Malý český atentát aneb Recept na vládu pevné ruky
Ochranka 1 (veliteli zásahu): "Střelec střílel do prezidenta nějaké kuličky z plastu z těsné blízkosti."
Velitel zásahu: "A to víte až teď?"
Ochranka 1: "Já to neviděl. Říká to novinářům. Je jich 7."
A máme to, paní Müllerová. 7 kulí v Sarajevu, 7 plastových kuliček v Chrastavě, 7 novinářů. Pošuk s dětskou pistolí si hraje na atentátníka obklopen vysmátými bodyguardy. Během relativně krátké doby se celý svět baví již druhým videoklipem s Václavem Klausem. Ti sečtělí si musí v souvislosti s jeho osobou nutně začít vybavovat známé dílo Jaroslava Haška. Ta asociace je nevyhnutelná a nutno dodat, že dialog výše by lépe nevymyslel ani sám mistr. Ale jaký kraj, takový atentát a takové videoklipy. Kombinace trapnosti, šlendriánu a čiré absurdity je v obou těchto bizarních epizodách k smíchu, případně k pláči, jste-li depresivní typ, ale též něco vypovídá a našem malém českém rybníčku, kde je téměř vše povoleno, vše každému projde, a nic nefunguje tak, jak by mělo.
Vrcholem - svědčícím o nejhrubším cynismu a absenci sebereflexe - ovšem je, když se z této tragikomické události pokusíte vydolovat takřka pokus o státní převrat, a zároveň si na ní přiživit svůj kult osobnosti a narcismus, tak jak to dělá Klaus v dnešních Lidových novinám. Jak mu řekli doktoři, byl to jen jeho "posunutý práh bolesti", jenž mu zabránil uvědomit si včas vážnost zranění (čti: oděrek) plastovými kuličkami. Pak přeřadí hned na pětku a zničehonic začne vyhrožovat názorovým oponentům s implicitní výzvou, aby byli umlčeni. Jedná se tak "za 100 let našeho moderního státu o první atentát na prezidenta", který nepřímo iniciovaly jakési temné živly v mediích. "Není asi teď na mně, abych tyto rozeštvávače v mediích jmenoval", pokračuje temně prezident. (Na kom to tedy je? Na Jaklovi, anebo na 'orgánech'?) "Společnost je někým radikalizována. Zdá se mi, že se něco takového muselo stát, bylo to ve vzduchu. Jak si někteří pisálkové zahrávají s mou osobou, nejen s Václavem Klausem, ale s prezidentem republiky, je v civilizovaném světě nevídané."
Tak zaprvé, když už jsme u těch, kdo destabilizují a polarizují společnost (třeba populismem nebo cílenou destrukcí vlád), Klaus zde opět používá svou obvyklou - už dost nudnou - strategii obviňování jiných z toho, co soustavně dělá sám. Takoví Topolánek s Nečasem by mohli mluvit, že ano.
Zadruhé, v civilizované společnosti je zcela běžné, že si pisálkové zahrávají s politiky a dávají jim, jak se říká, kartáč. V civilizovaných zemích tak činí běžně a zcela beztrestně. Naopak, v méně civilizovaných zemích za to jdou do vězení, anebo je rovnou někdo zastřelí. Je čím dál tím zjevnější, že to jsou právě ty druhé, jež Klausovi imponují, jež propaguje jako naše (nejen exportní ) partnery a jež vnímá jako svůj vzor. Jen málokdy to ovšem vyjádřil tak jasně a pregnantně. Díky mu za to.