Slyším-li denně ze všech stran jen debaty o daních a důchodech, nemohu se vyhnout myšlence, že politiku nebezpečně redukujeme.

Pokud bychom přijali představu, že společnost vzniká teprve politickým rozhodnutím, bude nám hrozit, že se tak stane. Ve fungující demokratické společnosti opak je pravdou: Společnost si konstituuje sama svůj politický systém, ale zrovna tak i systém hospodářství, práva, vzdělávání, vědy a médií. A teprve všechny tyto systémy vytvářejí společnost. Otázku, jak tvrdí právní filosof Jiří Přibáň, je třeba otočit a ptát se: Jakou funkci v dnešní diferencované společnosti vykonává politický systém.

V této souvislosti je důležité se ptát, jestli smysl lidského života se vyčerpává tím, že na sebe bereme určité sociální role: jestli jsme jen zaměstnanci, podnikatelé, politici, advokáti, soudci, umělci atd. Tedy jestli lidská identita je definovaná rolemi ve společnosti a jestli je smysl možné nalézt jen v naplnění těchto rolí, nebo jestli se musíme dívat ještě dál na svět, který sdílíme s ostatními v jedné společnosti. Jestli přijetím jakékoliv role neredukujeme i svou roli, jestli neztrácíme schopnost žasnout nad životem, protože jsme pohlceni dynamikou, která není v naší moci, jak říká Tereza Matějčková.

Zásadní otázka tedy zní: Nepodléháme tyranii společnosti, když sledujeme jen svůj status, ekonomický zisk a politickou moc? Není v takovéto společnosti i nejbohatší podnikatel a nejmocnější politik jen otrokem svého majetku, svých firem a moci, jak to často vidíme nejen u nás? Nejspíš proto výzkum univerzity v Sydney ukázal, že povýšení, či dosažení nějakého cíle, na pocit životní spokojenosti má pozitivní vliv jen asi tři měsíce.

Český filozof Jan Patočka na to upozorňoval již dávno, když tvrdil, že smysl a krása života není v pouhém udržování života a naší role v něm. Podle něj život začíná teprve v okamžiku, kdy se o zvyklostí a stereotypů člověk dokáže osvobodit a sám sebe překvapovat. Když v sobě vybudí vůli být sám sebou, poznat svobodu, tedy vidět svět i sebe nově. Proto Patočka hovoří o transcendenci: Upozorňuje na to, že závažně žitý život se nemůže nikdy vyčerpat v souhlasech a protestech, ale měl by mít i rozměr, který nelze popsat, změřit nebo spočítat. Skutečná svoboda, o kterou v politice by mělo jít především, je tedy jen v tom, že nepřijmeme zavedené významy a neustálé upadání do automatických úkonů.

Přesně o tom hovořila taky Hannah Arendtová, která upozorňovala na to, že pokud redukujeme život jen na požitky a zážitky, místo problémů svobody se stále více řeší sociální problémy, jakými jsou blahobyt a HDP, a to je přesně to, co zažíváme. Zespolečenštění politiky představuje riziko, že politiku vnímáme ne jako prostor pro prosazování svobody, ale jako jednu z forem obstarávání sociálních potřeb. Svoboda je za takové situace vždy odstavena na vedlejší kolej, protože k moci se dostávají snadno díky našemu nesvobodnému jednání populisté na základě marketingu, který naše chování dokáže snadno předvídat. Na důležitých místech jsou pak lidé, kteří z politiky žijí, místo aby ji vytvářeli, aby otevírali prostor svobodě.

Napsáno pro ČRo Plus.