Jak známo, dialog je takový způsob rozhovoru, k němuž oba partneři přistupují s otevřenou hlavou a jsou ochotní druhému nejen naslouchat, ale i přijmout některé jeho argumenty. Z dialogu nakonec odcházejí oba trochu pozměněni či dokonce obohaceni. To, co ovšem vidíme u nás nejčastěji ve Sněmovně, dokonce i mezi těmi, kteří utvořili vládní koalice, je spíše urputný a litý souboj majitelů různých názorových proudů: pravicových: levicových, liberálních a konzervativních, a proto je těžké vést dialog.

Rozdíly, jichž jsme svědky v koalici, by měly platit mezi vládou a opozicí, jenže to by většina politických uskupení se musela shodnout na základních hodnotách. A to zatím, nejen u nás, ale i jinde včetně Spojených států, není možné. Jediný způsob obrany proti těm, kteří by rádi svrhli demokracii, představuje široká koalice, a proto každý nutný krok k záchraně země v krizi tak dlouho trvá: dialog s tak rozdílnými politickými subjekty vést nelze, proto nejde ve výsledku o kompromisy, která vede ke shodě, ale jen o obchod s ústupky, po němž obě strany zatvrzele zůstávají na svých pozicích.

Euroatlantická civilizace, a i každý demokratický stát, je založen na společných hodnotách, které tvoří rámec ústavy a jsou, jak se někdy říká. svaté. O nich strany, které cítí odpovědnost za svůj stát a příslušnost k organizacím jako je Evropská unie a NATO, nepochybují. Strany či hnutí, které prokazatelně s tímto směřováním nesouhlasí a tíhnou k autoritativnímu uspořádání či k bezbřehému populismu, považujeme za extrémistické. S nimi vést dialog nelze, protože se buď chovají jako ortodoxní majitelé pravdy, nebo v principu protestují proti všemu co činí demokratické strany, aby jim škodily: sledují pouze své sobecké cíle: a užívají výhod systému, proti kterému hlasitě protestují. To je důvod proč podle The Economist jsme v míře klientelismu na druhém místě na světě za Ruskem. Podíl Babiše a jemu podobných na HDP činí u nás 15 procent, v Rusku 19 procent.

Základním předpokladem fungující demokracie je akceptování ústavy, nedotknutelnost vlastnictví, nezávislost justice a médií a povinnost ctít sociální solidaritu, A to za dané situace u nás nejde, protože se politické strany neshodnou ani na společné kandidátce do Evropského parlamentu, jako se neshodli na společném kandidátovi na prezidenta, na vztahu k LGB, ke klimatickým změnám, natož k roli veřejnoprávních médií a i na nezávislosti státních zástupců či na osobách ústavních soudců.

Ve fungující demokracii nikdo nemá pravdu, ale všichni o ni musí denně usilovat, musí ji hledat, a k tomu slouží právě v úvodu zmíněný dialog. Pokud se nám nepodaří sestavit vládu, která se shodne na základních hodnotách, nebudeme schopni vést dialog, nemůže se nám ani podařit přesvědčit většinu voličů, aby věřili demokracii. Raději budou volit populisty, kteří jim slíbí, že za nich bude líp, protože je jim jedno co říkají, jde jim jedině o moc a o jejich bohatství. Stát je nezajímá, krize se budou opakovat a oni je budou využívat. Proto jedna z nejdůležitějších investic by měla směřovat do modernizace školství na všech úrovních.