Není to žádná mediální „pecka“, asi to ani nebude zajímat moc lidí…

Napsal mi pan Zdeněk Brom, zdejší bloger a učitel, jehož jméno není mezi pedagogy neznámé: „Nechcete se zastavit v Litomyšli? Kolega tam pořádá setkání žáků, kteří se umístili na předních místech v soutěži o nejlepší školní časopis a webové stránky z celé republiky? Chceme jim říct něco o tom, jak se dělají ty „velké“ noviny, časopisy či internetové deníky.“

Proč ne, nakonec třeba mohu být i něčemu užitečný.

Koncem minulého týdne jsem se tedy vydal do Litomyšle (a upřímně přiznávám, že kdybych ve škole dával větší pozor a tušil, že jedna cesta - tedy z Prahy na východ Čech - trvá autem dvě a půl hodiny a já mám na celou akci všeho všudy hodin devět, možná bych si to rozmýšlel více. Či si udělal více času, šlo o dvoudenní setkání).

V půl jedenácté jsem dorazil do krásného města Litomyšl a - jaké překvapení pro dopravními kalamitami otřískaného Pražáka – zaparkoval přímo před Evropským školícím centrem, kde se vše konalo.



Malá odbočka: centrum se nachází v úžasných prostorách bývalého renesančního pivovaru („Bedřich Smetana se narodil v Litomyšli, v rodině tamního sládka,“ říkala paní učitelka, pamatujete?) Budova dvakrát vyhořela, později byla barokně přestavěna a v roce 1994 – dle mého - velmi citlivě upravena při příležitosti prvního setkání středoevropských prezidentů, jejichž tradice trvá dodnes. Mimoto pravidelně hostí Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl a další velké společenské akce.



Děti už se rozdělily do čtyř vórkšopů (čti workshop, zamlada jsme tomu říkali praktická cvičení čili „cvíka“). Jedny zkoušely psát zprávy či reportáže, jiné se učily něco o fotografiích a samy si reportážní snímek vyzkoušely i pořídit, další zpracovávaly grafickou podobu stránek na počítačích.

Připojil jsem se k panu Bromovi, který vedl dvouhodinový seminář s názvem Výrazové prostředky mediálního sdělení a kritické vnímání obsahu mediální informace: Práce s novinářskými žánry (žáci, tedy vítězné redakce sestávající vždy z několika dětí, postupně prošli všemi).

„K čemu slouží média?“ zeptal se pan Brom.

„K poskytování informací.“ „K zábavě.“ K reklamě.“ „K vydělávání peněz.“ Od školních dětí až překvapivě zajímavé odpovědi.

„Média slouží především k vydělávání peněz, vždy to mějte na paměti“ shrnul pan Brom.

„Ano, je to tak. Ale…,“ snažil jsem do debaty vnést i svůj úhel pohledu.



Pan Brom to jako učitel s dětmi myslím hodně umí


„A teď zkuste napsat krátkou zprávu, komentář, reportáž. V čem se liší, co by mělo být v jedné a ve druhé zase ne? Má být ve zprávě názor autora?“ Přišlo mi, že to děti zajímalo. A bavilo. Prakticky všechny reagovaly velmi živě, zapojovaly rozum i své znalosti. Byly aktivní, chtěly vědět.

Po obědě (nejen podle dětí nejslabší místo celého setkání, zlaté školní družiny, ale tam zase nestojí oběd 150 korun, jak docela vtipně poznamenal jeden z učitelů :-) ještě necelou hodinu s další skupinou a pak už jsem musel zpátky. Večer mne čekala ještě nějaká práce.

No, jak říkám, žádná „velká zpráva“ to není. Ale pocit z toho byl docela dobrý. Tedy alespoň já jsem ho měl. Dávalo mi to smysl, tak jsem se chtěl podělit.

P.S. Soutěž redakcí školních časopisů a následné dvoudenní setkání některých z nich uspořádalo občanské sdružení Abeceda v rámci programu Čtenářské gramotnosti a projektového vyučování.

P.P.S. Dodatečně mi do mailu dorazily fotografie Renáty Janíkové ze sdružení Abeceda. Byla by škoda, kdybych je sem nedal.



Zdeňka Broma a jeho seminář o žánrech už znovu představovat nemusím



Do tajů novinářské fotografie zasvěcoval děti Jan Šilpoch, jeden z nejlepších na tomto poli v České republice (ejhle, někdejší kolega z Hospodářských novin, to potěší ;-)



Jak se noviny a časopisy "lámou", tedy zpracovávají graficky, vysvětlovala Bohumila Broumová ze Střední průmyslové školy grafické v Praze.



A Petr Procházka (společně s Kateřinou Schwarzovou) zase dětem odhalovali triky, které používají reklamní agentury. Aby se jen tak snadno nenechaly nachytat.