Dnes se vracíme k památce našeho mučedníka svatého Václava. Uctíváme ho nejen za jeho příkladný život a mučednickou smrt, za křesťanskou víru, ale též za to, že nasměroval vznikající český stát tak, že mu zajistil existenci po příštích 1000 let. Tím, že rozšířil křesťanskou víru po všech českých krajích a uzavřel smlouvu se sousedící říší, se staly Čechy součástí evropského křesťanského světa a byly uznány jako samostatný stát. Byli jsme ušetřeni tragického osudu polabských Slovanů, kteří v raném středověku zanikli. Je pravda, že jeho bratr Boleslav dal českému státu pevnou strukturu a rozšířil jej na východ. To však bylo možné pouze na základech, které položil svatý Václav.
Čas od času se nás pokouší někdo od těchto kořenů odříznout tím, že nemáme brát ohled na křesťanství v Čechách a na evropské uspořádání a hledat naše místo jinde. Pokaždé tento pokus pro náš národ skončil hroznou tragédií a ztrátou postavení, které jsme předtím měli. Modleme se, abychom si konečně vzali poučení z českých dějin a neopakovali chyby našich dědů. Nedej zahynout nám ni budoucím.
Velkým dílem, které nám zanechal Václav Havel, je Forum 2000. Čestným hostem letošního ročníku byla Aun Schan Su Ťij. Je to obdivuhodná žena, která byla po desetiletí zosobněním opozice v barmské vojenské diktatuře.
Vzhledem k tomu, že je dcerou Aun Schana, národního hrdiny, který osvobodil Barmu od Japonců i od anglické koloniální nadvlády, nemohla ji vojenská junta popravit ani zavřít do vězení. Uzavřeli ji proto na mnoho let doma a nesměla nikam vykročit. Jen zřídka mohla přijímat návštěvy. Je obdivuhodné, že to vydržela po desetiletí.
V roce 1991 ji Václav Havel navrhl na Nobelovu cenu za mír, která jí byla následně udělena. To samozřejmě posílilo její postavení v boji za svobodu. Dnes na to Su Ťij vzpomíná a říká, že jak tato skutečnost, tak i spisy Václava Havla ji velmi inspirovaly. Už však nezdůraznila, ač o tom ona i já víme, že s ní Václav Havel byl léta potají v kontaktu. Byl její morální oporou v boji proti diktátu v Barmě.
V těchto dnech za to zesnulému Václavu Havlovi přijela do České republiky poděkovat.
To, že k nám přijeli na Forum 2000 lidé, kteří se opravdu o mnohé zasloužili, je pro nás velká čest. Kromě Su Ťij nás navštívili i další dva nositelé Nobelovy ceny míru Frederik de Klerk, dalajlama a mnoho dalších osobností, které jsem s radostí potkal a kteří po celém světě bojují za lidská práva.
V Sýrii jsme svědky krvavého a nesmírně komplikovaného konfliktu. Historicky zde žijí různé národnosti a vedle sebe existují různá náboženství. Sýrie také neměla ve 20. století příliš šťastné dějiny. Po konci
někdejší Osmanské říše a francouzského mandátu v zemi většinou vládli diktátoři.
Dnešní občanskou válku tvoří zejména střet sunnitů s alavity, určitou odnoží šíitského náboženství. Alavitů je v Sýrii menšina, přesto tvoří většinu vojenského i jiného establishmentu. Nicméně dělení na
jednotlivé skupiny není jednoznačné. I někteří sunnité, hlavně obchodníci a podnikatelé, v nouzi spíše podporují stávající režim než povstalce, kteří patří k radikálnímu islámu.
Západ si na začátku tohoto konfliktu myslel, že bude možné, aby syrští liberálové a demokraté převzali moc. To je ale iluze, protože jich nikdy nebylo mnoho a jako vždy v občanské válce na obou stranách konfliktu vyhrávají radikálové.
Dnes si klademe otázku, zda západní mocnosti (USA, Velká Británie, Francie) mají zasáhnout. Příznivci akce říkají, že není možné přihlížet stávajícímu masakru. Je pravdou, že metody Bašára Asada jsou otřesné.
Nikdo ale neví, jaký by byl výsledek zásahu, kdo by se chopil moci. Je smutnou skutečností, že na straně povstalců nabývají na síle spíše islámští sunnitští extremisté než demokratické liberální síly. Není
vyloučeno, že by vraždění po zásahu nabylo ještě obludnějších rozměrů než dnes.
Obávám se, že vojenský zásah nic nevyřeší. Navíc asi bude bez svolení bezpečnostní rady OSN. Největší obavy jsou ale z toho, že ani příznivci zásahu nedokáží říci, co by mělo být jeho výsledkem. Kam až by se mělo jít a kdo by Bašára Asada nahradil.