O Brexitu již toho bylo napsáno a řečeno hodně. Většina diskusí se nicméně vede ohledně ekonomických dopadů. Může vzniknout dojem, že základní evropskou hodnotou je ekonomická prosperita. Přes důležitost prosperity ale nesmíme zapomínat na to, že lidé mohou mít na pomyslném žebříčku hodnot i jiná kritéria.

Mentalita svobody

Ve filmu Statečné srdce promlouval William Wallace ke svým spolubojovníkům takto: „Přišli jste bojovat jako svobodní. A jste svobodní. Život ve strachu by nebyl životem. S hrdostí můžete říct svým nepřátelům: Můžete si vzít naše životy, ale nikdy ne naši svobodu“.

Když půjdeme ještě hlouběji do historie, najdeme příběh izraelského národa. Ten opustil Egypt, přestože byl v této zemi relativně dobře zajištěn. Pocit svobody byl ale pro tento národ důležitější, než materiální (ekonomické) zabezpečení.

Ostatně i dnes řada dětí odchází od svých rodičů, kde mají „mamahotel“, protože touží po samostatnosti. Přestože se jim po odchodu může dařit po ekonomické stránce hůř, nevyměnily by pocit nezávislosti za nic jiného.

Má-li být účinná pozitivní motivace (nebo potrestání), je potřeba vědět, jaké prioritní hodnoty má daná osoba, skupina osob nebo národ. Je-li např. prioritou Ruska ukázat sílu, ekonomické sankce nemusí být trestem, ale naopak impulsem k posílení.

Evropská unie se hodně zaměřila na 4 základní svobody. Volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. EU se ale nepřipravila na volný pohyb států a národů. A zapomněla, že všechny státy uvnitř EU nemají stejné prioritní hodnoty. Natož státy vně EU.

Pozor na volný pohyb politických neutronů

Vize neutrality je lákavá, ale vyžaduje demokratickou zralost. Tato zralost se pozná třeba tak, že i přehlasovaná menšina dokáže respektovat rozhodnutí těsné většiny.

Přeji Anglii i Skotsku, aby se jim dařilo podobně dobře jako Švýcarsku nebo Norsku. Nepřeji ale Anglii, aby do jejího „jádra“ (Londýna) proniknul nějaký neřízený politický neutron. Ten by mohl neutralitu rozbít. Stejně tak nepřeji Anglii ani Skotsku roky právních bitev.

Když při jaderné reakci pronikne neutron do jádra, rozdělí jej většinou na dva odštěpky, které se od sebe rychle vzdalují. Přitom se uvolní dva až tři další neutrony. V jaderných elektrárnách je potřeba regulovat počet neutronů, jinak hrozí řetězová reakce a výbuch.

Jsem zastáncem referenda, jsem zastáncem přímé volby. Ale volání 3 miliónů Londýňanů po odtržení od „Malé Británie“ mě nutí k zamyšlení, jak vhodně nastavit pravidla zákona o obecném referendu, aby se referenda nevymkly kontrole jako neřízené neutrony.

Představte si, že by prezidentská volba v roce 2018 rozdělila společnost tak, jako ta před třemi lety. Vítězem by se stal kandidát se silnou podporou hlavně na Moravě a ve Slezsku. Pražská kavárna by ale chtěla jiného prezidenta. Iniciovala by odtržení Prahy od zbytku země? A kde by v případě odtržení sídlil prezident? Na trůnu valašského krále? 

Teď vážně. Přestože vždy neplatí „Vox populi, Vox Dei“ (hlas lidu, hlas Boží), lidé mají mít svobodu udělat i chybná rozhodnutí. Na straně druhé je vhodné mít určité pojistky, aby Vox Kotlebů nebo jiných „bůžků“ nespustil neřízené reakce s následným výbuchem.

Podobně jako tyče v jaderné elektrárně regulují to, aby počet neutronů byl přiměřený, i zákon o obecném referendu by mohl mít určité pojistky proti štěpení územní celistvosti. Právo národů na sebeurčení by se nemělo plést s právem na destabilizující separatismus.

V diskuzích o zákonu o obecném referendu je tedy vhodné řešit otázku zvýšeného minimálního kvóra pro rozhodnutí s vyšším stupněm důležitosti, minimální dobu, po které lze o stejné nebo podobné otázce v referendu znovu rozhodovat a tak dále.

Češi, Moravané, Slezané i Slováci mohou jít příkladem

Když se zamýšlíme nad referendy resp. nad dopady Vox populi, bylo by možná vhodné připomenout i Vox Dei resp. slova Ježíše, která jsou zachycena v knize Matouše (24 kap.): „Povstane národ proti národu, … to bude ale teprve začátek (porodních) bolestí…“.

Jestli Bibli správně rozumím, nemusí se tento scénář týkat všech národů a nemusí jít nutně o války vojenské. Podobně jako při porodu dítěte lze bolest tlumit i konflikty mezi lidmi různě hodnotově orientovanými mohou být tlumeny moudrými vyjednavači.

Ať už zmíněnému proroctví věříte nebo ne, je vhodné při štěpení států nebo při připojování územních celků k jiným státům nabádat k tomu, aby vše probíhalo pokojnou cestou. Naše země i Slovensko může být v tomto ohledu příkladem.

Před třemi lety proběhla médii zpráva, že manželé, kteří se před 48-mi lety rozvedli, se opět vzali. Mít svatbu v téměř 80-ti letech je na můj vkus trochu „divočina“, ale podle zpráv šlo o zralé rozhodnutí. Poprvé se brali příliš mladí a nyní již vědí, co od života chtějí. :)

Když se Česko a Slovensko „rozvádělo“, byly naše demokracie příliš mladé. Nevím, jestli za 20 let někdo na Slovensku navrhne konání referenda o připojení k Česku, ale dovedu si představit, že touha po spolupráci, která jde zdola, od občanů, může vést k daleko těsnějšímu spojení, než které se uměle drží na základě nedemokratického diktátu.

Ať už bude budoucnost našich národů společná či nikoliv, může již dnes Česko a Slovensko navrhovat takové úpravy smlouvy o fungování EU, která pomohou volnému, transparentnímu a nekonfliktnímu pohybu států i národů.

Hledejme proto cesty, jak pomoci panu Ficovi, nikoliv jako předsedovi SMERu, ale jako (dočasnému) kapitánu Evropy, aby naše společná evropská loď proplula mezi útesy národních zájmů a různých priorit, jak nejlépe je to možné.