Předehra Interpelací - Tošovský: Právnímu státu brání formalismus a "srabismus" v rozhodování
Pozvánka na divadelní Interpelace: Umění pomáhat a chránit na Nové scéně ND
Právě při nich bychom se měli společně s moderátorem Tomášem Sedláčkem a dalšími hosty (které představím v nadcházejících dnech) bavit o tom, jak dalece jsme tomuto ideálu vzdáleni, proč a co případně dělat, abychom se mu trochu přiblížili.
Dnes tedy představuji pana Tošovského (respektive nechávám i jeho, aby se představil sám). Kromě stručného životopisu, který jsem sestavil z otevřených zdrojů na webu, přetiskuji jeho odpovědi na čtyři otázky, které jsem poslal i dvěma dalším hostům.
Během studií sociologie na FSV UK se stal v roce 2000 dobrovolníkem projektu Občanské právní hlídky Ekologického právního servisu a Ligy lidských práv. Po následující dva roky byl jejich koordinátorem.
Absolvoval kratší stáže u Thames Valley Police ve Velké Británii a Royal Canadian Mounted Police v Kanadě. V roce 2008 s podporou Fulbrightovy komise absolvoval tříměsíční stáž v Police Foundation ve Washingtonu, D.C.
S Otevřenou společností, o.p.s. spolupracuje od roku 2003, nejprve jako projektový koordinátor a nyní jako vedoucí Centra ProPolice.
To je vedeno myšlenkou, že činnost a úloha policie není otázkou pouze pro státní správu, protože se dotýká všech občanů. Obecným cílem ProPolice je přinášet nové myšlenky a testovat nové přístupy k policejní práci a přispívat k tomu, aby česká policie nebyla pouze represivní složkou, ale aktivně se podílela na utváření prostředí, v němž žijeme, a stala se tak v očích veřejnosti jeho nedílnou a srozumitelnou součástí.
Když se řekne česká policie, co se Vám vybaví jako první?
V poslední době asi Janem Schneiderem citovaný důstojník VB, který mu prý zkraje devadesátých let radil, že k demokratizaci policie je zapotřebí dvou věcí – zrušit nesmyslný čárkový systém v hodnocení činnosti policistů a odstavit politiky od vlivu na policii. Formálně už sice neexistuje ani jedno, ani druhé, praxe však stále zachovává obojí. Stručnější analýzu policie neznám. Současně se mi také vybaví i spousta službě velmi oddaných policistů, které upřímně obdivuji za to, co všechno vydrží.
Co (kdo) v uplynulých dvaceti letech nejvíce poškodilo (poškodil) image této země jako fungujícího právního státu a co jí naopak může zlepšit?
Spíše bych uvažoval o tom, kdo nejvíce napomohl tomu, že image fungujícího právního státu se naší zemi dosud v některých ohledech nepodařilo získat. Policie bezpochyby přispěla svým dílem, ale tahá spíše za kratší konec. Větší „uznání“ v tomto směru patří ostatním článkům trestní justice - státním zástupcům a soudcům; dále některým bývalým premiérům a jejich nejlepším přátelům, legislativním přílepkům a zmetkům a obecně formalismu a srabismu v rozhodování o čemkoli důležitém. A co může této image naopak pomoci? Odvaha rozlousknout legislativní evergreeny typu „poslanecká imunita“ či „samospráva státních zastupitelství“, důraz na odpovědnost a kvalitu vedení a kontroly ve všech stupních trestního řízení, odvaha k posilování prvků jejich veřejné a nezávislé kontroly, odvaha naslouchat odborníkům z akademické sféry a neziskových organizací. Atd.
Co bude podle Vás v budoucnu ohrožovat vnitřní bezpečnost této země nejvíce?
Na straně veřejnosti – kybernetické hrozby, organizované vysávání státních peněz, široce rozšířené a společensky akceptované úplatkářství a prohlubování problémů sociálně vyloučených komunit/lokalit. Na straně policie – neochota změnit systém rozmělněné odpovědnosti za kvalitu poskytované služby, nevůle naslouchat potřebám a obavám občanů a neschopnost řešit problémy už v zárodku.
Jak by měl ideálně fungovat vztah občan-policista a ve které zemi se k tomuto ideálu dle Vás blíží?
Bavíme-li se skutečně o „ideálním vztahu“, tak by policista měl pro slušného občana být něco jako starší bratr (ne big brother) - někdo, s kým se občas vídáme, ale moc se nám neplete do života, koho respektujeme, na koho se s důvěrou obracíme a víme, že od něj můžeme čekat porozumění a pomoc či aspoň dobrou radu v případě nouze. Obecně se za vzor v tomto směru dávají anglosaské a skandinávské země.
Zkusili jste si anglický název organizace, v jejímž čele pan Tošovský stojí, říct nahlas? Mnohým se přitom vybaví včelí úl. To není tak docela od věci, řekl bych (více ZDE).
„Policista by měl být pro slušného občana být něco jako starší bratr… někdo, s kým se občas vídáme, ale moc se nám neplete do života, koho respektujeme, na koho se s důvěrou obracíme… charakterizuje ideální vztah mezi veřejností a ochránci pořádku Michal Tošovský z Centra pro rozvoj policejní práce ProPolice, a předznamenává tak téma nadcházejících čtvrtečních Interpelací, prvních v divadelní nové sezóně 2011 – 2012 (více najdete ZDE).
Právě při nich bychom se měli společně s moderátorem Tomášem Sedláčkem a dalšími hosty (které představím v nadcházejících dnech) bavit o tom, jak dalece jsme tomuto ideálu vzdáleni, proč a co případně dělat, abychom se mu trochu přiblížili.
Dnes tedy představuji pana Tošovského (respektive nechávám i jeho, aby se představil sám). Kromě stručného životopisu, který jsem sestavil z otevřených zdrojů na webu, přetiskuji jeho odpovědi na čtyři otázky, které jsem poslal i dvěma dalším hostům.
Během studií sociologie na FSV UK se stal v roce 2000 dobrovolníkem projektu Občanské právní hlídky Ekologického právního servisu a Ligy lidských práv. Po následující dva roky byl jejich koordinátorem.
Absolvoval kratší stáže u Thames Valley Police ve Velké Británii a Royal Canadian Mounted Police v Kanadě. V roce 2008 s podporou Fulbrightovy komise absolvoval tříměsíční stáž v Police Foundation ve Washingtonu, D.C.
S Otevřenou společností, o.p.s. spolupracuje od roku 2003, nejprve jako projektový koordinátor a nyní jako vedoucí Centra ProPolice.
To je vedeno myšlenkou, že činnost a úloha policie není otázkou pouze pro státní správu, protože se dotýká všech občanů. Obecným cílem ProPolice je přinášet nové myšlenky a testovat nové přístupy k policejní práci a přispívat k tomu, aby česká policie nebyla pouze represivní složkou, ale aktivně se podílela na utváření prostředí, v němž žijeme, a stala se tak v očích veřejnosti jeho nedílnou a srozumitelnou součástí.
Když se řekne česká policie, co se Vám vybaví jako první?
V poslední době asi Janem Schneiderem citovaný důstojník VB, který mu prý zkraje devadesátých let radil, že k demokratizaci policie je zapotřebí dvou věcí – zrušit nesmyslný čárkový systém v hodnocení činnosti policistů a odstavit politiky od vlivu na policii. Formálně už sice neexistuje ani jedno, ani druhé, praxe však stále zachovává obojí. Stručnější analýzu policie neznám. Současně se mi také vybaví i spousta službě velmi oddaných policistů, které upřímně obdivuji za to, co všechno vydrží.
Co (kdo) v uplynulých dvaceti letech nejvíce poškodilo (poškodil) image této země jako fungujícího právního státu a co jí naopak může zlepšit?
Spíše bych uvažoval o tom, kdo nejvíce napomohl tomu, že image fungujícího právního státu se naší zemi dosud v některých ohledech nepodařilo získat. Policie bezpochyby přispěla svým dílem, ale tahá spíše za kratší konec. Větší „uznání“ v tomto směru patří ostatním článkům trestní justice - státním zástupcům a soudcům; dále některým bývalým premiérům a jejich nejlepším přátelům, legislativním přílepkům a zmetkům a obecně formalismu a srabismu v rozhodování o čemkoli důležitém. A co může této image naopak pomoci? Odvaha rozlousknout legislativní evergreeny typu „poslanecká imunita“ či „samospráva státních zastupitelství“, důraz na odpovědnost a kvalitu vedení a kontroly ve všech stupních trestního řízení, odvaha k posilování prvků jejich veřejné a nezávislé kontroly, odvaha naslouchat odborníkům z akademické sféry a neziskových organizací. Atd.
Co bude podle Vás v budoucnu ohrožovat vnitřní bezpečnost této země nejvíce?
Na straně veřejnosti – kybernetické hrozby, organizované vysávání státních peněz, široce rozšířené a společensky akceptované úplatkářství a prohlubování problémů sociálně vyloučených komunit/lokalit. Na straně policie – neochota změnit systém rozmělněné odpovědnosti za kvalitu poskytované služby, nevůle naslouchat potřebám a obavám občanů a neschopnost řešit problémy už v zárodku.
Jak by měl ideálně fungovat vztah občan-policista a ve které zemi se k tomuto ideálu dle Vás blíží?
Bavíme-li se skutečně o „ideálním vztahu“, tak by policista měl pro slušného občana být něco jako starší bratr (ne big brother) - někdo, s kým se občas vídáme, ale moc se nám neplete do života, koho respektujeme, na koho se s důvěrou obracíme a víme, že od něj můžeme čekat porozumění a pomoc či aspoň dobrou radu v případě nouze. Obecně se za vzor v tomto směru dávají anglosaské a skandinávské země.
***
Zkusili jste si anglický název organizace, v jejímž čele pan Tošovský stojí, říct nahlas? Mnohým se přitom vybaví včelí úl. To není tak docela od věci, řekl bych (více ZDE).