Pohyblivé písky české politické krajiny signalizují generační výměnu. A protože dle statistiků již od roku 2010 přibývá každý rok 100 tisíc nových voličů, těžiště třicátníků a jejich šéfů čtyřicátníků, jak ukazují nové koalice, začíná převažovat. Výjimkou je premiér, Andrej Babiš, kterému je 66 a Petr Fiala, kterému je 56 let. Podívejme se tímto rastrem na tři nejsilnější strany.

A právě nárůst mladých je tím faktorem, který tak silně podporuje příznivce Pirátů. Jejich voličům je kolem třiceti let. A ideologické myšlení je jim cizí. Raději sázejí na technokratická a byrokratická řešení. Každé jejich rozhodnutí je podložené analýzou a o důležitých věcech se hlasuje. Jejich spojení s hnutím STAN je ale právě proto dobrým krokem, protože zástupci komunální politiky mají velkou zkušenost s komunikací se státní správou a ovládají strategické myšlení, což pirátům chybí. Podle Kantaru z půli března by dostala tato koalice 34 procent hlasů. Čyřicátníci Ivan Bartoš a Marian Jurečka evidentně zatím vítězí. Přesouvají se k nim voliči nespokojení s ANO i od ODS. Není to ale nic překvapivého: řada lidí chce být vždy na straně vítězů.

O něco horší je situace v koalici Spolu, tedy ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Ta nesílí a dle politologů má ODS pevné voličské jádro kolem 10 procent a strop maximálně o pět procent vyšší a lidovci mají zase své voličské jádro na jižní Moravě, které se pohybuje někde nad pěti procenty, proto jejich preference se stabilně pohybují kolem 18 až 20 procent. Může za to do jisté míry i profesor Fiala, který nemá charisma, i když jeho nevýraznost pro jeho voliče představuje serióznost. Ale i v ODS se hlásí mladí ke slovu a právě v těchto dnech přišli s programem: Investujeme jeden bilion korun do infrastruktury. Zrychlíme výstavbu. Úřad online. Otevřeme data státu. Připravíme Česko na distribuovanou databázi. Naučíme děti programovat. Angličtina od první třídy. Ani koruna z veřejných peněz do dabingu. Zeleno-modrá infrastruktura. Snížíme náklady na státní správu o polovinu. Dokončíme privatizaci. Otevřeme u nás základnu NATO.

To by už ale nebyla současná ODS, v níž převažuje odstup od EU i od eura. ODS tedy teprve před generačním zlomem stojí. Jistou kompromisní alternativu by v ODS mohl dočasně představovat razantnější osmačtyřicetiletý Martin Kuba.
Úplně jiná je ale situace v Ano, kde generační rozdíly nehrají žádnou roli. Toto hnutí trestně stíhaný Andrej Babiš řídí jako svou firmu. Pokud ho členové poslouchají a vydělávají na něm, budou k němu loajální. A to platí i o příznivcích, zejména penzistech. Jakmile zjistí, že je před pandemií dostatečně nechrání, zatím jsme na tom z EU nejhůře na sto tisíc máme 230 úmrtí, objednali jsme si asi o třetinu méně vakcín, než jsme mohli, a finanční situace penzistů se bude horšit, odvrátí se od něj. Tohle ale premiér musí cítit stejně jako to, že se ho pozvolna přestávají bát státní úředníci, policisté i soudci, což při jeho zavedeném mikromanagementu může vést ke zcela neočekávaným krokům.

To jsou důvody, proč si lze zatím v budoucnu těžko představit jakoukoliv spolupráci i dvou z těchto subjektů.