Pro paní Tužku (slíbil jsem jí to)
Tak tohle je Yang Yang, paní Tužko (moc se mi nepovedla, fotografování patří mezi těch nepříjemně mnoho dovedností, které spíše neovládám, navíc je to brané přes sklo). Žije se svým partnerem Long Hui ve vídeňské zoo v Schönbrunnu a letos 23. srpna se jim narodilo mládě, už druhé po třech letech (to první dostalo jméno Fu Long, Šťastný Drak; a podle dohody s čínskými úřady se jako každé mládě Pandy velké vrátilo ve dvou letech do země předků; to druhé zatím jméno nemá)
Long Hui byl někde zalezlý, nechtěl se nechat okukovat. O mládě se starají ošetřovatelé, návštěvníci jej zatím mohou vidět jen na videozáznamu.
Pokud se nemýlím, tak Pandy velké má od Číny na starém kontinentě zapůjčené ještě berlínská a madridská zoo. Pak už jsou mimo Čínu k vidění jen v USA, Mexiku a v Japonsku.
Yang Yang se po celou dobu, co jsme jí očumovali, ostentativně cpala bambusem (což prý dělá v podstatě celý den) a točila k návštěvníkům zády. Cedulka na zdi vysvětluje proč a dlužno říct, že se jí vlastně ani nedivím. Pandy nesnášejí záblesky fotoaparátů - a ač na to všude upozorňují nápisy v němčině a angličtině jakož i příslušné piktogramy - řada lidí na to prostě kašle. Tak se panda otočí zády a má pokoj
Ještě jsem Vám vyfotografoval Pandu červenou. Není sice tak vzácná (u nás jí chovají v Praze, Ústí nad Labem, v Liberci, Ostravě a Plzni) jako její velká souputnice, ale je neméně zajímavá. Nádherně šplhá po stromech a hodně času prospí (to je sympatické, ne?)
No, a nakonec jsem si pro Vás nechal koalu (správně se jmenuje Koala medvídkovitý, ač nemá s mědvědy nic společného. Je to vačnatec, podobně jako třeba klokan). Živí se výhradně a pouze listím resp. kůrou blahovičníků, neboli eukalyptu, nic jiného nežere (přitom eukalypty jsou pro většinu zvířat jedovaté). Většinu svého života prospí (ač na pohled roztomilý, prý je to dost nedůtklivé stvoření).
Pandy a koaly mně učarovaly. Jedny v podstatě pořád jedí, druzí spí. V příštím životě bych chtěl být něco mezi koalou a pandou (ale asi ne v zoo ;-)
Tak se mějte, paní Tužko. Budete-li mít cestu do Vídně, zastavte se v Schönbrunnu. K vidění je tam toho mnohem mnohem víc, vlastně skoro všechno :-)
P.S. Moc mne zaujalo, co jste o sobě nedávno napsala pod jiným blogem. Díky
Long Hui byl někde zalezlý, nechtěl se nechat okukovat. O mládě se starají ošetřovatelé, návštěvníci jej zatím mohou vidět jen na videozáznamu.
Pokud se nemýlím, tak Pandy velké má od Číny na starém kontinentě zapůjčené ještě berlínská a madridská zoo. Pak už jsou mimo Čínu k vidění jen v USA, Mexiku a v Japonsku.
Yang Yang se po celou dobu, co jsme jí očumovali, ostentativně cpala bambusem (což prý dělá v podstatě celý den) a točila k návštěvníkům zády. Cedulka na zdi vysvětluje proč a dlužno říct, že se jí vlastně ani nedivím. Pandy nesnášejí záblesky fotoaparátů - a ač na to všude upozorňují nápisy v němčině a angličtině jakož i příslušné piktogramy - řada lidí na to prostě kašle. Tak se panda otočí zády a má pokoj
Ještě jsem Vám vyfotografoval Pandu červenou. Není sice tak vzácná (u nás jí chovají v Praze, Ústí nad Labem, v Liberci, Ostravě a Plzni) jako její velká souputnice, ale je neméně zajímavá. Nádherně šplhá po stromech a hodně času prospí (to je sympatické, ne?)
No, a nakonec jsem si pro Vás nechal koalu (správně se jmenuje Koala medvídkovitý, ač nemá s mědvědy nic společného. Je to vačnatec, podobně jako třeba klokan). Živí se výhradně a pouze listím resp. kůrou blahovičníků, neboli eukalyptu, nic jiného nežere (přitom eukalypty jsou pro většinu zvířat jedovaté). Většinu svého života prospí (ač na pohled roztomilý, prý je to dost nedůtklivé stvoření).
Pandy a koaly mně učarovaly. Jedny v podstatě pořád jedí, druzí spí. V příštím životě bych chtěl být něco mezi koalou a pandou (ale asi ne v zoo ;-)
Tak se mějte, paní Tužko. Budete-li mít cestu do Vídně, zastavte se v Schönbrunnu. K vidění je tam toho mnohem mnohem víc, vlastně skoro všechno :-)
P.S. Moc mne zaujalo, co jste o sobě nedávno napsala pod jiným blogem. Díky