Na první pohled se zdá, že první tři kandidáty Petra Pavla, Andreje Babiše a Danuši Nerudovou, které v poslední době podporuje mezi 25 až 30 procenty hlasů, už nemůže nic ohrozit.

To ale není pravda: Do druhého kola postoupí jen dva a o tom, kteří to budou, rozhodne každý hlas i neúčast. Volbou Marka Hilšera, Pavla Fischera, Jaroslava Bašty, Josefa Středuly, Karla Diviše a Tomáše Zimy, jejichž preference se nejvýše pohybují kolem pěti procenty hlasů, může pořadím zamíchat. Proto volba srdcem nejbělejšího anděla v prvním kole, nemusí být dobrým řešením, zvlášť, když dodnes je nerozhodnutá až asi třetina voličů, koho bude volit.

Výsledky prvního kola může silně ovlivnit i účast: Pokud by podle Medianu přišlo k volbám 74 procent voličů, byli by ve výhodě Pavel a Nerudová, protože voličské jádro Babiše nemá potenciál růst. Zároveň odevzdané hlasy pánům Hilšerovi a Fischerovi v prvním kole oslabí kandidáty Pavla a Nerudovou, protože míří na skoro stejné voliče.

Babiše zase mohou oslabit hlasy pro slabší kandidáty, kteří mu vyčítají prozápadní orientaci, podporu Ukrajiny i NATO. Babiše mohou oslabit i hlasy pro Středulu, který stejně jako on kritizuje vládu.

I první tři kandidáti vykazují v poslední době vlastnosti, kterými se zásadně odlišují a mohou nám pomoci při rozhodování: Pomineme-li u Babiše členství v KSČ, registraci agenta StB, střet zájmů a trestní stíhání, nejvýraznější je jeho infantilita, tedy dětinskost, s kterou odmítá chodit do debat. Vymlouvá se na to, že jezdí za lidmi, jenže na besedy v poslední době zve jen své podporovatele a dostane-li nepříjemnou otázku, kňučí, naříká a vříská jak dítě, kterému rodiče nesplní přání. Protivníkům jen spílá často špatnou češtinou, neumí argumentovat. Jeho dětinskost potvrzuje i zarputilá neochota si přiznat jakoukoliv vinu. Zralý člověk reaguje podle Karl Jasperse opačně.

Příběh Petra Pavla, rovněž bývalého člena KSČ, je zásadně odlišný: po roce 1989 pomáhal budovat novou armádu, zúčastnil se mírové mise ve válce v bývalé Jugoslávii a v roce 1993 tam pomohl vyvést francouzské vojáky z obklíčení, v roce 2003 působil jako styčný důstojník na americkém velitelství v Kataru. Později byl náčelníkem generálního štábu a v letech 2015 až 2018 nejvyšší vojenský představitel NATO. Má diplomatické zkušenosti, působí vlídně a vyrovnaně a ve světě má renomé.

Danuše Nerudová, má ve své minulosti jen problém s rychlostudiem zahraničních studentů na její škole. Jinak je to sličná a vzdělaná ekonomka, bývalá předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody a rektorka Mendelovy univerzity v Brně. Podporuje vládní politiku Petra Fialy jako Petr Pavel, na všechny dotazy odpovídá správně, ale její životní příběh je chudý, a proto její slova nestvrzuje.

Kdyby u nás nebyla přímá volba, žádný z těchto tří kandidátů by dnes zřejmě nemusel uspět stejně jako při první volbě v roce 2013 by neměli šanci Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg. Poslanci a senátoři by tenkrát vybírali mezi Jiřím Dienstbierem a Přemyslem Sobotkou.

Napsáno pro ČRo Plus.