Projev na odborné konferenci "Radikalizace, terorismus a ochrana obyvatelstva" pořádanou 28. února 2019 Katedrou zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva ČVUT.

Dámy a pánové, dobrý den,

děkuji paní poslankyni Adámkové za pozvání. Svůj příspěvek zaměřím na tři části. První část je o připravenosti České republiky, kdyby z vnějšku přišel nějaký problém. Druhá část bude o České republice jako součásti Evropské unie z pohledu hrozeb a obrany. Třetí a poslední část bude o NATO.

Jak jsme připraveni

Úvodem sděluji, že jsem Evropan a nechci vystupovat z Evropské unie. Mé názory jsou jak konstruktivní, tak i konzervativní. Co se týče NATO, mnohá témata, která zde padla, ať už radikalizace, migrace a další věci, mohou být pro některé politické strany a jednotlivce záminkou k tomu, aby požadovali vystoupení z NATO. K tomu řeknu jedinou věc: Jestliže vystoupíme z NATO, budeme naprosto neobranyschopní a to ze všech úhlů pohledu.

NATO je pro nás opravdu zárukou kolektivní ochrany a obrany naší země. Postupně se dostanu k tomu, jakým způsobem je Česká republika zabezpečena, pokud by se opravdu něco stalo. Nepůjdu do detailů, ale mnozí z vás určitě víte, že existuje ústřední plán obrany České republiky. Tento plán říká co, kdy, kdo a jak má dělat. A hlavně co v jakém pořadí. Některé části tohoto plánu jsou veřejné, na to se můžete podívat, je tam uvedeno, co má dělat obrana, co má dělat policie, je to rozděleno na různá témata. Tento plán pochopitelně nebyl zatím nikdy realizován, protože jsme před takovou hrozbou ještě nestáli. K němu existují dílčí plány, za které jsou odpovědná jednotlivá ministerstva a jednotlivé úseky, včetně policie a armády, a je tam přesně definováno, co mají dělat, pokud by došlo k ohrožení země.

Jeden z takových postupů formuloval Audit národní bezpečnosti, který zadala ještě naše (Sobotkova) vláda, abychom zjistili, kdo by měl v případě nutnosti co konkrétně udělat. Audit definoval např. hybridní hrozby, za které je zodpovědné Ministerstvo obrany s Vojenským zpravodajstvím. V pracovní skupině je také Ministerstvo vnitra, BIS nebo Ministerstvo zdravotnictví. Dotazovala jsem se tenkrát, proč má hybridní hrozby na starosti obrana a ne vnitro. Je to prý proto, že jde o hrozby zvenku a obrana, a pod ní spadající Vojenské zpravodajství, je tady od toho, aby nás chránila od vnějších vlivů.

Republika jako kousek unie

EU má zatím stále 28 členů, za pár týdnů tomu tak nebude. Nechci říkat "snad nebude", protože Velká Británie opravdu odejde. Pro nás je klíčové, že za poslední rok, rok a půl od teroristických útoků, se Evropská unie, Komise i parlament začaly zabývat tématem Security & Defence. Před tím se o to nikdo nezajímal. Podíváte-li se na složení Evropské komise, neexistuje ani generální ředitelství, které by se zabývalo obrannou a bezpečnostní politikou. Veškerá jednání, která mají ve své gesci ministři vnitra, zahraničí i obrany členských států EU, probíhají pod zahraniční agendou Evropské komise. Domnívám se, že to není v pořádku.

Narážím na to, co jsme slyšeli od předřečníků už při dopoledních přednáškách, že je dobré si sednout za jeden kulatý stůl. Měla jsem šanci tam sedět mnohokrát. Jednou mi paní Mogherini vypnula mikrofon potom, co jsem jako první ministr ze střední a východní Evropy řekla, že Rusko je pro Evropu bezpečnostní hrozba. Vypnula mikrofon a řekla, že to tam nebudeme řešit. Samozřejmě jsem se ozvala, že platíme stejný příspěvek jako ostatní státy, vydupala jsem si pozici a vše jsem řekla. Otázka ale je, co s tím. Politici na tato jednání jezdí s mandáty svých států. Za mě osobně je to velice nejasné. Na koho ti politici cílí? Možná jde o pěkné PR některých velkých politiků, kteří si stoupnou před vlajku EU a řeknou: my jsme se o tom bavili a jsme připraveni. Ale to je lež, připraveni nejsme a měli bychom se o tom bavit.

Bezpečnostní situace v EU se opravdu zhoršila. Bezpečnost v Evropě přitom má a musí být na prvním místě. Ohledně jednání ministrů obrany mohu mluvit z vlastních zkušeností - v mnoha případech je to tzv. plácání do vody. Každý stát tam tvrdí, jak je připraven, ale když se ptáte, zda bychom si vzájemně pomohli, jestli bychom poslali policisty třeba do Makedonie nebo vojáky do jiného státu, pokud by potřeboval pomoc, nikdo neví.

Na úrovni Evropské unie, Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady mi v rámci bezpečnostní a obranné politiky chybí jasná strategie celé naší EU. Teď hrajeme vabank. Británie odejde, jenže pro nás je Británie velkým strategickým partnerem nejen v oblasti politické a ekonomické, ale také bezpečnostní. Velká Británie také platí jednu pětinu rozpočtu EU. Jakmile odejde, přijdeme proto minimálně o 15 procent možných evropských zdrojů, které nyní získáváme.

Další otázkou, kterou jsem chtěla zmínit, je jednání ministrů na úrovni EU. Nedochází tam vždy ke shodě, dochází tam k velkým hádkám. Začátek týdne jsme strávili s Lubošem Zaorálkem v Bratislavě na jednání Visegrádská čtyřky. Mluvili jsem tam o bezpečnostní spolupráci a o tom, jak jsme připraveni, a že V4 má v rámci Evropy silný hlas. Pan Zaorálek i já máme zkušenosti z jednání na Radě ministrůa tak víme, že někteří členové V4, např. Maďarsko nebo Polsko, nedrží svá slova a například v oblasti obranné a bezpečnostní politiky preferují jen to své. A nepodpoří druhý návrh, přestože to bylo předem domluveno. Bohužel, mnozí politici hodně mluví, hodně vyjednávají, mají zájem o velké PR, ale ozbrojené složky nepodpoří, ačkoli jen ony mohou zajistit reálnou bezpečnost v zemi.

NATO a kolektivní obrana

Než přejdu k záležitostem ohledně NATO, kde svým názorem mnohé asi překvapím, ještě jednu věc k EU. Evropská unie je celek, který musí zůstat. Není možné, aby tady existovala jakási federace evropských států bez pořádného právního rámce, protože by byla funkčně k ničemu. Co se týče bezpečnostní strategie EU jako takové, apeluji proto na to, abychom měli v Bruselu klíčové schopné lidi, kteří se touto problematikou zabývají.

My tam takové lidi nemáme. Máme tam lidi na Regiu, máme lidi na generálním ředitelství komunikace, kde by mě zajímalo, co tam užitečného dělají. Zrovna tohle bych zrušila a předala jinam a vytvořila větší složku Security & Defence.

Je to na pořadu dne, protože pokud Evropská komise přichází s nápady jako je společná evropská armáda, je třeba se hlasitě ptát, k čemu to bude a jak to bude fungovat. Nebo obranný fond. Neřeknu nic tajného, že vznik Evropského obranného fondu je jenom kvůli tomu, že členské státy, které jsou součástí EU i NATO (připomínám, je jich 22, po odchodu Británie 21) nestíhají vyčerpávat své rozpočty. Evropský obranný fond bude mířen i na podniky v České republice, na střední a malé především. Naše “velká pětka” zbrojařů, bude-li chytrá, dokáže vydělat a hlavně dodat kvalitu, jak armádě, tak Policii ČR. Ideální by bylo pořizovat věci shodně, třeba u pancéřových vozů by bylo dobré mít je v jedné kvalitě pro všechny naše ozbrojené složky, což se snad už řeší, ale jde o otázku změny zákona o zadávání veřejných zakázek. Toto všechno jsou věci, které je nutné vnímat a odborně diskutovat i v rámci našeho členství v EU.

Pokud se Evropská unie nezasadí důrazněji o zajištění bezpečnosti Evropy, pak budou teroristické útoky stále hrozit. Velký význam přitom hrají tajné služby, jejichž informace by měly být sdíleny. Tam je ale problém. Kdybyste věděli, jak složité je dostat dva zpravodajce třeba do země, kde máme misi… Na dva takové vojáky musíme mít souhlas celého vedení daného státu, protože tam zpravodajce nechtějí. Je fajn, když jim naši vojáci pomáhají zabezpečit základny a další věci, ale o zpravodajce zájem není, pokud se nejedná o misi NATO. To se děje naprosto všude. Přitom mít zpravodajce na místech, odkud proudí vlny migrantů, kde jsou teroristé, je zásadní a klíčové, protože se můžeme spoléhat sami na sebe. Zároveň jsme velmi žádáni, abychom naše informace poskytli ostatním členským státům EU a v mnoha případech i kolegům z NATO.

Budeme slavit 20 let našeho členství v Severoatlantické alianci. To je moc pěkné, ale jsem zvědavá, jak naše resorty vyhodnotí efektivitu našeho členství v této organizaci. Jistě víte, že probíhají politické a vojenské debaty. Donedávna jsme měli šéfem vojenského výboru NATO pana generála Pavla, kterého si velice vážím a myslím, že tam dělal velice dobrou práci. Je to svět sám pro sebe: probíhá jednání NATO, všechno v tajném režimu, žádné mobily, všechno vám sundají. Sedíte tam a každý stát přečte svůj projev. Není tajemstvím, že některé státy se tam dohadují, členem NATO je i Turecko, které pozastavilo uvolňování migrantů do Evropy.

V této věci byl svého času velký mediální tlak na tehdejší vládu, a pan premiér Sobotka musel odsouhlasit poskytování peněz k tomu, aby dohoda byla dodržena. Turecko stále dohodu drží, byť občas slyšíme nejapné poznámky “my to držet nemusíme a pošleme vám tam statisíce migrantů”. Podobná rizika jsou stále ve vzduchu a když se začnou hádat ministři obrany velké pětky, která si vydobývá vůdčí roli v rámci NATO (USA, Turecko, Německo, Francie a Velká Británie), pak dohody pro nás, ostatní menší členské státy a především Českou republiku, která jedna z mála zemí NATO je tranzitní, mohou být devastující.

Česká republika potřebuje v NATO velice silný hlas a to jak na úrovni generálů, tak na úrovni politických vyjednavačů Dneska je generální tajemník NATO pan Stoltenberg s naším panem prezidentem v Košicích, kde zasedá tzv. B9, Bukurešťská devítka, kde slaví vstup do NATO. Jsem zvědavá, jaké výstupy z toho budou a jak náš pan prezident vyhodnotí tuto spolupráci.

Co všechno NATO nabízí ke kolektivní ochraně? Jedna věc je jistá a je nutné, abychom si všichni uvědomili, že NATO nemá vojsko. NATO nemá techniku, nemá nic. Všechno je složeno z členských států a jejich armád. NATO jako takové je úřednictvo s generálním tajemníkem. Kdyby došlo k nějaké bezpečnostní hrozbě, dokáže NATO jedině velice rychle požádat členské státy, aby se sjednotily, vytvořily operativní misi a zasáhly.

Afghánistán, mise a příprava na boj

Chtěla bych něco říct také k Afghánistánu a Iráku. Když do své funkce nastoupil Donald Trump, napsal na Twitteru, že stáhne vojáky z Afghánistánu. Ostatní státy na to nic neříkaly, protože se všichni báli. Za půl roku přišel Trump s dalším tweetem, že vojáky nestáhne a má kontraktory, kteří mu vynášejí peníze, protože jde většinou o americké firmy, které tam dělají obrovský byznys, takže tam vojáky nechá, ale sníží jejich počet, protože už to slíbil. Jaká je realita? Dosud Spojené státy nestáhly žádné tisíce vojáků, všichni v Afghánistánu jsou. Byla jsem tam, hovořila jsem tam s jejich generály.

Politika, která se dělá prostřednictvím tweetů, sociálních sítí a má světové dopady, je naprostá hloupost. Takhle se to nedělá, takhle se nemůže komunikovat a ani pan Trump by si to neměl dovolovat. Nedávno jsme slyšeli znovu, že bude Trump stahovat vojáky z Afghánistánu, po dvou letech ho to zase chytlo a následovalo pro mě bohužel nepochopitelné vyjádření našeho ministerstva obrany, že naše vojáky v takovém případě také stáhneme. To je hloupost. To si nemůžeme dovolit. Pokud je tam mise NATO, jsme členy Aliance a jako členové se chováme. Nejsme žádná divize americké armády nebo složka amerického ministerstva obrany. To je nutné si uvědomit. Chci proto poděkovat všem členům ozbrojených sil naší země, jejich práce si obrovsky vážím a viděla jsem ji jak v Afghánistánu, tak v Iráku a na různých společných cvičeních. Jejich prestiž je nesmírně vysoká.

Co se týče cvičení, zveme do České republiky naše partnery, Němce, Lotyše a další, aby s námi cvičili různé simulované situace na úrovni bezpečnostních sil. Ať jde o policii nebo o armádu, podobných cvičení se koná až dvě stě ročně. Děkuji ještě jednou všem za jejich práci. Chci jen říct, že se nikdo z armády nebo policie nemá snažit míchat do politiky, což platí i pro tajné služby. Pokud si někdo hraje s informacemi, nedej bože, aby se je snažil nějak prodávat politickým stranám. To je zrada. Informace o postupující migraci, informace o tom, jak jsme nebo nejsme ohroženi teroristickými útoky, to nejsou věci k prodeji, ale k ochraně naší země.

A poslední poznámka závěrem. Je nutné mít nesmírně silnou politickou vůli, protože bezpečnostní sbory podléhají rozhodnutím a rozkazům shora. Z druhé strany je také nutné, abyste vy, pokud s něčím nesouhlasíte a víte, že je to špatně, dali svůj postoj najevo. I podplukovník se může postavit plukovníkovi, plukovník se může postavit generálovi. Ano, vím, že je to těžké, ale pokud generál něco nařídí a pak vy jdete do trestního řízení, protože jste něco podepsali, pak si musíte dobře rozmyslet, co uděláte, protože se svým svědomím žijete jedině vy sami. Myslím, že ten čas nastal.

Děkuji vám!
Karla Šlechtová
exministryně obrany a poslankyně ČR