Nejčastější nářky, které slyším, zní: Evropská unie je pomalá, české vládě všechno dlouho trvá. Otázka, na kterou se pokusím odpovědět, zní: Co to zpomalení způsobuje?

Opomeneme-li v této úvaze problémy s uzavírání kompromisů mezi 27 státy a dáme slovo psychologům, ti tvrdí, že za to může oddalovací mentalita evropské populace. U většiny lidí vznikla snaha riskantní rozhodnutí odsouvat. Třeba německý sociolog Paul Nolte tvrdí, že jednání vedeme tak, aby mohlo dojít k non-decision, tedy k odkladu rozhodnutí na pozdější dobu, v domnění, že to bude pro nás výhodnější. Ve skutečnosti – jak sami vidíme každý den – je tomu opačně: neřešené hromadící se problémy způsobují, že rizika vzrůstají a situace je méně výhodná.

Konec konců nejprve covidová pandemie, kterou předpovídali vědci několik let a v poslední době válka na Ukrajině, nám to názorně předvedly: Kdyby naše civilizace se na pandemii lépe připravila a kdyby reagovala na projev Vladimíra Putina hned po jeho proslovu v Mnichově v roce 2007, kdy se pokusil diktovat USA a Evropské unii, jak se mají chovat, ráznou diplomatickou cestou, nebo kdybychom s tvrdými sankcemi proti Rusku začali okamžitě po anexi Krymu v roce 2014, nemuselo by nejspíš k této krvavé válce dojít. Díky naší neodvaze a odmítnutí přijetí starého pravidla, že riziko je nedílnou součástí závazně žitého života, jsme se dostali do situace, kdy neřešené hromadící se problémy způsobují eskalaci rizika a sociální pnutí.

I když důvody tohoto stavu jsou rozdílné ve střední Evropě a v západní Evropě. U nás za to může padesátiletá zkušenost s dvěma totalitami: hnědou a rudou, které udusily bezmála veškeré aktivity a na západě dobře fungující sociální stát, Lidé si zvykli na pohodlí a komfort. Rozdíl je snad jen v tom, že elity ve staré Evropě nebyly tak silně vytěsněny z médií, což jim dovoluje hrozící nebezpečí hlasitěji artikulovat.

Důvodů je ale víc: žijeme v tak komplikovaném společenství, že už je nemožné domyslet veškerá rizika do možných konců. A to za situace, kdy je legitimita státu silně oslabena, protože už žádný evropský stát není schopen, zvlášť v době současné kumulace krizí, za výkon občanů, tedy odevzdané daně, nabídnout fungující zdravotnictví, řádné důchody a bezpečnost. Společenská smlouva ze strany států byla porušena.

Donedávna typické zvyklosti mladých lidí ve staré Evropě, kteří si nesmyslně prodlužovali dobu studia či nekonečným cestováním po planetě, zasáhlo i střední Evropu. Vstoupí-li lidé s touto mentalitou do zaměstnání, chovají se tam podobně, což má pak negativní vliv na vědu, technologie i vývoj infrastruktur, protože právě takto poznamenaná generace starých adolescentů je dnes již v celé Evropě na rozhodujících pozicích. A dostanou-li se do politiky a nejsou-li schopní riskovat, převládne u nich loajalita nad přemýšlením. A právě tyto tendence mají za následek zpomalování a zaostávání.

Odpovědět na otázku, jak se zrychlit, neumím, protože změnit čas a rychlost by znamenalo změnit čtvrtý rozměr naší existence.

Psáno pro ČRo Plus.