Média jsou plná špatných zpráv. Můžeme se třeba dočíst, že nezaměstnanost by se v příštím roce mohla zvýšit na devět procent, nebo že se zavře třetina hotelů a restaurací. A ministerstvo financí minulý pátek zveřejnilo zprávu, že státní dluh České republiky stoupl za tři čtvrtletí skoro o 432 miliardy korun na více než dva biliony korun.

Jenže jako při každé katastrofě má lidstvo šanci dospět k prozření, a v tom je naše věčná naděje. Příliš dlouho jsme si mysleli, že jsme páni světa, že jsme vstoupili do období antropocénu a dokážeme globálně ovlivňovat zemský ekosystém. Z naší naivity nás vyvedl jeden malý neviditelný vir ve tvaru, jak vidíme pod mikroskopem, podmořské miny, a za to bychom mu měli být vděční, i když cena, kterou platíme, je velká. Ale ve světě není nic zadarmo, jak říkají staří a moudří. Covid-19 nám ukázal, že jsme součástí našeho prostředí, že se do něj rodíme, vyrůstáme v něm a umíráme, a proto ho musíme za každé situace plně respektovat.

"V tomto smyslu byla a je koronavirová pandemie informací", jak říká profesor Jiří Přibáň, "kterou nám příroda sdělila, že je současně okolím i prostředím naší společnosti." Němci tomuto prostředí říkají Umwelt a Angličané environment.

Taky bychom mohli říci: To, co nás utváří jako společenství, nás také přesahuje v našich možnostech. Proto ve starých tradičních společnostech měli péči o hygienu a zdraví na starosti kněží. Jejich rituály sjednocovaly praktické úkony s božími přikázáními.

Základní poučení, které ze současné pandemie vyplývá, podle vědců zní: Aby i dnešní digitálně propojená a supermoderní globální společnost mohla přežít, musí neustále komunikovat s tím, co ji současně obklopuje i přesahuje. Jinými slovy musíme se naučit obnovovat smlouvu s přírodou, ale i smlouvu s tím, co nás přesahuje, nebo jak by řekli věřící, smlouvu s Bohem.

Koronavirus nám ukázal, že i hodnota ekonomického zisku je společensky relevantní, a proto se nesmí absolutizovat. Peníze nesmí být nadále jedinou formou společenské hodnoty, ať se jedná o vědu, školství, kulturu či veřejné služby. Covid-19 a jeho následky lze tedy číst jako apel na to, abychom konečně zabránili ekonomické kolonizaci ostatních společenských věd včetně politiky a práva. Abychom místo nářku poděkovali za zkušenost, která by nám mohla pomoci se lépe připravit na příští ohrožení, abychom nepřehlíželi varování vědců, jako je třeba Ian Goldin, který už v roce 2010 na možný příchod pandemie upozorňoval.

Sociologové na celém světě v této situaci připomínají výroky španělské lékařky, která v rozhořčení a vyčerpání z boje s pandemií vyčetla společnosti, že zatímco fotbalovým hvězdám platí miliony, lékaři a sestry berou jen pár tisíc, ať se tedy lidé obrátí na ně, aby jim obstarali vakcínu proti covid-19.

Už tato slova, která v šířící se hrůze zanikla, byla zásadní výzvou k tomu, abychom přehodnotili naše hodnoty, a proto bychom na ně neměli zapomenout. Nebo, jak nyní napsal Fareed Zakaria: Pandemie vytvořila prostor pro změnu a reformu.

(Psáno pro ČRo Plus)