Senát bude brzy projednávat petici požadující podání ústavní žaloby na prezidenta Zemana. Odhaduji, že Senát (zatím) nebude vystavení červené karty po Ústavním soudu požadovat, ale v souvislosti s jeho výroky na adresu pana velvyslance Schapira by si pan prezident dle mého názoru zasloužil aspoň kartu žlutou resp. „vytýkací dopis“.

Nepřiměřená reakce

Nejdříve připomenu, co pan velvyslanec Schapiro minulý týden na ČT24 vlastně řekl: „Není to na mně nebo na jiné zemi, abychom říkali panu prezidentovi co má nebo nemá dělat. A chápu, když pan prezident řekl, že je třeba vzdát hold obětem … 2 světové války. Ale ta symbolika, že bude možná jediným představitelem států EU a bude sledovat vojenský pochod armády, která destabilizuje zemi sousedící s EU, tak to může být prekérní.“

Uvedené 3 věty lze považovat za velmi diplomatické. Daly by se dokonce překládat jako přátelská rada, aby si náš pan prezident neudělal zbytečně ostudu. Zavřít dveře na Hrad panu Schapirovi kvůli těmto větám je při vší úctě k panu prezidentovi projevem uražené ješitnosti. Pan prezident má jistě právo s panem velvyslancem polemizovat, zda mávání z tribuny vedle vůdce Kim Čong-una prekérní bude či nikoliv. Ale moudrý lídr by neměl uplatňovat své právo způsobem, který potlačuje právo na svobodu projevu u druhých.

Reakce světových médií ukazují, že prezident Zeman poškozuje reputaci České republiky v zahraničí. A to vyžaduje reakci. USA ani Rusko pana prezidenta usměrňovat nemá, ale my občané ČR toto právo (zatím) máme. Nenechme popřít právo svobodně vyjádřit názor! Respektive reagujme včas, když prezident Zeman toto právo, které podle článku 17 Listiny práv a svobod spočívá ve svobodě (kultivovaně) vyjádřit názor, již popřel.

Vyšší funkce, vyšší požadavky

Ústava říká, že žalobu lze na prezidenta podat mj. v případě, když jeho jednání směřuje proti demokratickému právnímu řádu. Někteří právníci by možná dovodili, že když pan prezident (byť slovně) „trestá“ za uplatnění práva na svobodu slova, fakticky už proti demokratickým principům jedná, neboť popírá zásady Listiny práv a svobod. Problém ale je, že Ústava také říká, že prezident není z výkonu své funkce odpovědný! Tuto pasáž si zřejmě někdo vykládá tak, že si vlastně prezident může dělat, co chce.

Naštěstí se včas probudila aspoň část naší vlády a zatím rozhodnutí o schválení „služební cesty“ do Moskvy panu prezidentovi neschválila. Bude zajímavé sledovat, jestli někteří ministři za hnutí ANO nebo za KDU-ČSL nakonec „nevyměknou“ a cestu umíněnému panu prezidentovi neposvětí. Ale za důležitější považují otázku, zda by kromě vládní „žluté karty“ neměla podle Ústavy existovat i parlamentní žlutá karta. Myslím, že by bylo vhodné klást vyšší požadavky na hlavu státu, než jsou požadavky např. na „hlavu“ úředníků.

Nabízí se třeba, aby Ústava uložila prezidentovi respektovat základní hodnoty demokratického řádu, dávat přednost zájmům ČR před zájmy cizích mocí a před partikulárními či osobními zájmy, jednat odpovědně, slušně a nepoškozovat reputaci naší země ani důstojnost Úřadu. Porušení některé z povinností by mohlo vést Parlament ke schválení třeba „vytýkacího dopisu“, aby měl pan prezident možnost své jednání trochu korigovat předtím, než pohár trpělivosti přeteče a otevře se diskuse o jeho odvolání.