Události na Ukrajině naznačují velmi zajímavý vývoj. S obdivem sledujeme mohutné demonstrace stoupenců přiblížení k Evropské unii v Kyjevě. Tito lidé nechtějí, aby se země znovu dostala pod ruský vliv. Ten, bohužel, ničil Ukrajinu po staletí.
Je pravda, že existuje velmi silný tlak Ruska na Ukrajinu. Vladimíra Putina neopustila představa, že znovu sjednotí celou Rus – tedy Ruskou federaci, Bělorusko a Ukrajinu. Tento tlak, který není zpochybnitelný a je veden velmi tvrdými prostředky, využívá samozřejmě také ukrajinský prezident Janukovyč, aby si vyjednal co nejlepší podmínky pro ukrajinské přistoupení k Evropské unii. Můžeme to nazývat vyděračstvím, ale přiznejme, že jednání vládce Ukrajiny má jistou logiku.
Evropa si nemůže dovolit, aby se Ukrajina dostala definitivně pod ruský vliv. Tím by se naprosto narušila rovnováha v celé Evropě, jak upozorňoval již Zbigniew Brzezińsky.
Samozřejmě bylo velkým zklamáním, že neprošel zákon, který by umožnil, aby se paní Julija Tymošenková vydala na léčení do zahraničí. Tím by se odstranil jeden bolestný problém pro EU v procesu sbližování se s Ukrajinou. Na druhou stranu - stále probíhají jednání mezi Bruselem a Kyjevem a hraje se o velmi cenné nabídky na podporu ukrajinského hospodářství.
Nyní jsme ve stavu, kdy ani Moskva, ani Brusel nemohou říci, že se mohou na Viktora Janukovyče spolehnout. On hraje vysokou hru. Doufám, že pro Ukrajince i Evropskou unii skončí dobrým výsledkem.
Výsledek voleb po poměrně krátkém a intenzivním volebním boji je dosti zajímavý. Jedním překvapením bylo, že strany, které byly podpořeny stávajícím nebo bývalým prezidentem, se žalostně propadly. Byla to opravdu citelná porážka a troufal bych si říci, že i ostuda pro tyto naše politiky. Je mi pouze líto těch lidí, kteří se v těchto stranách opravdu snažili, neboť jejich idoly je ihned po volbách nechaly padnout a distancovaly se od nich. Když už ne z politických, tak alespoň z lidských důvodů by se trochu větší solidarita i shora slušela.
Druhá a snad ještě významnější událost byla, že s výjimkou KSČM všechny klasické politické strany, které byly v minulém parlamentu, ztratily hlasy i sílu. Z porážky ODS a ztráty hlasů TOP 09 však nezískala největší opoziční strana – sociální demokracie, nýbrž komunisté a především dvě nové strany, které se vynořily z neznáma. Tedy ANO pana Andreje Babiše a Úsvit Tomia Okamury. Zajisté vládním stranám škodily mimo úsporných opatření, která z dobrých rozpočtových důvodů prováděly jejich vnitrokoaliční a u našich bývalých partnerů především vnitrostranické spory. To vedlo k velkému zklamání voličů. Též reformy se podařily jen zčásti.
Zajímavé ale je, že velká demokratická opoziční strana ČSSD též ztrácela hlasy. A to docela citelně. Voliči tentokrát volili neznámo. Protože kdokoli posuzuje nebo akceptuje jakoukoli politickou stranu pouze na základě volební kampaně a výrazného populismu strany, volí opravdu spíše ze vzteku a frustrace nad ostatními stranami. Těžko ale z přesvědčení, že tyto strany jsou spolehlivé a čitelné, i když je možné, že se budou postupně integrovat do české politiky.
Volebním výsledkem vznikne sněmovna, ve které bude sotva možné vytvořit věrohodnou koalici, neboť cíle a zásady potencionálních partnerů jsou odlišné. Je těžko představitelné, že jimi vytvořená vláda bude mít delšího trvání. Doufám, že při příštích volbách se voliči méně budou držet slibů do budoucna a upřednostní zkušenosti a výsledky stran z minulosti.
Pro TOP 09, jak jsem již řekl, nebyl výsledek samozřejmě velkým úspěchem. Ano, ztratili jsme prakticky čtvrtinu hlasů. Na druhou stranu se prokázalo, že tato strana je stabilizovaná, má voliče, kterým je jasné, proč ji volí. Odešli ti, kteří nám minule dali hlas především i tehdy z protestních důvodů, méně už proto, že by se identifikovali s našimi cíli. Je vždycky větší část voličů, kteří jakoukoli stranu nevolí z důvodů identifikace, ale spíše, aby jiné strany tím potrestali. To byla naše výhoda před třemi lety a nyní ji měli pánové Babiš a Okamura. Ale jsme očividně stabilizovaná strana, která ví, co chce, a v klidu jde do poněkud chaotického období příštích měsíců. A jsme připraveni kdykoli nastoupit do boje, budou-li další předčasné volby.
Je to vskutku děsná zpráva. Dvě redaktorky České televize dostaly výpověď z velmi jasného důvodu. Rozhodně se postavily proti politickému tlaku ve veřejnoprávní televizi. Výpovědi přicházejí v době, kdy více než dvacet redaktorů otevřeně vystoupilo s tím, že dochází k politickým zásahům.
Neznám detaily tohoto sporu, ale je třeba říct, že v normální demokratické zemi na západ od nás by stačilo, aby jeden jediný redaktor byl pod tlakem politiků a byl by z toho skandál, který by otřásal celou zemí. U nás o tom hovoří přes dvacet novinářů a dva kritici následně dostanou výpověď. Svědčí to o tom, že je ohroženo směřování k právnímu státu a nezávislým médiím.
Teď tedy platí, že novináři se musí podřídit buď politickým intervencím ve veřejnoprávních médiích a nebo vztahu k novému majiteli některých médií soukromých. Další možností je pouze odejít.
Věcí znalým hlavám je jasné, že nepřetržitý tlak vede k nevědomé nebo už i vědomé autocenzuře. I to je vývoj, který nás přímo ohrožuje.
Zdá se mi, že vskutku nastává čas, abychom se postavili proti zneužití moci v médiích.