Vždy mě mrzí, když kolem sebe vidím nenaplněný potenciál. Často to bývá například startup se skvělou myšlenkou, kterou ale nedokáže rozvíjet a dotáhnout k úspěchu. Nebo to může být sportovec, který v mládí exceloval, ale v určité chvíli se zasekl a je z něj jen „bývalý velký talent“. To jsou ovšem pouze jednotlivé případy. Nynější, už téměř roční zásek v normálním fungování školství nehrozí poškozením jednotlivců, ale „pohřbením“ celé jedné generace nadaných dětí.

Musíme si uvědomit, že talentované děti, pokud je jim umožněno se rozvíjet tak, jak potřebují, mají potenciál ovlivnit směřování celé země. Díky svým schopnostem mohou jednou posouvat dopředu vědu, zkoumat nové technologie, prosadit se v mezinárodních organizacích, zakládat úspěšné firmy nebo aspirovat na vedení státu samotného. Každá země takové lidi potřebuje.

Současná podoba výuky samozřejmě neznamená, že ze tříd dětí (nejen těch nadaných) vyrostou analfabeti. To určitě ne. Zároveň však neumožňuje rozvíjet schopnosti nad určitý rámec, který je v nynějším nouzovém režimu pochopitelně nastavený tak, aby jej zvládaly všechny děti. Nic navíc.
Bohužel v současném režimu mají pedagogové svázané ruce, co se rozvíjení talentovaných dětí týče. Jakmile při běžné výuce ve třídě učitel vidí, že některý žák zvládá učivo rychleji než ostatní, snadno mu může něco doplnit, dál jej stimulovat a nenechat se nudit. V prostředí výuky na dálku si děti splní, co mají a jdou sledovat svého oblíbeného youtubera. Rodiče jsou spokojení, že potomek zvládá distanční výuku levou zadní a mnohdy si neuvědomují, že to pro něj není zrovna výhra.

I proto věřím, že pokud mají rodiče to štěstí, že jejich dítěti byly dány do vínku výjimečné schopnosti, nesmí se spokojit s tím, co jim nabízí běžná školní docházka. A v současné situaci to platí dvojnásob. Nemyslím, že by měli rodiče brát na své bedra samotné vzdělávání – na to při práci z domova málokdo stačí. Spíš je třeba o něm jinak uvažovat – začít přemýšlet o tom, co mohu dítěti dopřát navíc, aby se jeho potenciál mohl úspěšně rozvíjet. Osobně podporuji Centrum pro talentovanou mládež, nicméně podobných institucí a kurzů je celá řada.

Je bez debat, že vzdělání navíc, mimo (dnes imaginární) zdi státních škol není zpravidla zdarma, což může spousty lidí odradit. Nicméně osobně beru vzdělání jako investici, která se vyplácí a pokud tím rodič může přispět k rozvoji nadání svého dítěte, je z mého pohledu jasnou prioritou. Stále existuje řada rodin, která by vzdělání svých talentovaných potomků chtěla podporovat, ale jejich životní nebo sociální situace jim to neumožní. Ani pro ně není situace bezvýchodná, existuje mnoho různých grantů a podpůrných programů, které umožňují vzdělání financovat, stačí jen trochu hledat.

Pokud si někdo říká, že přece o nic nejde, vždyť je to jenom pár měsíců, nemůže se mýlit více. Žáci už mají nějakým způsobem narušenou výuku téměř 7 měsíců – což je obrovská porce, pokud vezmeme v potaz, kolik procent jejich dosavadní školní docházky to vlastně je. Dovolím si odhadnout, že minimálně do konce listopadu se nic nezmění.

Co by se však mělo změnit, je smýšlení rodičů o vzdělávání. Nespoléhat se pouze na školu, naopak hledat cesty, jak dát prostor k rozvoji talentu i jinak. Děti vám za to jednou poděkují.