Kvůli neschopnosti vést smysluplný dialog s Ruskem se občas v zahraničí i u nás vzpomíná na film Příchozí: Na naší planetě přistanou mimozemské vesmírné koráby, svět je v nebezpečí, sílí napětí, ale vzrušenou atmosféru uklidní lingvistka Dr. Banksová, která zprostředkuje dialog.

Jenže v současném konfliktu kvůli Ukrajině euroatlantická civilizace hájí právo každého státu, aby si o svém směřování rozhodoval sám, naopak Rusko zastává názor, že má právo požadovat, aby se Ukrajina nikdy nestala členem NATO. Rusko se vrací k doktríně, kterou Stalin formuloval takto: Já chaču zaščitnyj paljus vokkrug pervoje socialističeskoj strany mira. Já chci ochranný pás okolo první socialistické země na světě. Proto žádá, aby se NATO stáhlo do hranic před rokem 1997: od té doby totiž vyhovělo žádosti 14 zemí a přijalo je za členy Severoatlantické aliance. To Rusko vnímá jako ohrožení svých bezpečnostních záruk.

Návrat před rok 1997 je pro Alianci nepřijatelný, což Rusové nutně věděli předem. Rozdíl mezi filmem Příchozí a současnou situaci kolem Ukrajiny je v tom, že mimozemšťané po přistání nekladli žádné nesplnitelné podmínky: nevyžadovali kvůli svému ohrožení, aby se třeba Evropané vrátili do Afriky odkud původně přišli. Nejde proto v konfliktu s Ruskem o problém lingvistický, ale kulturní.

Poučení je tudíž složitější, než to, které vyplývá z filmu: Každý lingvista se může při konfliktu dobrat řešení jen v případě, že obě strany vykáží vůli se domluvit: problém současného harašení se zbraněmi ale ukazuje na nevůli k domluvě. Naše civilizace nemůže ustoupit od svých tradičních hodnot a Vladimír Putin, který shromáždil kolem Ukrajiny asi 130 tisíc vojáků, je nemůže stáhnout zpět, aniž vykáže nějaký úspěch. V Byznyse se považuje za vítěze každý, kdo vykáže finanční zisk, ve vojenské hantýrce je vítězem ten, kdo získá nové území. A právě o to nyní jde: Bez tohoto zisku nemůže Vladimír Putin stáhnout vojska, protože by se cítil jako poražený a stejně by ho vnímali i Rusové. Ruští poslanci požádali Putina o uznání nezávislosti dvou povstaleckých republik: Donbasu a Luhaňska, i když Rusko se v roce 1994 v budapešťském memorandu zavázalo respektovat ukrajinskou celistvost. Otázka je, jak by se k možné ztrátě dvou dalších oblastí po Krymu, kdyby to Putinovi stačilo, Západ postavil. Pokud na ztrátu nepřistoupíme a Putin začne argumentovat údajnou genocidou Rusů, eskalace bude pokračovat, pokud budeme protestovat pouze verbálně, může se vydírání opakovat.

K takovému střetu dojde vždy, když politik situaci hodnotí jen ve vztahu ke své osobě a není schopen přijmout pohled toho "jiného na sebe". V ten moment moc dosáhne jistého stupně, kdy už dotyčný vidí opravdickou velikost jedině ve velkolepé minulosti, říkají sociologové. Vlak do věčnosti ale spíš doveze do cíle ty, kteří prokázali schopnost se domluvit, kteří si dovedou představit sama sebe na místě ostatních lidí.

Psáno pro ČRoPlus.