Ivan Bartoš, předseda Pirátské strany po schůzce s předsedou Evropského Parlamentu Davidem Sassolim prohlásil, že se oba politici shodli na potřebě posílení role Evropského parlamentu. Pirátská strana dále podporuje také většinový systém hlasování v Radě Evropské unie místo jednomyslného rozhodnutí například v otázkách bezpečnosti nebo daní. O tom informoval evropský poslanec Kolaja.

Na Prague European Summit řekl slovinský prezident Bohut Pahor, že by přál Evropské unii ústavu a evropského prezidenta.
Ještě ani nezačala řádná diskuse o těchto otázkách a už se hned ozvali čeští reci na obranu národní suverenity, že další posílení Evropské unie by bylo pro Českou republiku nevýhodou a zkázou.
Samozřejmě každý mladý politický útvar jako je EU se vyvíjí a nemůže zůstat stát na místě.
Před sto šedesáti lety propukla ve Spojených státech občanská válka o podobnou otázku. Jižanské státy se oddělily od USA a vytvořily Konfederaci, neboť byly toho názoru, že se pravomoci jednotlivých států nemají příliš omezovat a že si vnitřní záležitosti mají řešit samy. To byla hlavní otázka. Emotivně ovšem hrálo větší roli, že v jižanských státech by se tím ještě zachovalo otroctví. Ale klíčová otázka pro mnohé příznivce Konfederace byla, jestli se mají omezit pravomoci jednotlivých severoamerických států ve prospěch unie. Jak známo, vyhráli unionisté.
Bohudíky, tato diskuse asi nepovede v Evropě k občanské válce, ale problém zůstává a skutečná otázka je, jestli chceme připustit, aby vznikla skutečná Evropská unie. Neboť klíčové zmíněné otázky zahraniční politiky a také otázky berní jsou jenom jedny z mnoha dalších problémů. Jako je například společná obrana, bezpečnost atd.
Měli bychom k tomu přistupovat trochu racionálněji a rozumněji. Opravdu začít diskutovat o výhodách a nevýhodách toho či onoho řešení a ne předem odmítat veškerou diskusi. Dějiny nikdy nezůstávají stát, to bychom si měli uvědomit, opravdu přemýšlet a hledat poctivá řešení budoucnosti Evropy.
Prozatím jsme měli veliké štěstí. Od zakládající Římské smlouvy v padesátých letech do dneška se podařilo Evropskou unii rozvíjet bez jediného válečného konfliktu. Připomínám, že jak Německo, tak Itálie ke svému sjednocení vedli tři války a že problémy ze stolu nezmizí, když o nich odmítáme diskutovat.
Zajisté většinové rozhodování nebo volba společné hlavy evropského státu by byl výrazný krok kupředu. Dle mého názoru, chceme-li opravdu být Evropané budoucnosti, tento krok nijak neomezuje národní identity ani Němců, Francouzů, či třeba nás Čechů. A dokonce, a to tuší pravděpodobně i slovinský prezident, spíše to usnadní budoucnost menších národů. Neboť v rámci Evropské unie jsou alespoň legálně rovnoprávní a mají mnohem větší slovo, než kdyby v Evropě se více rozhodovalo podle hospodářské síly, nebo počtu obyvatel jednotlivých států. Představme si, že bychom byli, tak jako v předválečné době, vystaveni neomezeným tlakům evropských velmocí a Ruska. Tehdy na to menší státy opravdu doplatily. Ale my se očividně snažíme řídit podle německého přísloví, že co nesmí být, taky nemůže být. Nevím, ale mám velké pochyby, že odmítání opravdové a důkladné diskuse nám do budoucnosti nějak významně pomůže.
Chcete-li se pobavit, přečtěte si rozčílený článek pana premiéra k tomuto tématu v dnešních Lidovkách. Piráti samozřejmě i nadále hájí v Bruselu české zájmy, ovšem nikoli zájmy Agrofertu a jeho politické větve, hnutí ANO. O české budoucnosti můžeme mít odlišné představy, ale neměli bychom si nadále vyčítat zradu. Naučme se konečně vést kultivovanou diskusi.