Významný teoretik populismu Jan Werner Müller napsal: „Populismus je něco jako věčný stín moderní zastupitelské demokracie a představuje pro ni neustálé nebezpečí.“

Ve staré Evropě se nové populistické strany, které využily ztráty voličů tradičních politických stran, upínají k předmodernímu životu a kalkulují s psychologickým bezdomovectvím v globalizované společnosti, strachu z cizích živlů či osobními krachy bývalé střední třídy.

Ve střední Evropě tomu je trochu jinak. V Maďarsku se strana Fidesz upírá k důsledkům Trianonu, díky čemuž se velké Uhry scvrkly na čtvrtinu dnešního Maďarska. Přitahuje voliče vzepnutým nacionalismem a vidinou velkého Maďarska. V Polsku PiS slibuje hlavně venkovu nacionálně klerikální revoluci. A v České republice nejmladší ANO postavilo voličské zisky na zklamání lidí z politiky dřívějších hlavních politických stran a opřelo se převážně o důchodce, kteří na nové situaci po roce 1989 z velké části tratili.

Hlavní představitelé všech tří velkých stran ve střední Evropě spojuje víra ve své mimořádné schopnosti a jedinečnost. Kvůli tomu se snaží si podřídit média, justici i řízení hospodářství a zároveň se tím odchylují od principů Evropské unie, a připomínají nám, jak velký je rozdíl mezi nacionalismem a patriotismem. Patrioti jsou na svou vlast hrdí, ale jsou k ní kritičtí, kdežto nacionalista potřebuje nepřítele: a tím je ve střední Evropě Evropská unie. Sice představitelé těchto stran byli původně katolíky, liberály nebo komunisty, nakonec ale díky silné vůli k moci konvertovali k narcisismu. Důsledek je zřejmý: Těmto novým vůdcům, ač jsou nábožensky založení nebo jsou nacionalistickými bojovníky či oligarchové, kterým jde hlavně o osobní byznys, se prozrazují ve veřejném prostoru tím, že odmítají diskutovat s těmi, kteří nechtějí přijmout jejich pohádku.

Jenže víra Poláků a nacionalismus Maďarů představuje pevnější lepidlo než stálé uplácení důchodců či dalších příznivců, které v důsledku, zvláště v době dvou krizí: koronavirové i hospodářské, mobilizuje ostatní strany, hnutí a uskupení a hlavně mladé voliče, kteří cítí, že by dluhy, které ANO udělá, museli zaplatit.

Vlastně tím naplňují vizi německého sociologa Paula Nolteho, kterou popsal v knize Riskante Moderne. Tam předpovídal, že v budoucnosti po ztrátách velkých stran, které znamenají vypovězení staré společenské smlouvy, politický prostor zaberou malá uskupení, která budou ad hoc vznikat podle požadavků situace, a budou se různě sdružovat k řešení vzniklých problémů. A právě tuto tézi by mohly u nás naplnit výsledky a následující jednání po právě proběhlých krajských volbách.

ANO sice početně získalo nejvíc mandátů, ale spojí-li se opoziční strany ve většině krajů, mají šanci odsunout vítěze do opozice, zvlášť taky proto, že největší spojenci vítězného hnutí ČSSD a KSČM výrazně tratili.

V Maďarsku i Polsku takový proces bude zřejmě trvat mnohem déle.

(Psáno pro ČRo Plus)