27. 12.

Jaký je můj zdravotní stav? Přesvědčte se...

Kandiduje-li člověk na hlavu státu, přebírá velkou zodpovědnost. To jsem si uvědomil a bylo mi jasné, že předpokladem k výkonu této funkce je odpovídající zdravotní stav. Využil jsem proto nejprve letní dovolenou a nechal jsem lékaře, ať mě důkladně prozkoumají. Na začátku prosince jsem pak požádal svého internistu, aby na základě získaných informací sepsal o mém zdravotní stavu základní zprávu, kterou jsem se rozhodl uveřejnit. Je součástí přílohy, kterou si můžete samostatně u tohoto textu přečíst.

Protože ne vše musí být laikovi srozumitelné, poprosil jsem ještě pana profesora Milana Kvapila, přednostu interní kliniky 2. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, aby zprávu zhodnotil s výkladem pro širokou veřejnost.

Zde je celý jeho text:

„Prostudoval jsem výpis ze zdravotnické dokumentace pana Karla Schwarzenberga a konstatuji, že jeho zdravotní stav není v žádném případě překážkou pro naplnění všech povinností, které jsou spjaty s funkcí prezidenta České republiky. Pan Karel Schwarzenberg je v pravidelném sledování, absolvoval operaci srdce, a to bez jakýchkoliv negativních následků, celkově je jeho stav stabilizovaný. Rizikové zdravotní faktory jsou pod kontrolou, proto mohu oprávněně předpokládat, že z titulu funkce prezidenta dostane pod kontrolu i rizikové faktory naší společnosti."

prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc., MBA
přednosta interní klinika 2. LF UK a FN Motol člen vědecké rady 2. LF UK, člen vědecké rady České lékařské komory

19. 12.

Jak napravit tvorbu špatných zákonů? Omezit poslanecké pozměňovací návrhy

Ústavní soud se stal institucí poslední záchrany. Napravuje často neúnosný stav, který vznikl nepromyšleným zákonodárstvím.
Samozřejmě to není ideální situace. Snímá totiž odpovědnost z těch, kteří jsou dle demokratického řádu určeni k tvorbě zákonů, tedy z poslanců.
Co s tím dělat? Jako jednu z nutných reforem považuji omezení možnosti lidové tvořivosti, kterou dnes v poslanecké sněmovně sledujeme. Omezení takové, aby ne každý poslanec měl právo navrhnout zákon, či jej měnit. Tak, jak je to obvyklé i v některých vyspělých demokratických zemích.
Toto právo by měla mít minimálně skupina poslanců a to v takovém počtu, který je vyžadován pro vytvoření poslaneckého klubu. Čemu se zabrání je jasné: Plevelení přijímaných zákonů nepřeberným množstvím pozměňovacích návrhů, nepromyšlenému zákonodárství. Právě proto musí Ústavní soud konat tam, kde zákonodárci pochybili.
Nyní k současné realitě - pojistka v podobě Ústavního soudu naráží na své limity. Ve funkcích máme třináct z patnácti členů této vrcholné instituce a v příštím roce vyprší funkční období dalším osmi. Je to zajisté nejzásadnější úkol, který před příštím prezidentem stojí, najít vhodné kandidáty a najít je včas. Prezident by neměl při jejich jmenování přihlížet k vlastím názorům a preferencím, měl by jmenovat soudce z více názorových proudů. Samozřejmě s tím, že půjde o lidi morálně na výši a patřičné odborníky.
Na rozdíl od jmenování soudců prezident nemá pravomoc navrhovat změny zákonů, tedy ani omezení pozměňovacích praktik. Může ale vyvolávat diskusi v otázkách, které ovlivňují celou společnost. A tvorba kvalitních zákonů je jednou z nejdůležitějších.