Být konzervativní by možná neškodilo, být progresivní by bylo krásné… My jsme jen populističtí a chaotičtí
… formuluje svůj pohled na současný urbanistický rozvoj našeho hlavního města jeden z nejznámějších českých architektů Roman Koucký.
Po odborníkovi na sociální geografii měst, Martinu Ouředníčkovi (viz Jaká je česká metropole? A jak se v ní žije) tímto představuji druhého hosta divadelních Interpelací, na něž vás Aktuálně.cz zve společně s jejich moderátorem Tomášem Sedláčkem a Novou scénou Národního divadla. Sejdeme se v jejím sále tento čtvrtek, 27. října v 17 hodin (vstup je volný a bez rezervace, až do zaplnění kapacity hlediště), popřípadě u on-line přenosu zde na Aktuáljně.cz či na druhém programu České televize. Téma Umění žít v metropoli (jako třetí přijal pozvání primátor Bohuslav Svoboda, jehož „interpelační“ vizitku zveřejním též).
Roman Koucký je docentem v oboru architektura (habilitoval prací na téma „elementární urbanismus“). Založil vlastní architektonický ateliér a spoluzakládal Zlatý řez, vydavatelství a nakladatelství pro časopis a knihy o architektuře a umění.
Jak vychází Praha ze srovnání s dravým, „mladým“ Berlínem a dalšími metropolemi bývalé východní Evropy? Jak ji podle Vás vnímá svět?
Srovnání s ostatními městy je těžké, neznám přesně situaci „východních“ metropolí. Já osobně bych srovnával s jinými městy, s městy, která opravdu fungují a o svůj vývoj se aktivně starají. A potom je samozřejmě srovnání tristní.
Žijeme v konzervativním, nebo progresivním městě? Jací jsou Pražané obecně?
Být konzervativní by možná neškodilo, být progresivní by bylo krásné… My jsme však pouze populističtí a chaotičtí. Je nutné si uvědomit, že panická hrůza z vývoje města vede pouze ke zničení obrazu města, nikoli k jeho zachování.
Kde a v čem je třeba v Praze investovat a které změny - bez ohledu na obor - jsou pro spokojený život v Praze v budoucích letech nezbytné?
Základní investicí města musí být zcela nový plán rozvoje. Přesně, i když otevřeně, definovaná kompozice budoucího směřování. Musí být definován obraz města, ke kterému se chceme přiblížit.
Jak se česká metropole vyrovnává s dědictvím desítek let totality?
Velmi špatně, lépe řečeno nevyrovnává se vůbec, v mnoha ohledech v tomto dědictví bohužel spíše pokračuje. Město není schopno zadat kvalitní plán, není schopno se vypořádat se zrůdnými legislativními předpisy, nechce vidět dopředu. Upřednostňuje chaos, ve kterém je možné postupovat dle okamžitých potřeb jednotlivců, nikoli podle skutečného veřejného zájmu.
Foto: ČTK/Martin Štěrba
_______________________________________________________________________________
Pozvánka na divadelní Interpelace, Nová scéna Národního divadla, 27. října 2011
_______________________________________________________________________________
Pozvánka na divadelní Interpelace, Nová scéna Národního divadla, 27. října 2011
_______________________________________________________________________________
Po odborníkovi na sociální geografii měst, Martinu Ouředníčkovi (viz Jaká je česká metropole? A jak se v ní žije) tímto představuji druhého hosta divadelních Interpelací, na něž vás Aktuálně.cz zve společně s jejich moderátorem Tomášem Sedláčkem a Novou scénou Národního divadla. Sejdeme se v jejím sále tento čtvrtek, 27. října v 17 hodin (vstup je volný a bez rezervace, až do zaplnění kapacity hlediště), popřípadě u on-line přenosu zde na Aktuáljně.cz či na druhém programu České televize. Téma Umění žít v metropoli (jako třetí přijal pozvání primátor Bohuslav Svoboda, jehož „interpelační“ vizitku zveřejním též).
Roman Koucký je docentem v oboru architektura (habilitoval prací na téma „elementární urbanismus“). Založil vlastní architektonický ateliér a spoluzakládal Zlatý řez, vydavatelství a nakladatelství pro časopis a knihy o architektuře a umění.
V architektonických soutěžích získal osm prvních cen a mnoho dalších ocenění a odměn. Jeho texty jsou publikovány v řadě českých i zahraničních odborných knih i časopisů, několik publikací sám napsal. Jeho práce mohli vidět návštěvníci patnácti českých i zahraničních výstav. V roce 1999 získal Cenu Evropské asociace ocelových konstrukcí a postupně několik dalších ocenění v oboru mostů. Ve čtenářské anketě časopisu Structural Ingineering International 2000 byl Mariánský most v Ústí nad Labem zařazen mezi deset nejzajímavějších staveb světa za posledních deset let. V roce 2003 získal, jako první, výroční „cenu archiwebu“ Za přínos pro soudobou Českou architekturu.
Jak vychází Praha ze srovnání s dravým, „mladým“ Berlínem a dalšími metropolemi bývalé východní Evropy? Jak ji podle Vás vnímá svět?
Srovnání s ostatními městy je těžké, neznám přesně situaci „východních“ metropolí. Já osobně bych srovnával s jinými městy, s městy, která opravdu fungují a o svůj vývoj se aktivně starají. A potom je samozřejmě srovnání tristní.
Žijeme v konzervativním, nebo progresivním městě? Jací jsou Pražané obecně?
Být konzervativní by možná neškodilo, být progresivní by bylo krásné… My jsme však pouze populističtí a chaotičtí. Je nutné si uvědomit, že panická hrůza z vývoje města vede pouze ke zničení obrazu města, nikoli k jeho zachování.
Kde a v čem je třeba v Praze investovat a které změny - bez ohledu na obor - jsou pro spokojený život v Praze v budoucích letech nezbytné?
Základní investicí města musí být zcela nový plán rozvoje. Přesně, i když otevřeně, definovaná kompozice budoucího směřování. Musí být definován obraz města, ke kterému se chceme přiblížit.
Jak se česká metropole vyrovnává s dědictvím desítek let totality?
Velmi špatně, lépe řečeno nevyrovnává se vůbec, v mnoha ohledech v tomto dědictví bohužel spíše pokračuje. Město není schopno zadat kvalitní plán, není schopno se vypořádat se zrůdnými legislativními předpisy, nechce vidět dopředu. Upřednostňuje chaos, ve kterém je možné postupovat dle okamžitých potřeb jednotlivců, nikoli podle skutečného veřejného zájmu.
Foto: ČTK/Martin Štěrba