Jsou Czerninové Češi?

20. 05. 2007 | 21:59
Přečteno 20597 krát
Podle Benešových dekretů ne, ale podle historiků jsou Czerninové naopak jeden z nejstarších českých šlechtických rodů. Jsou poprvé doloženi k roku 1193. To může říci v české kotlině, kde se obyvatelstvo silně míchalo, protože tu žili společně Češi, Němci, Maďaři, Židé, Rusové, Italové atd., málokdo a genetické testy DNA to v poslední době jen potvrzují.

Připomínám to proto, že Nejvyšší správní soud dne 14. května 2007 nepřiznal nárok na restituce Karl-Eugenovi Czerninovi, protože jeho děd (zemřel před dvaapadesáti lety) aktivně nebojoval proti nacistům a nebyl proto Čech, respektive neměl po válce nárok na československé občanství. Ještě ve dvacátých letech minulého století úřady Eugena Czernina považovali za Čecha, narodil se v Praze, jenže při sčítání obyvatel v roce 1929 se přihlásil k německé národnosti a díky tomu se o deset let později stal automaticky říšským Němcem. (Je třeba připomenout, že původně lidé z Bohemie, die Böhmen - český ekvivalent pro to neexistuje - byli dvojjazyční, buď byli jazyka českého nebo jazyka německého a šlechta byla mnohojazyčná.) Eugen Czernin si hned v roc 1945 požádal o československé občanství, ale jeho žádost se do jeho smrti nikdy nevyřídila. Ani v devadesátých letech ministerstvo vnitra mu občanství zpětně nepřiznalo.

Soud přiznání občanství posuzoval podle kritérií, které v roce 1945 stanovil jeden z dekretů prezidenta Edvarda Beneše. Dekret obsahuje podmínku, kdy každý žadatel, který přijal německé nebo maďarské občanství, musí prokázat i to, že se aktivně zúčastnil boje za osvobození. Toto podle soudce Jaroslava Vlašína nebylo možno z ničeho dovodit. To je jistě pravda, hrabě Eugen Alfons (1892-1955) se nejspíš snažil s Němci vycházet (jako ostatně velká většina Čechů), i když mu byl zkonfiskován zámek v Krásném Dvoře a bylo mu vytýkáno, že zaměstnává velký počet Čechů. Tím je chránil: nemohli být nasazeni na nucené práce.

Tato událost jen ukazuje, jak je právo nedokonalé a jak záleží na kontextu, z kterého při posuzování takové záležitosti budeme vycházet. Budeme-li se dívat na Czerniny v kontextu tisíciletí, není o čm pochybovat: byli a jsou to Češi, budeme-li se na ně ale dívat punktuálně z hlediska poválečných dekretů, rozsudek je nejspíš správný. Jenže – a v tom je ten hlubší, neprávní problém - takovým rozsudkem se Česká republika odstřihává od své slavné minulosti a o tom bychom měli přemýšlet. Rod Czernínů k nám patří již bezmála tisíc let, a toho bychom si měli spíš vážit.

Původ rodu Czerninů je odvozován dle historiků od prastarého českého rodu Drslaviců, z něhož se jako první připomíná dne 16. června 1160 Drslav, plzeňský kastelán. Rod Czerninů tak nejspíš vznikl jako jedna z větví Drslaviců, podobně jako páni ze Žinkov, Potštejna, Litic, Skály, Riesenberka či Dolan.

Pavel Koblasa ve stručných dějinách rodu připomíná romantickou pověst o původu jména. Předkové Czerninů z Chudenic prý byli krutě pronásledováni, protože si rozhněvali krále. Jejich sídlo bylo přepadeno a všichni přítomní byli povražděni. Jen taktak se podařilo chůvě, která opatrovala batole, ho schovat do komína. Když vrazi zase odjeli, přišli poddaní na hrad a hlasitě oplakávali panstvo. Vyvolali chůvu a ta vylezla s pacholetem, které bylo celé od sazí. Tehdy prý zvolali: Aj chuděnec, a jak je černý. Bůh nám tebe zachovej, abys zůstal provždy zdráv a abys byl někdy pánem naším milostivým. Přání se splnilo, když se hněv králův utišil. Na památku se mladý pán nazýval Černínem a sídlu se říkalo Chudenice.

Rod se v průběhu staletí rozvětvil, některé větve zanikly a příslušníci nedrahovické větve žijí dodnes a v dějinách Českého království a podunajské monarchie sehráli velmi důležitou roli. Například Ottokar Theobald hrabě Czernin, bratr dědy dnešního Theobalda Czernina z Chudenic se sídlem v Dymokurech, diplomat, byl ministrem zahraničí a v roce 1918 vyjednával podmínky mírových smluv. Z nedrahovické větve se v druhé polovině XVIII. století vyčlenila vinořská větev, která žije dodnes v Čechách právě na zámku v Dymokurech. Potomci hraběte Josefa (1842 – 1923) z téže větve žijí vzahraničí.

Štýrskohradeckou větev založil hrabě Humbert (1827 – 1910), bratr hraběte Heřmana z vrchlabské větve. Hrabě Eugen Alfons (1892 – 1955), o jehož majetku tento měsíc rozhodoval soud, patřil do vrchlabské větve.

Karl-Eugen Czernin (*1956), který se o rodový majetek soudí, by kromě lesů, polností měl dostat i vodní tvrz Švihov (patřil jim od roku 1707) a zámky v Jindřichově Hradci a v obci Lázeň. Po zamítnutí restitučních nároků se může odvolat k Ústavnímu soudu.


P.S. Připojuji článek o Theobaldu Czerninovi z Chudenic (*1936) se sídlem v Dymokurech, který jsem napsal před časem pro Mladou frontu Dnes.



Hrabě, který byl většinu života šoférem
Děláme si všechno sami: sedlačíme, spravujeme lesy i rybníky, říká Theobald Czernin
Být soukromě hospodařícím rolníkem nebo podnikatelem se mi moc nelíbilo, ale před nedávnem jsem dostal diplom, že jsem sedlák, a to je řádné řemeslo. Svěřuje se osmašedesátiletý Theobald (česky Děpold) hrabě (titul platí jen v zahraničí) Czernin z Chudenic (ves se nalézá u Klatov), kterému v roce 1994 vrátili zámek v Dymokurech u Nymburku, kde vyrůstal jako malé dítě. Spíš než jako šlechtic a sedlák vypadá jako fořt: nosí myslivecký obleček a jezdí terénním autem. Víc než na svůj zámek je hrdý na dvůr, který již zase funguje a uživí rodinu. Spravuje ho se synem Tomášem, původně stavebním inženýrem.

Ze zámku je ale bohužel pohled na budovy, které patřily Sboru národní bezpečnosti, dnes v nich hospodaří policie. SNB si ze zahrady odkrojil část přímo před zámkem. Vzhledem k tomu, že si komunistická policie postavila na zámeckém pozemku budovy, Theobald Czernin tuto část zahrady nedostal zpět. Policie naopak měla tu drzost, že mu nabídla, ať si svůj pozemek odkoupí včetně budov za 56 milionů korun. Připomeňme, že jen stržení ohyzdných paneláků by přišlo řádově na deset milionů. Do roku 1948 měl Rudolf Theobald, otec dnešního majitele, v těchto místech tenisový kurt. A tam, kde okolo zámku kvetly růže a pnulo se víno je po Bezpečnosti nekonečná betonová plocha: i zámek sloužil SNB jako skladiště. Betonovou krustu nechává pomalu dnešní majitel bourat a bude ji upravovat do původního stavu podle fotografie z roku 1937. Interiéry zámku jsou již zreastaurovány včetně vnitřních maleb ze začátku devatenáctého století, na které se při opravách narazilo. Několik generací Czerninů o nich nevědělo.

Czerninové jsou velmi starý čistě český šlechtický rod, původně se dle rodinné verze psali Cirínové (první zmínka je o nich z roku 1197), a jejich rodokmen sahá až k Přemyslovcům. Přes pány z Hradce a Slavaty jsou spřízněni přímo s Karlem IV. Paní Czerninová dodává: „Skoro všechny staré české rodiny jsou spřízněny s Přemyslovci, ale i hodně Čechů. To bychom měli vědět.“

„My patříme k vinořské větvi, která spolu s jindřichohradeckou větví vznikla z větvě nedrahovické. Starší, chudenická, byla mnohem bohatší. Větve radnická a tasnovická již vymřely. K rozdělení došlo v 17. století za Prokopa Vojtěcha, kdy získali velký pozemkový fond. Z chudenické větve je asi nejznámější Heřman (1576 -1651), který byl diplomatem a cestovatelem. Pak pochopitelně Diviš, narozený v roce 1565 a popravený 21.6.1621 na Staroměstkém náměstí. V letech 1618 až 1620 byl hejtmanem pražského Hradu za Ferdinanda II. Habsburského a nejvyšším hofmistrem Fridricha Falckého (Zimního krále). „Není ale pravda to, co se píše v českých slovnících a učebnicích, že byl předákem stavovského povstání. Naopak, byl to jediný popravený katolík. Odsouzen byl proto, že české protestanské pány pod vedením hraběte Thurna vpustil na Hrad.“

Nejbohatší z předků byl asi Humprecht (1628 - 1682), syn známé Zuzany Homutové z Harasova, provdané Czerninové, který studoval v Itálii a za ženu měl Italku. Byl důvěrník císaře Leopolda I. a od roku 1660 místodržitel v Čechách. Postavil Černinský palác v Praze na Hradčanech, kde sídlí ministerstvo zahraničí a zámek Humprech u Sobotky. „Postavil toho mnohem a mnohem víc. Kvůli paláci na Hradčanech se rozkmotřil s císařem, neboť se mu zdál moc velkolepý. Zlobil se na něj. Asi si myslel, že takový palác může mít jen císař. Postavil i zámek v Nejdku, pivovar, nemocnici a spoustu dalších užitečných věcí.“

V Dymokurech „sedí“ Theobald hrabě Czernin jako pátá generace. Původní hlavní sídlo bylo ale ve Vinoři, teprve dědeček dnešního majitele, rovněž Theobald, se usídlil v Dymokurech a s ním se přesídlila i správní kancelář. Zámek byl postaven v letech 1615 – 1618, další přístavba byla provedena kolem roku 1688. Podle sond odborníci usuzují, že nejstarší je střední trakt, mladší je pravé křídlo a nejnovější levé. Podle nákresů z 19 století měl mít zámek uprostřed kopulovitou věž jako má Wilsonovo nádraží v Praze, špičatější střechy a načinčané komíny. Naštěstí se tato přestavba nerealizovala. Jestli zámek není starší, tak prvním majitelem po třicetileté válce byl generál Montecuculi, později patřil hraběnce Colloredo Wallsee, kterou si vzal v 19. Století (1.srpna 1833) Otakar Czernin.

„Když jsem přebíral dvory, našel jsem datování kolem let 1850 či 1860. Rosina Colloredo - Wallsee byla podnikavá dáma. Tehdy vůbec byly ženy podnikavější. Muži válčili nebo byli velvyslanci a ženy seděly doma a pracovaly.“

Otec dnešního majitele Rudolf Theobald převzal řízení panství ve svých šestadvaceti letech v roce 1926, protože jeho otec jako věrný služebník císaře, byl rozpadem Rakouska-Uherska velice dotčen: cítil v tom ohrožení střední Evropy. Navíc ho místní správce okradl a zmizel. Zařídil si hotely ve Švýcarsku. „Tatínek poměrně rychle postavil panství na nohy, začalo zase vydělávat, ale přišel rok 1938 a nucená správa a Němci otce v roce 1943 zavřeli.“ (Přiomeňme, že Rudolf Czernin podepsal obě prohlášení příslušníků historické šlechty ze 17.září 1938 i ze září 1939, v nichž šlechta se postavila proti porušení starých hranic a přihlásila se k nepopiratelné příslušnosti k české národní pospolitosti.)

Nucený správce se brzy ukázal také jako zloděj a celý Czerninův majetek prodal státu - protektorátu. Rudolf Czernin zažaloval pro podvod tehdejší Pozemkový úřad. Soud bohužel vyhrál, a proto ho den před nabytí právní moci rozsudku Němci zatkli (jako důvod uvedli, že poslouchal Londýn). Nejdříve byl v Pečkově paláci v Praze, kde sídlilo gestapo, v Terezíně a zbytek do konce války byl vězněn v Golnově u Štětína v Polsku. Po návratu zažádal o restituci ukradeného majetku, ale protože se táhla do roku 1947, dal celou věc k soudu, který trval do začátku padesátých let, kdy už vše zabrali zase komunisté. Když byl pan Czrenin starší u soudu, prokurátorka uvedla spíš jako přitěžující okolnost, že byl za války údajně vězněn. „Otec se tu v roce 1904 narodil, ale žil na zámku jen do roku 1943. Po válce se s rodinou vrátil do Dymokur a bydlel v bývalém správcovském domě, odkud byl v roce 1952 vystěhován do domu na samotě bez elektrického proudu.“

Theobald Josef Maria Rudolf Friedrich hrabě Czernin z Chudenic, který zámek spravuje dnes, se narodil v roce 1936 v Praze a vychován byl dvojjazyčně: česky a německy. Maminka byla Maďarka a uměla líp německy než česky. V době otcova vězení bydlel u příbuzných na malém zámku v Hlušicích u Bydžova. Po absolvování školy ho dali do učení na zedničinu (studovat nesměl kvůli původu), absolvoval vojnu a po ní spolu s otcem pracovali u staveb silnic. „Otec jezdil s válcem a já se vším možným.“ Czernin starší v roce 1964 emigroval do Rakouska, kde také v roce 1984 zemřel. Později jezdil pan Czernin mladší jako šofér se sanitním vozem.

V roce 1961 se oženil, vzal si Polyxenu princeznu Lobkowitczovou (z roudnické větvě, křimické odnože), která mu porodila pět dětí: syny Tomáše, Děpolda a Jana (který je soudcem v Mladé Boleslavi) a dcery Terezii a Gabrielu. Po svatbě se přestěhovali do Bíliny, odtud do Chodova u Karlových Varů, Nejdku a pak do Dymokur. Paní Czerninová pracovala jako zdravotní sestra a dnes říká: „Měli jsme oba štěstí na rodiče, kteří nikdy na svůj osud nenaříkali. Tatínek, který byl inženýr zemědělství, dělal cestáře a kromě rodiny ještě živil dědečka, protože neměl nárok na penzi. Manžel se na stavbách zase přiučil řemeslu, což se hodilo, když jsme bydleli v chalupě, kterou sám rozebral a přestavěl. A v Dymokurách na statku se jeho zkušenost také uplatní.“

V roce 1991, kdy bylo jasné, že budou restituovat, přišla pro rodinu Czerninů další doba, která nebyla jednoduchá. Hlava rodiny dala výpověď, přestala vydělávat a sedm krků živila žena. Pan Czernin sedl do svého auta a než dal dohromady dokumentaci majetku, najezdil za rok po archivech 60 000 kilometrů. Přivydělával si jako tlumočník a průvodce jednoho vídeňskho advokáta. Koncem roku dostali první majetek, sodovkárnu, včetně hostince v Nymburce který brzy prodal a z toho živili zbytek. Lesy jim vrátili v roce 1992 a polnosti a zámek až v roce 1994.

“Na všechno jsem musel jít ze začátku citem a učit se za pochodu. Hodně štěstí jsme měli na lidi: máme výborného porybného pana Sedmíka, lesního hospodáře pana Maláta a agronoma pana Jirmuse, ale i ostatní stálí zaměstnanci jsou dobří pracanti.“

První na zámku začal bydlet před šesti lety syn Tomáš a pan Theobald s ženou se tam nastěhovali v roce 2000. Přesnější by asi bylo říci, že se nastěhovali na staveniště, kterým zámek ještě pár let bezpečně zůstane. Z původního imobiliáře se zachovala jedna sedací souprava, která byla u faráře, skříň, která patřila mamince, dostali z muzea, sekretář, stůl a pár obrazů, které se našly na půdě v muzeu a čtyři obrazy z kaple, které se dohledaly v Národní galerii. Vše ostatní se vytratilo do neznáma.

Czerninové preferují obnovu hospodářství před opravou rodinného sídla - zámku, dostavěli novou čističku a sklad na obilí, koupili kombajn, ve stájích pronajímají stání pro koně, mají jich tam šedesát a večery tráví v lese na posedech.
„Být dnes šlechticem je jen závazek: vychovat dobře potomky. Zachovávat zlaté pravidlo: konej dobro, varuj se zlého, miluj Boha nadevšechno a bližního jako sám sebe. V tom je podstata dobrého života. Majetek je nám svěřen od Boha k zvelebování pro budoucí generace,“ připomíná paní Czerninová.



Majetek:
Panství Dymokury mělo šest dvorů a šest tisíc hektarů ( z toho les činil asi 2400 a rybníky 200 hektarů, ostatní byla pole). „Toto převzal děda v roce 1902 a jeho bratr, ministr zahraničí za Rakouska-Uherska, Otakar, dostal Vinoř.“ O dvě třetiny všeho přišli Czerninové v pozemkové reformě v roce 1920, po založení státu. Připomeňme si, že okradení šlechty po založení Československa, jak vyplývá z různé dochované korespondence, bylo také jedním z důvodů či alespoň sloužilo jako výmluva, proč Velká Británie nám nepřišla v roce 1938 na pomoc.

To, co pak spravoval otec dnešního majitele, s výjimkou zastavěných prostor, dostal Theobald hrabě Czernin zpátky: dohromady 2200 hektarů, z toho 1500 hektarů lesa (tři polesí), 750 hektarů polí a 200 hektarů rybníků. „Děláme všechno: hospodaříme na poli, v lese a na rybnících.“ Celý majetek spravuje pan Czernin se synem Tomášem sám. K ruce má 15 zaměstnanců. Cizincům, zvláště Američanům, se zdá, že zaměstnává moc lidí. Řadu budov pronajímá. Část zámku původně chtěli také pronajmout třeba jako depozitář, ale vážný zájemce se nesehnal. Protože celá rodina dnes čítá dvaadvacet lidí (z toho je dvanáct vnoučat), nechali si ho pro sebe.

Vzhledem k tomu, že se postupně rekonstruuje a jsou tam i kanceláře a sklady, je pro všechny přiměřeně veliký. Chodby v prvním patře se již v obou křídlech pomalu plní parožími z honů z posledních deseti let. Jen tři trofeje jsou původní, po Rudolfu Czerninovi, které se zachovaly u sousedů. V zámeckém parku mělo zájem Muzeum Klementa Gottwalda umístit svoje sochy.

Nejslavnější předek:
Heřman hrabě Czernin z Chudenic řečený fundátor (1576 - 7.3.1651), diplomat a cestovatel. Byl to právě on, kdo byl v roce 1627 povýšen do hraběcího stavu, od roku 1644 mají nárok na titul hrabě nebo hraběnka všichni členové rodu. Patřila mu panství Petrohrad, Kysibl, Nejdek, Kostomlty, Kost, Mitrovice, Radenín, Chudenice a Jindřichův Hradec. V letech 1559-97 s Kryštofem Harantem z Polžic podnikli výpravu do Jeruzaléma a v letech 1616 -18 vedl poselstvo císaře Matyáše k sultánovi, s kterým sjednal mír na dvacet let. Později bojoval Na Bílé hoře na straně císaře, v době stavovského povstání dlel v emigraci. V letech 1644-45 vedl poselstvo do Turecka, cestu popisuje důkladně ve svých pamětech. V letech 1644-48 byl nejvyšším sudím dvorským a zemským a od roku 1650 nejvyšším hofmistrem a komořím.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

jojo napsal(a):

Co cech to muzikant a co muzikant to zlodej.
20. 05. 2007 | 23:20

zdeny napsal(a):

Znam zminovaneho pana Tomase Czernina - byl to muj kolega na studiich. Neskutecne mily, skromny a noblesni kluk tehdy. Drzim palce.
20. 05. 2007 | 23:24

Josiph napsal(a):

Já jsem zase znal soudružku hraběnku.
20. 05. 2007 | 23:45

jomo napsal(a):

Za pár let se může stát hrabětem i
Radovan Krejčíř.
21. 05. 2007 | 05:36

Jaroš napsal(a):

Nemám nic proti jednotlivým zde uváděným osobám, protože je neznám. Vím však jako každý jiný normálně myslící člověk, že šlechta celá staletí žila z vykořisťování (i když to slovo nemáte rádi) poddaných, a proto je její ev. majetek nelegitimní. Pane autore, máte také zájem o něco jiného, nežli lézt do recta šlechty, Němců a podobných skupin, které celá staletí tak oslazovaly život českému národu?
21. 05. 2007 | 08:58

Zaoral napsal(a):

Nevím o co autorovi jde. Není snad advokátem Černínů?
Šlechta je zaplaťpánbůh již historickou kategorií. I oni, tak jak my ostatní, měli předky.Pravda na rozdíl od nás měli možnost, moc i peníze, aby se "šlechtili" na způsob jiných vzácnějších druhů, vedli si svou rodovou historii.
Jejich zásluhy byly odměněny nebo potrestány životem materiálně zajištěným, nebo utrpením. Navíc jsou zapsáni v histoii. Co je podstata elity: vyniknutí z davu z důvodu fyzické síly, šikovnosti v určitém oboru, vůdčí schopnosti, podnikavost, spekulativnost, šetrnost, umění riskovat a pod. Nelze tedy přeceňovat. Mám však dojem, že tady jde zase pouze o peníze a to jak potomkům, tak milý autore i Vám. Mýlím-li se, odpusťte prosím.
21. 05. 2007 | 09:25

vajan napsal(a):

Počátky šlechtictví byly asi dost nelichotivé, protože silní jedinci si museli jakýmikoli prostředky získat moc a jmění. Postupně se kultivovali a v dalších generacích získávali noblesu, vzdělání a schopnost mecenášství. Co bylo příčinou degenerace je spekulativní - od genetické až po mocnský boj (Hitler,Stalin). Bohužel u nás se i Masaryk "zasloužil" o postoje, které umocnil bolševik. Důsledkem je mj.hledání pravdy velmi obtížné, ale určitě není možno mít důvěru v soudní verdikty.
21. 05. 2007 | 09:40

Henry napsal(a):

Každému trochu sečtělému člověku je jasné, že (pokud se nejednalo o dobrodruhy a zbohatlíky) byla šlechta a církev jedinými nositeli a sponzory vědy, kultury a umění po celá staletí. Po roce 1945 se tato pojetí negovala tím, že "nositelé hodnot je pouze dělnická třída...". Podle některých výše uvedených příspěvků tento názor u některých jedinců přežívá dosud. Je však nejvyšší čas se "podívat pravdě do očí" a přiznat si, že např. Benešovy dekrety dávno do naší legislativy nepatří. Nebo je snad správné, že Ústav pro dokumentaci zločinů.. režimů bude dokumentovat pouze zločiny páchané od roku 1939 do 1945 a 1948 do 1989? A páchané ( a z větší části Benešem amnestované) v letech 1945-1948 nestojí za povšimnutí? Jak se můžou např. dnešní soudy při přiznávání občanství opírat například i o rozhodnutí a výroky "revolučních gard" a různých "národních správců" jejichž činnosti byly amnestovány a nebudou šetřeny?
21. 05. 2007 | 10:16

Jogin z Bagin napsal(a):

Hvížďala je typický demagog, který vybírá a zveličuje ty argumenty, které se mu hodí. Ty které se mu nehodí potlačuje nebo pomíjí. K čemu jsou trapné Hvížďalovy výkřiky o starobylém ČESKÉM rodu, když sám Eugen Czernin, tehdejší majitel panství, se osobně a bez jakéhokoliv cizího nátlaku na základě svobodného rozhodnutí prohlásil za Němce!!! Proti tomu, že ho Německá říše následně deklarovala jako říšského občana, (čímž automaticky ztratil občanství české) nijak neprotestoval, naopak, tehdy v tom jistě viděl nějaké výhody ze kterých chtěl těžit. Následně po prohrané válce by se Czernínové od tohoto rozhodnutí svého předka rádi distancovali, když jim jde o majetek, ale tak to prostě chodí. Ať Czernínové uplatňují svoje nároky na Spolkové republice Německo, pokud je to, že se "nedobrovolně" stali občany jiného státu poškodilo.
21. 05. 2007 | 10:48

Jogin z Bagin pro Henryho napsal(a):

Šlechta a církev byly jedinými nositeli a sponzory vědy, kultury a umění jenom proto, že tyto dva stavy si násilně přivlastnily veškerou hospodářskou a politickou moc (pokud pominu ještě armádu). Poddaní těžko mohli být nositeli vědy a kultury, když díky teroru šlechty a církve neměli žádná práva, přístup ke vzdělání a kvůli robotě a desátkům se sotva uživili. V okamžiku kdy na základě rozhodnutí osvícených monarchů a tlaku buržoazie šlechta i církev svoji násilně prosazovanou moc ztratily, přestaly být nositeli čehokoliv, kromě tmářství.
21. 05. 2007 | 11:00

fero napsal(a):

Autor článku cudně pominul jednu podstatnou skutečnost: čeští Černínové z Chudenic vymřeli začátkem 20. století. Posledními dvěma "pravými" Černíny byla hrabata Eugen II. a Jaromír. Oba staří mládenci, oba také rozhodní Češi. Po smrti Eugena II. zdědil jméno i panství Eugen III. z Chudenic, původem z německého rodu hrabat Morzinů. Sám se již hlásil k Němcům a jemu byl také Černínský majetek podle práva konfiskován.
21. 05. 2007 | 11:22

hobart napsal(a):

Feudalismus byl založen na násilí určité elity (šlechty) vůči podstatné části obyvatelstva, která tak pro tuto elitu tvořila velmi levný výrobní faktor a zdroj daní. Nechutné na celé věci ale je, že byla časem zabalena do ideologie šlechtictví, což je stejná zrůdnost jako jakákoli jiná teorie o přirozené (či mystické) nadřazenosti určité skupiny. Problémem tedy nejsou "peníze", ale - pokud se k původu a své tradici hlásí - právě šlechta jako taková.
21. 05. 2007 | 13:58

qwe napsal(a):

Na začátku každého velkého majetku je zločin.

Honoré de Balzac
21. 05. 2007 | 21:04

karel napsal(a):

fero: tyto manipulace jsou u pana Hvížďaly běžnou součástí jeho tzv. "novinářské" práce.
21. 05. 2007 | 21:05

Tomáš napsal(a):

Komunisté by mohli jásat. Za 40 let se jim podařilo vypěstovat v lidech pocit, že šlechta po celá staletí pouze vykořisťovala, připavovala lidi o majetky, případně byla nositelkou germanizace.
Nerado se už vzpomíná podílu šlechty na národním obrození či na vybudování Musea království Českého, dnešního národního muzea, stejně jako spousty dalších kulturních institucí.Také statečné chování členů mnoha šlechtických rodů za okupace se raději nezmiňuje.
Zbavme se konečně zvyku vše se snažit natěsnat do ideologických škatulek o věčném boji šlechty a lidu. Pokud se nedokážeme objektivně podívat na vlastní dějiny, nikdy si nebudeme moci říkat, že jsme demokratická společnost.
02. 06. 2007 | 20:15

historik napsal(a):

Málokdo bere v úvahu, že přihlášení se k jiné než české národnosti nebylo při sčítání koncem dvacátých let 20. století zločinem a není tomu ani dnes v době, kterou nazýváme demokratickou. Přijít o majetek jenom na základě své národnosti je zločinem, který se s demokracií slučuje v máločem, s tím by ostatně mohla souhlasit i řada diskuze se účastnících, rádoby zarytých demokratů. Navíc v tomto pojetí Němec=zločinec bez práva na majetek, by jistě jako daleko pádnější důvod k zabrání majetku měly sloužit žádosti více jak 200 000 Čechů, kteří v průběhu protektorátu buď zažádali či přímo získali německé občanství, o které podotýkám zažádali v převážné většině ze zištných důvodů. Těmto lidem z toho ve valné většině neplynul žádný postih, majetkový a vesměs ani osobní. Teď ať promluví zarytí demokraté a „němcobijci“ se svými scestnými vývody. Plně se rovněž stavím za odbourání představ o demokratickém mezidobí let 1945-1948. Tato doba již nesla řadu znaků totalitárních a nedemokratických režimů a vycházet z dokumentů vzniklých v této době při současném hledání spravedlnosti je více jak sporné. Žádá si to od našich soudců mimo jiné víc než jen strohé ctění tehdejších paragrafů a výnosů.
08. 06. 2007 | 09:13

Milos Hornik napsal(a):

Po Vasem ZemanOvi jsem si DNES jen probehl Vase CernIny a vratim se , ne zde v cizine,doma k clanku jeste. Mel bz se vratit uvazeny a vazeny ve snyslu |vaziti, vahy\ ZAKON ,realizoivane pak myslenky Nejvyssiho soudu
16. 07. 2007 | 01:27

mbzsDSGBAR napsal(a):

Google is the best search engine <a href="http://google6785.com/">Google</a>
30. 07. 2007 | 19:19

Jan Krajčírovič napsal(a):

Vážení rád bych reagoval na ty příspěvky, které doslova hanobí Českou rodovou šlechtu. Málo kdo ví , že Hrabě Czernin spolu s Knížetem Rohanem, a Hrabětem Kinským byli za války vězněni v koncentračním táboře, kvuli tomu že se podepsali pod dopis prezidentu Háchovi, jehož autorem byl Karel VI. ze Schwarzenbergu, ve kterém se psalo že Česká šlechta zachová věrnopst prezidentovi a postaví se na ochranu českých hranic. Tím že ČSR kapitulovalo nemohli naplnit svou povinost k níž se zavázali. Přesto a to zdůrazňuji až na výjimky ( jako byla např. Českokamenická větev Kinských ( Franz Ulrich kníže Kinský dnes vede rozsáhlé soudní spory o návrat svého majetku mezi něhož mj. patří palác národní galerie)Česká šlechta nekolaborovala ba naopak v rámci svých možností Nacistům škodila. Na základě podpisu dopisu Prezidentu Háchovi byla na většinu panství uvalena vnucená zpráva a některá panství byla dokonce vyvlastněna. Po válce jim byla panství vrácena ( jen Šlechticům s českým občanstvím) A Šlechta která se za 1. republiky při sčítání lidu přihlásila k Německému občanství ( které za války bylo automaticky měněno na říšsko německé)I když s nacisty nekolaborovala ba naopak pomáhala českým občanům byla již v roce 1945 odsunuta na základě Benešových dekretů. V roce 1948 se mnozí příslušníci šlechty vydali na Hrad k prezidentu Benešovi s peticí proti komunismu ale 25. února 1948 ( kdy šli s peticí nahrad) byli Policíí za zvuku střelby odehnáni. A jak se odvděčil národ svým skutečným hrdinům, kteří hájily jeho zájmy po celá staletí? Dělnicko rolnická třída v čele s truhlářem Gottwaldem málem vyhladila elitu národa jen proto , že byla v rozporu s jejich myšlenkou kolektivního hospodaření. Komunistický režim ( zejména v 50. letech) šikanoval každý den welitu národa tím že dávky které musely velkostatky odvádět byly tak vysoké že se nedaly splnit, na základě toho muže zatkli ( a poslali do uranových dolů) manželky nechali samotné s dětmi s tím že na většině pracovních míst měly zákaz působit. A nejstarším z Rodu stát nepřiznal důchod a dětem zakázali studovat. Není divu že těm co se zadařilo raději utekli na západ,a ti co neutekli a překlenuli těch hrozných 41 let kdy je špehovala Stb, kdy pracovali ve výkopech a ti šťastnější jako řidiči nebo závozníci , tak právě tito co neutekli a zůstaly a nebo i ti co se vrátily a vrhli se do rekonstrukcí svých zničených panství kdy místo zámku našli zříceninu se zcela vybrakovaným mobiliářem, si zaslouží náš obdiv a ne doslova hanobení některýmy nejen v této diskuzi. Šlechta je něco jako kontinuita národa, Něco co zde je po mnoho lidských generací, a jak řekla Hraběnka Czernínová ( princezna Lobkowiczová) : „Být dnes šlechticem je jen závazek: vychovat dobře potomky. Zachovávat zlaté pravidlo: konej dobro, varuj se zlého, miluj Boha nadevšechno a bližního jako sám sebe. V tom je podstata dobrého života. Majetek je nám svěřen od Boha k zvelebování pro budoucí generace,“.
05. 08. 2007 | 16:45

john bradley napsal(a):

most interesting
13. 08. 2007 | 11:34

Bena napsal(a):

Vox populi, vox hovězí..... Promiňte mi tu drzost lézt do této debaty pro mě krutě pravdivým rčením jednoho z těch tyranů, kteří měli tu drzost tvořit dějiny tohoto národa. Nechápu na co by byl Czernínům nakradený majetek, jak píší mnozí přispěvovatelé, kdyby byli na stejné morální úrovni jako jsou dnešní diplomaté a politici.Jedině k tomu, aby měli na svých kontech hromady peněz, a v hlavě tmu. Nechápu, proč se vše točí na majetku, proč nikdo z těch pamětníků nevzpomene třeba záchranu chlapů před frontou? Nebo bezůročné půjčky svým poddaným, jen aby se Chudenice rozvíjeli,a protektorát ořezal? Dámy a pánové, k tomu musí být člověk šlechetný (odtud pojm. šlechta) a musí se sebrat k tomu, aby i Heidricha navštívil a situaci na chudenickém panství mu osvítil. Oni totiž nevěděli jak se na tom bude dnešní bolševická garnitura točit. Ale já se nedivím, vy s tím souhlasit nemůžete, vždyť by se na tom panství začalo hospodařit a lidé z naší milé státní správy(odtud by mělo být poj. od spravovati, ne ničiti),kteří mají obrovskou moc, ale už vůbec žádnou zodpovědnost, by najednou přišli o práci, i když jí vykonávají tak svědomitě. I když je mi teprve 35let, tak dle příspěvků soudím že je Vám více než mě, ale přesto si dovoluji Vám DOPORUČIT výlet do Chudenic, kde v absolutním klidu můžete zhodnotit kroky státní a poválečné garnitury v hospodaření na domovském sídle jednoho z nejstarších rodů. P.S. Pytlíky na zvracení sebou!!!!!
04. 09. 2007 | 01:01

Šindelář napsal(a):

Ponechme stranou spory o šlechtický majetek.Mne zajímá jaký příbuzenský vztah měli Czernínové s Morziny,kdy a jak vznikl.Rovněž by mne zajímalo,proč Morzinové kolem roku 1780 rozprodávali značnou část svého majetku,zda v té době chudli a proč Haydn od nich odešel k Esterhasimu.
16. 10. 2007 | 22:01

Hans napsal(a):

Chtěl dobrovolně německé občanství ?

Chtěl ! A dostal ho. Tak nevím, o čem pan autor polemizuje.
16. 05. 2009 | 19:46

Petr napsal(a):

1,Po Adamovi jsme všichni příbuzní
2. Muj fatinek byla všdycky dobrý tšecká sokolovna.
3. Zákon je zákon, Ať si stěžuje do Evropy tak s ním vyběhnou
17. 05. 2009 | 01:40

oposuum napsal(a):

Je mně to líto, už protože lesy kolem Přimdy na Tachovsku jsou obhospodařovány šlechtou vzorně (osobní zkušenost z místa). Nejsem vůbec nepřítelem restitucí šlechtě. Hovoří-li ale dekret pr. Beneše, že ten, terý přijal německo občabství mohl české získat zpět poze odbojem, nenohu si nevzpomenout, co všchno, byli-li potřeba, mohlo za odboj býti (s přispěním dobrých "přátel")považováno. A dekretů se vzdát memůžem, to by přišel kolosální rozvrat. A protiprávní nejsou.
Nejsem právní a přesto panu Karl-Eugenovi Czerninovi úspěch přeji. Nevím ale, jek ho dosáhnout. Prostě. Neměl asi tu německou národnost přijmout. Tím leží podstatná část neřešitelné situace ne něm samotným. Můj otec ji také nepřjal a ani moje matka. Oba skončili v KZ. Naštěstí se vrátili.
17. 05. 2009 | 10:08

nina napsal(a):

To, že byla církev nositelem kultury a vědy, je dobrý nebo spíše špatný vtip. Pomíjíte morální a lidský aspekt věci. Jedná se o odpornou sektu, která dva tisíce let terorizovala lidstvo a vzala mu Boha a přivlastnila si ho. Pokud nevíte o čem mluvím, přečtěte si aspoň Kladivo na čarodějnice. A příště si laskavě rozmyslete, co píšete.
30. 09. 2009 | 09:59

Links of London store napsal(a):

I ran all the way to the main gate, and then I waited a second till I got my breath. I have no wind, if you want to know the truth. I'm quite a heavy smoker, for one thing--that is, I used to be. They made me cut it out.
31. 03. 2010 | 17:00

Go napsal(a):

Vážená ,,nino", dovolte mi, abych Vás vyvedl z omylu, opravdu nesnesu názory lidí, kteří nevědí, co píší. Katolická církev pochopitelně byla je a doufám i bude nositelem kultury a hlavně vzdělanosti. Stačí se podívat kolem sebe na knihy psané kněžími, kláštery, zajít do církevních knihoven a další. Byla to církev katolická, která jako první zakládala školy, nemocnice, chudobince, sirotčince aj. Pochopitelně církev, jako velká instituce učinila mnoho chyb, ale to proto, že v ní jsou lidé a zase jen lidé, kteří nejsou nikdy zcela bezchybní, všichni chybujeme. Ovšem pokud porovnáme přínos církve pro lidstvo a věci, které spíše škodí, má jasnou převhu kladná část a to několikanásobně. Beze sporu je naše nynější kultura dílem cirkve a katolictví, to co nám příjde samozřejmé vychází z tradic křesťanských a církev pouze dohlíží na to, abychom se toho drželi a nesešli z cesty a věřím, že pokud by se tak dělo, jsme dnes úplně někde jinde, než jsme dnes.
Odvoláváte se na knihu Kladivo na čarodějnice, ale příjde mi, že sama jste ji nečetla. Jde o selhání majitelky panství a to především. Pochopitelně svou roli tam sehrál i farář a biskup, ale jedná se tedy pouze o dva církevní hodnostáře a zároveň je to lokální problém. Otázka je, nakolik je tato kniha důvěryhodná, museli bychom se kouknout do historických záznamů, ale reálná předloha tu je. K tématu čarodějnictví a postihů za tyto praktiky bych jen dodal, že samotné jádro církve - papež vydal již v roce 900 tzv. Canon episcopi, kde označuje čarodějnictví za mýtus.
Nazývat katolickou církev sektou, je ta největší nestydatost, jakou jsem kdy slyšel, přečtěte si definici sekty a přemýšlejte, co jste vypustila ze své mysli, ovládejte prosím své myšlení.
K otázce české šlechty byl rád řekl, že bychom ji neměli hanět. Rozhodně mi příjde absurdní vytýkat šlechtě majetek, to může pouze člověk, který je nevzdělaný, člověk, který má majetek na předních příčkách svého hodnotového žebříčku. Ten kdo majetek má, tak ví, že majetek pouze svazuje a omezuje. Šlechta svůj majetek spravovala a i teď, tan který daostala zpět, spravuje nejlépe se svědomitostí a úctou. Ano, je to právě šlechta a její dnešní představitalé, kteří mohou majetek spravovat kvalitně. Je u nich vytvořeno jakési pouto k předkům, hospodaří na půdě svých dědů atd. Příjde mi mnohem lepší, vrátit statky původním majitelům - šlechtě, které půjde o zachování a a navrácení se k tradičnímu obhospodařování poloností, lesů a rybníků, než svěřit půdu do rukou jakýchsi pseudozemědělců a nechat je vyset na 5 ha pole řepku. Jde o rozvoj kvality krajinného rázu a zachování nějakých tradičních hodnot.
Šlechta si v minulosti nenabyla majetek nějakými podvody a korupcí, tak jak je to dnes běžné, ve většině případů jim byl udělován za zásluhy, které vykonávali. To jak tu někteří z vás mluví, mi příjde jako ryzá závist.
Toť vše a přemýšlejte o svých tvrzeních
17. 03. 2011 | 20:39

Zdeněk napsal(a):

Nebýt šlechty a císaře, tak nestálo ani Národní divadlo. Respektive by se možná na něj stále ještě vybíralo. Ale co s fakty, když MY MÁME NÁZOR.
27. 08. 2012 | 17:40

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peka Karel · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy