Pozvánka na divadelní Interpelace: Umění pomáhat a chránit na Nové scéně ND

„Policista by měl být pro slušného občana být něco jako starší bratr… někdo, s kým se občas vídáme, ale moc se nám neplete do života, koho respektujeme, na koho se s důvěrou obracíme… charakterizuje ideální vztah mezi veřejností a ochránci pořádku Michal Tošovský z Centra pro rozvoj policejní práce ProPolice, a předznamenává tak téma nadcházejících čtvrtečních Interpelací, prvních v divadelní nové sezóně 2011 – 2012 (více najdete ZDE).

Právě při nich bychom se měli společně s moderátorem Tomášem Sedláčkem a dalšími hosty (které představím v nadcházejících dnech) bavit o tom, jak dalece jsme tomuto ideálu vzdáleni, proč a co případně dělat, abychom se mu trochu přiblížili.

Dnes tedy představuji pana Tošovského (respektive nechávám i jeho, aby se představil sám). Kromě stručného životopisu, který jsem sestavil z otevřených zdrojů na webu, přetiskuji jeho odpovědi na čtyři otázky, které jsem poslal i dvěma dalším hostům.

Během studií sociologie na FSV UK se stal v roce 2000 dobrovolníkem projektu Občanské právní hlídky Ekologického právního servisu a Ligy lidských práv. Po následující dva roky byl jejich koordinátorem.
Absolvoval kratší stáže u Thames Valley Police ve Velké Británii a Royal Canadian Mounted Police v Kanadě. V roce 2008 s podporou Fulbrightovy komise absolvoval tříměsíční stáž v Police Foundation ve Washingtonu, D.C.

S Otevřenou společností, o.p.s. spolupracuje od roku 2003, nejprve jako projektový koordinátor a nyní jako vedoucí Centra ProPolice.

To je vedeno myšlenkou, že činnost a úloha policie není otázkou pouze pro státní správu, protože se dotýká všech občanů. Obecným cílem ProPolice je přinášet nové myšlenky a testovat nové přístupy k policejní práci a přispívat k tomu, aby česká policie nebyla pouze represivní složkou, ale aktivně se podílela na utváření prostředí, v němž žijeme, a stala se tak v očích veřejnosti jeho nedílnou a srozumitelnou součástí.

Když se řekne česká policie, co se Vám vybaví jako první?

V poslední době asi Janem Schneiderem citovaný důstojník VB, který mu prý zkraje devadesátých let radil, že k demokratizaci policie je zapotřebí dvou věcí – zrušit nesmyslný čárkový systém v hodnocení činnosti policistů a odstavit politiky od vlivu na policii. Formálně už sice neexistuje ani jedno, ani druhé, praxe však stále zachovává obojí. Stručnější analýzu policie neznám. Současně se mi také vybaví i spousta službě velmi oddaných policistů, které upřímně obdivuji za to, co všechno vydrží.

Co (kdo) v uplynulých dvaceti letech nejvíce poškodilo (poškodil) image této země jako fungujícího právního státu a co jí naopak může zlepšit?

Spíše bych uvažoval o tom, kdo nejvíce napomohl tomu, že image fungujícího právního státu se naší zemi dosud v některých ohledech nepodařilo získat. Policie bezpochyby přispěla svým dílem, ale tahá spíše za kratší konec. Větší „uznání“ v tomto směru patří ostatním článkům trestní justice - státním zástupcům a soudcům; dále některým bývalým premiérům a jejich nejlepším přátelům, legislativním přílepkům a zmetkům a obecně formalismu a srabismu v rozhodování o čemkoli důležitém. A co může této image naopak pomoci? Odvaha rozlousknout legislativní evergreeny typu „poslanecká imunita“ či „samospráva státních zastupitelství“, důraz na odpovědnost a kvalitu vedení a kontroly ve všech stupních trestního řízení, odvaha k posilování prvků jejich veřejné a nezávislé kontroly, odvaha naslouchat odborníkům z akademické sféry a neziskových organizací. Atd.

Co bude podle Vás v budoucnu ohrožovat vnitřní bezpečnost této země nejvíce?

Na straně veřejnosti – kybernetické hrozby, organizované vysávání státních peněz, široce rozšířené a společensky akceptované úplatkářství a prohlubování problémů sociálně vyloučených komunit/lokalit. Na straně policie – neochota změnit systém rozmělněné odpovědnosti za kvalitu poskytované služby, nevůle naslouchat potřebám a obavám občanů a neschopnost řešit problémy už v zárodku.

Jak by měl ideálně fungovat vztah občan-policista a ve které zemi se k tomuto ideálu dle Vás blíží?

Bavíme-li se skutečně o „ideálním vztahu“, tak by policista měl pro slušného občana být něco jako starší bratr (ne big brother) - někdo, s kým se občas vídáme, ale moc se nám neplete do života, koho respektujeme, na koho se s důvěrou obracíme a víme, že od něj můžeme čekat porozumění a pomoc či aspoň dobrou radu v případě nouze. Obecně se za vzor v tomto směru dávají anglosaské a skandinávské země.



Zkusili jste si anglický název organizace, v jejímž čele pan Tošovský stojí, říct nahlas? Mnohým se přitom vybaví včelí úl. To není tak docela od věci, řekl bych (více ZDE).