mimořádně dobře vybaven. Hovořil sedmnácti jazyky.

Od mládí miloval indiány, za nimi také jezdil, a dokonce ho kmen Kikapů jmenoval svým náčelníkem: odtud pramení i jeho jméno Okima. O indiánech napsal: „Pro mě je svoboda hodnota nejvyšší, dokonce vyšší než zdraví. Zdraví je nám do velké míry dáno geneticky, o svobodu musím neustále bojovat, za ní je vždy moje úsilí,“ dodával pan Stingl, který si ji skutečně celý život užíval dost a dost a přitom nikdy nebyl členem komunistické strany, ani nepodepsal spolupráci s StB.

Celkem jednadvacet let trávil svobodným putováním po naší planetě a o svých cestách vydal 42 knih, které vyšly ve 240 vydáních v nákladu 17 milionů výtisků. Poslední jeho kniha Bibliografie cestovatelské legendy vyšla v roce 2016, kterou s autorem připravil Adam Chroust.

Od roku 1962 do začátku sedmdesátých let byl Miloslav Stingl zaměstnancem Akademie věd a od té doby byl až do 11. května 2020, kdy zemřel, na volné noze. Za život, zemřel v 89 letech, navštívil 150 zemí. Jeho životní krédo znělo: Maluna o na aupani a pau o ke ola o ke kanaka. Nade všechny národy je lidství. Přijal ho od Polynésanů.

(Psáno pro ČRo Plus)