Nová nebezpečí nové doby: Drapetománie, libertománie a stultofobie

Učit se nová slova i ve vyšším věku není žádná ostuda ani důvod ke studu z nevědomosti - naopak je to důkaz celoživotní snahy o rozšiřování obzorů, rozšiřování možností vyjadřování i rozšiřování pole pro vzájemnou komunikaci. Nová slova také umožňují nazývat věci kolem nás přesnějšími pojmy, jak dobře ví každý student čínštiny či staroseverských run. Pokud se chcete dozvědět více o nebezpečích tajemně znějící drapetománie, libertománie a stultofobie, tak díky za zvídavost, která nás všechny posouvá kupředu.


Díky souhře šťastných náhod jsem se v relativně vysokém věku dozvěděl o drapetománii, a byl jsem šokován, že jsem se v rámci svého formálního vzdělání (PhD. v oboru Severoamerická studia na Univerzitě Karlově) o tomto slově nevěděl.

Drapetes jsou latinsky uprchlí otroci a drapetománie je psychické onemocnění zdokumentované Dr. Samuelem Cartwrightem v roce 1851 v Louisianě. Na základě empirických pozorování došel Dr. Cartwright k tomu, že jedním ze závažných problémů plantážní ekonomiky je chorobná touha otroků po útěku, která byla závažným problémem i pro jinak hladce fungující Římskou říši (Spartakovo povstání). Dr. Cartwright vypozoroval, že příznaky nadcházející drapetománie lze předem odhalit v drobných detailech - málomluvnost, nespavost, kradmé pohledy, skrývání osobních věcí, šeptání s ostatními, nedostatečná úcta k dozorcům či liknavost v práci.




Naštěstí nabídl Dr. Cartwright po diagnóze problému i efektivní řešení: při prvních příznacích rozvíjející se drapetománie, která může vyvrcholit až samotným pokusem o útěk, je třeba otroka tak zbičovat, že pouhá představa na opakování ještě horšího výprasku vyžene myšlenky na útěk z otrokovy mysli, nejlépe jednou provždy. Dr. Cartwright byl ve své době lokální vědeckou celebritou, která v bílém plášti objížděla jižanské plantáže a radila majitelům a dozorcům, jak s problémem šířící se drapetománie bojovat. Podrobnějí informace k drapetománii včetně detailních odkazů na vědecké články naleznete na https://en.wikipedia.org/wiki/Drapetomania .

Proč je drapetománie tak důležitá, že by měla být součástí povinných osnov základů společenských věd? Protože podobně jako drapetománie zásadně podkopávala základy jižanské společnosti, současná společnost je ohrožena podobnou epidemií, jež má podobný psychologický základ, a jež byla moderní psychiatrií označena jako libertománie, tj. chorobná touha po svobodě. Drapetománie je pouze jedním z konkrétních projevů širšího problému libertománie v podmínkách otrokářské společnosti. Dnes se libertománie projevuje především nebezpečným odmítáním autorit a zavedených společenských norem. Jako většina duševních poruch je hloubka libertománie kvantová a škálová - její extrémní formy jsou vysoce nebezpečné, její mírnější formy jsou v rozumné míře akceptovatelné.

Kvůli ústavněprávním zárukám není možné libertománi efektivně léčit za pomocí prostředků navhovaných Dr. Cartwrightem. Naštěstí i současný právní řád umožňuje řadu postupů, které libertománii pomáhají udržovat pod kontrolou. Nejúčinnější je využívání nepostižitelného symbolického a institucionálního násilí - výhružky výpovědí, rozvodem, finančním postihem mají potenciál ohroženého jedince navrátit na sociálně produktivní a neškodnou dráhu. Klinické výzkumy potvrzují, že libertománie má zpravidla tendenci s věkem klesat. Obdobně blahodárné účinky má narození dětí - čím více, tím lépe.

Pokud se podaří rozvíjející se libertománii včas identifikovat, je po konzultaci s lékařem v těžkých případech možné využívat Zyprexu, Olanzapin či jiné zaručené tablety způsobující okamžitý těžký spánek a lehkou otupělost. Pokud libertomaniak léčení odmítá, je možné jej pro jeho vlastní dobro proti jeho vůli hospitalizovat a medikovat s odůvodněním, že představuje akutní nebezpečí pro sebe i své okolí - český právní řád naštěstí tento postup umožňuje.

Velmi důležité je, aby okolí ohroženého libertomaniaka konstantně a pokud možno unisono zdůrazňovalo nutnost brzkého a dlouhého spánku a dodržování přísného denního režimu včetně důsledného monitoringu počtu kroků a srdečního tepu. Omezení či úplný zákaz alkoholu a nedejbože omamných či psychedelických látek je pro úspěšné léčení libertománie nutnou podmínkou, která vyžaduje spolupráci a vzájemnou informovanost širšího okolí ohroženého libertomaniaka.

Pokud je neléčená a nekontrolovaná, může libertománie vést až ke smrti libertomaniaka (zpravidla sebevraždou pro neslučitelnost osobního přesvědčení s převládajícími hegemonickými normami) či k velkým škodám na majetku či zdraví osob v okolí libertomaniaka - historie je bohužel plná známých klinických případů s tragickými konci (Oscar Wilde, Charles Manson, Jim Morrison, Emiliano Zapata, Kurt Cobain, Che Guevara, Franz Fanon, John Lennon, Subcommandante Marcos). Pouze vědecky správná identifikace problému pomůže identifikovat a předcházet dalším osobním i společenským tragédiím.

Jak s libertománií souvisí stultofobie, tj. chorobný strach z hlouposti a nevědomosti? Výzkumy ukazují, že libertomaniaci často zároveň trpí také stultofobií a bez hlubší reflexe nevybíravě útočí (v extrémních případech i fyzicky) na osoby, které považují za hloupé, nevzdělané či omezené. Na otázku po důvodech svého asociálního chování stultofobici často uvedou, že hloupost a omezenost nepřímo vedou ke kolektivním volbám znamenajícím ve svých důsledcích smrt nevinných konkrétních osob (včetně dětí), což jim dává morální právo k agresivnímu chování.

Stultofobie se léčí obtížněji než libertománie, nicméně v klinických výzkumech pomáhá například uklidňující hudba s edukativním textem, například “Jinak to nejde” https://www.youtube.com/watch?v=JRvwBxLdmNo či “Všechno bude fajn” https://www.youtube.com/watch?v=pNPpiOOCc8M

Moderní psychiatrie naštěstí včas odhalila a popsala pravou podstatu staronového společensky nebezpečného chování. Pokud přijmeme důsledná opatření, podaří se nám naši společnost před extrémními libertomaniaky a stultofobiky ochránit. K tomu nám dopomáhej Bůh a jeho právoplatní zástupci na Zemi.