Dokumentaristka Helena Třeštíková, exministr a rockový hudebník Michael Kocáb, ekonom Pavel Kohout (nedávno oznámil odchod z poradního týmu NERV) a Jiří Hrabovský, jehož agentura vymyslela PR strategii lékařského protestu Děkujeme, odcházíme.

Čtyři osobnosti, které jsme společně s Tomášem Sedláčkem a Štěpánem Kubištou pozvali na pódium Nové scény ND, abychom je spolu s vámi ve čtvrtek 24. února interpelovali (podrobnosti najdete na stránce www.interpelace.cz). Všichni mají k tématu tohoto prvního setkání, tedy k Umění odejít, dle našeho názoru co říct.

Postupně vám je zde chceme představit. Respektive necháme je, aby se představili sami. Kromě stručného životopisu (který jsme sestavili z otevřených zdrojů na webu) přetiskujeme jejich odpovědi na čtyři stejné otázky, jež souvisejí s tím, o čem si ve čtvrtek chceme povídat.

Jako první: Helena Třeštíková

Režisérka a pedagožka. Vystudovala dokumentární tvorbu na FAMU, točí především filmové dokumenty, jejichž tématy jsou většinou konkrétní a veřejnosti neznámí lidé. Několik z nich tvořila tzv. časosběrnou metodou v průběhu mnoha let, kdy své postavy jezdila pravidelně navštěvovat a z každé návštěvy něco natočila a poté použila. Celkově vytvořila kolem 60 snímků, za film Marcela získala cenu za nejlepší evropský dokument na mezinárodním festivalu v Seville (2007), za film René v prosinci 2008 cenu Evropské filmové akademie Prix Arte 2008 v kategorii dokument (což je jakási obdoba Oscara v dokumentaristice) .

Krátce se angažovala také v politice, v lednu 2007 se stala ministryní kultury v druhé Topolánkově vládě (navržena KDU-ČSL jako nezávislá). Po 17 dnech rezignovala, což oficiálně odůvodnila spory o obsazení pozice náměstků na ministerstvu.

Kdy jste v životě měla odejít a neodešla?

Když jsem byla v době studií zamilovaná do spolužáka a bylo jasné, že ten vztah je úplně na nic a já ho nedokázala ukončit. Nakonec to udělal on. To mně dlouho štvalo, že jsem to sama nezvládla.

Kdy jste odešla a měla zůstat?

Když jsem ještě jako studentka dělala asistentku režie Jiřímu Krejčíkovi na dokumentu, který tehdy točil v Krátkém filmu. Nemohla jsem snést jeho manýry a asi po týdnu jsem práskla dveřmi. Pak jsem toho litovala, protože to mohla být přece jen dobrá zkušenost.

Kdo podle Vás dokázal odejít v pravý čas?

Václav Havel v době, kdy se rýsoval rozpad Československa, a on nechtěl být dál prezidentem státu v agónii.

Kdo by podle Vás měl odejít právě teď?

Těch jmen by se dalo vyjmenovat nekonečně mnoho - až by vytvořili hezký průvod - jako kdysi na Prvního máje. Problém je ten, že každého, kdo odejde, nahradí někdo jiný - a někdy ještě daleko horší. Radost z odchodu je pak nahrazena zděšením z činů nové postavy. Tak by se mi spíš než v odchod někoho konkrétního chtělo věřit v příchod nové politické kultury, kdy prostě nebude možné, aby se určité typy pohybovaly ve veřejném prostoru.

Reflexe evropského oscara, O nepřekročitelných hranicích a další texty Heleny Třeštíkové najdete v jejím blogu na Aktuálně.cz.