Ve Výroční zprávě BIS za rok 2019 stojí, cituji: "Rusko usiluje o destabilizaci a rozklad svých protihráčů, zatímco čínským cílem je vybudovat sinocentrickou globální komunitu, kde ostatní národy uznají legitimitu čínských zájmů."

Politolog Michael Romancov v této souvislosti cituje jeden z ruských propagandistických filmů, v němž můžeme slyšet tyto věty: "Znalost vlastní historie je nejen svatou povinností, ale také jednou z podmínek přežití… Historií, respektive historickou informací, je možné řídit společnost, nebo společnost zničit…"

Jinými slovy: Zatímco v otevřených společnostech probíhá neustálá diskuse o čemkoli, v Rusku budou „svatá místa“ ruských dějin, a s nimi i jejich tvůrci, „uchována“ a následně rituálně uctívána státem předepsaným způsobem, jak to koneckonců známe.

Čína a její či spřízněné univerzity z okolních zemí, na to jdou jinak. Například Kishore Mahbubani, profesor Národní univerzity v Singapuru, autor knihy Hast the lost it, česky by se to dalo přeložit jako Prohrál Západ?, předkládá zřetelná čísla. V knize se můžeme mimo jiné dočíst: 1800 let, až do roku 1820, Čína a Indie byly největšími ekonomikami světa. Posléze světu 200 let dominoval Západ a to autor považuje za odchylku od hlavní cesty dějin.

Západní politologové, jako například Robert Kagan z Brookingského institutu, místo čísel argumentuje politickým uspořádáním a tvrdí, že vedoucí role Spojených států po druhé světové válce byla zapříčiněna obranou liberálního řádu a oprávněnost tohoto tvrzení dokládá tím, že sedm dekád po druhé světové válce trval v Evropě mír.

Tomu se Mahbubani směje, protože pravda dle něj ukazuje na něco jiného: Pokus vyvážet demokracii podle něj přinesl v řadě zemí mnoha lidem utrpení. Kagan to sice nepopírá, ale dodává, že bez toho by nebylo vítězství ve studené válce a nedošlo by v roce 1989 k prosazení liberální demokracie v celé Evropě.
Mahbubani se ptá: Kdo si myslí, že je svoboda a demokracie nejvyšší cíl? Jenom Západ. Jenže historie je na zeměkouli pro všechny. Vzestupem Číny se zase vrací zpět to, co tu kdysi bylo. Hitlera odsoudil jen Západ, Rusko Stalina stále oslavuje a Mussoliniho toleruje. Mahbubani zastává názor, že nikomu se nemá nic přikazovat, každý si má zvolit systém, který je pro něj přirozenější. Jenže právě to, dle Kagana, Čína nerespektuje, když vyhrožuje a cituje jedno z čínských hesel: Buďte k Číně milí, nebo brzy nebude Čína milá k vám. Koneckonců chování Číny v Hongkongu, kde v těchto dnech zbavila mandátu neloajální poslance, to potvrzuje.

Item: Zásadní rozdíl mezi dvěma zmíněnými ohroženími je v tom, že s ideologií nelze polemizovat, té lze jen věřit nebo ji odmítat, a proto, bude-li Rusko ještě více oslabeno, stane se v brzké době nevypočitatelné, kdežto čínské ohrožení je v delším horizontu větší už i proto, že s ním nemá Západ dlouhou zkušenost: stará pravidla přestávají platit. A to platí i pro nás.

Psáno pro ČRoPlus