Musí člověk – poslušen atavismů – podobně jako ostatní biologické druhy hájit teritorium své „smečky“ proti ostatním? Je to jediná cesta, jak v tomto světě přežít? Či je naopak na rozdíl od zvířat nadán schopností, která mu umožňuje dohodnout se i s příslušníky jiných „smeček“ a koexistovat s nimi v jakési všestranně výhodné pospolitosti?

Tohoto tématu se na stránkách Aktuálně.cz přímo či nepřímo dotkne nejeden bloger. A zpravidla vyvolá velmi bouřlivou a emocemi překypující diskusi.

Poctivě musím přiznat, že jako administrátor těchto debat nejsem zcela nestranný. A dokonce k nim ani nedokáži přistupovat zcela s chladnou hlavou, prost emocí. Mám na věc svůj názor, který se snažím opřít o studium nejrůznějších studií z různých společenskovědních oborů.

Na podporu soužití lidí nejrůznější etnik mohu snést celou řadu argumentů. Když nic jiného, přijde mi daleko výhodnější se o ně pokoušet než riskovat krvavé civilizační střety či etnické bouře.

Také odpůrci mají ovšem své argumenty. Žádný z dosavadních receptů se neukázal jako stoprocentně funkční. Vynaložen byly bilióny dolarů, efekt podle mnohých neodpovídá ani zlomku nákladů. Situace se v řadě ohledů spíše zhoršuje, napětí mezi lidmi různých etnik spíš roste.

Zastánci spolužití naopak dokáží na tzv. Flynnově efektu velmi jednoduše vyvrátit teorie o rasové „méněcennosti“ měřeno pomocí stupnice IQ (vliv prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá, může změnit jeho IQ až o patnáct procentních bodů; sociálně deprivovaní lidé tedy nemusí být nutně geneticky méně inteligentní; mimochodem rozdíl mezi průměrem tzv. inteligentních národů či etnik a těch méně inteligentních činí zhruba právě těch patnáct bodů.)

Mohou své argumenty podpořit sociohistorickým exkurzem, z něhož vyplyne, že menšina, která se integruje do společnosti a má při tom již sama vyvinuta minimálně stejně vyspělý sociální systém (např. židovská diaspora), má daleko větší šance na uplatnění než menšina, která se do kontaktu s většinovou společností dostává v okamžiku, kdy je na nižším stupni společenského vývoje (Romové, původní obyvatelé Ameriky, Austrálie, Oceánie či američtí černoši).

To vše jsou důvody, proč i já věřím, že současný svět je jakási globální vesnice (vypůjčeno od McLuhana), kde lidé žijí nejen vedle sebe, je ale také v jejich zájmu starat se o blaho celé polis (abychom se nebáli vyjít večer na ulici, aby tam nepáchly odpadky, aby si nikdo neusurpoval moc nad ostatními, abych „své řemeslo“ mohl nabízet všem).

Mé přesvědčení se však podobá tak trochu víře. Řada lidí ji sdílí, mnozí ale ne. Nepřesvědčím je, když jim řeknu, že jsou hloupí a jejich argumenty směšné či nebezpečné. I oni mají svoji víru. Chci o tom s nimi diskutovat, vědět, proč si myslí to, co si myslí. Přemýšlet o tom.

Proto nechávám prostor i názorům, které bych pravděpodobně s odkazem na paragraf § 198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod Zákona č. 140/1961 Sb. mohl smazat. Pohybuji se zřejmě tak trochu na hranici zákona, mohl bych možná být obviněn z napomáhání trestného činu. Přesto ale dávám přednost diskusi před administrativními zásahy. Klávesu Delete používám jen v krajním případě, kdy se v diskusi objeví opravdu hrubé urážky, vulgarismy a podobně.

Oproti všem ostatním jsem samozřejmě ve výhodě. Tu subtilní hranici mezi možností diskutovat a být vystaven nepřípustným invektivám a teoriím zavdávajícím podezření z porušení zákona mám možnost nastavit jen já. Snažím se to dělat co nejzodpovědněji a zároveň jako administrátor zasahovat do diskuse co nejméně.

S lidmi, kteří mi přijdou ve svých názorech zatvrzelí a jejichž jediným cílem je dokázat mi, že jsem tupec a mé úvahy jsou hloupé, raději nediskutuji. Mohu tento recept jen doporučit, zpravidla je šíření jejich „pravd“ brzy omrzí.