Lebeda: Obávám se, že prezidentský úřad ztratí svou tradiční váhu ve společnosti
Pozvánka na čtvrteční Interpelace. Téma: Umění (přímé) volby
Již za necelý rok budeme vůbec poprvé v historii této země vybírat hlavu státu v přímé volbě.
Jakého prezidenta si vlastně chceme zvolit, co od něj očekáváme a může nám to vůbec splnit?
Na to (a vše, co s tím souvisí), se bude Tomáš Sedláček ptát našich hostů během pravidelných Interpelacích na Nové scéně Národního divadla. Sejdeme se tradičně čtvrtý čtvrtek v měsíci, tentokrát tedy 26. dubna v 17 hodin, zváni jste samozřejmě i vy. Téma: Umění (přímé) volby.
Budeme mít vůbec z čeho vybírat? Jaká kritéria by měl námi zvolený prezident splňovat?
Odpovědět není snadné, nabízejí se samé obecné teze - slušnost, vzdělání, rozhled, tolerantní přístup k názorům ostatních...
Více napoví, zamyslíme-li se nad úřadováním předcházejících dvou českých prezidentů: ukázalo se totiž, jak velkou roli hraje hlava státu v momentech, kdy iniciativně využívá prostoru, o němž je přesvědčen, že mu jej umožňuje Ústava, tedy například v řešení povolebních patů nebo vládních krizí.
Prezident musí být schopen moderovat mnohdy nevraživou politickou diskusi, měla by to být tudíž osobnost, kterou politici respektují a důvěřují jí.
Nacházíme se v době, kdy veřejnost citlivě reaguje na náznaky korupce a nadržování a od prezidenta tedy dále očekáváme, že nebude vzbuzovat pochybnosti o původu svého majetku anebo o protežování některé lobbistické skupiny.
Jeho neformální vliv je přitom veliký, není kolektivní orgán a žádnému jinému kolektivnímu orgánu se také nezodpovídá; nekoriguje ho nic jiného, než svědomí a cit pro roli, již mu právní řád umožňuje.
Naše pozvání na tuto debatu přijali tři osobnosti, které mají dle našeho názoru k tomuto tématu, co říci (bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová se bohužel z důvodu zaneprázdnění později omluvila. Je na nás, abychom se do čtvrtka podařilo sehnat někoho podobně inspirativního).
V tomto blogu chci představit prvního z hostů.
Tomáš Lebeda
Profesní dráhu začínal v Sociologickém ústavu AV ČR.
Specializuje se na oblast voleb, volebních systémů a volebního chování. Věnuje se též vlivu ústavně institucionálních mechanismů na polický proces a šířeji oblasti komparativní empiricko analytické politologie.
Publikoval řadu statí v domácích i zahraničních odborných časopisech a knihách. Je autorem monografie Volební systémy poměrného zastoupení, Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence.
V roce 2004 absolvoval studijní pobyt na London School of Economics and Political Science a stáž v dolní sněmovně britského parlamentu.
Co podle Vás většina občanů této země očekává od hlavy státu?
Jako správný sociální vědec bych měl nepochybně odpovědět, že nevím, jelikož k tomu nemám žádný výzkum… Ale to by čtenáři asi neocenili. U nás jsou s prezidentským postem spojena často nereálná očekávání, mnohem vyšší než jaké je jeho skutečné ústavní postavení. Je to věc tradice, která se již od Masaryka projevovala velmi silnou autoritou prezidenta ve společnosti. Ani komunisté si nedovolili tento úřad zrušit a naopak jeho tradiční společenskou váhu využili. Václav Havel pak navázal na masarykovské pojetí prezidenta, jako silné společenské autority. A k těm očekáváním. Často se setkáváme s postoji, že by prezident měl být nestranný, či přímo nadstranický. Že by měl být arbitrem nad „šarvátkami“ stranických politiků. Že by měl dobře reprezentovat zemi v zahraničí. Ale netroufám si dále „hádat“. Co si myslí občané by měli říci oni sami, třeba v nějakém průzkumu, ale nikoli politolog, který se pasuje do role toho, kdo dokáže mluvit za ně.
Jaká je Vaše představa o českém prezidentovi? Jaké základní vlastnosti či schopnosti by měl mít a jaké naopak ne?
Jedna věc je, jaká je má občanská představa, tedy představa občana Tomáše Lebedy. Druhá věc je, jakou představu má politolog Tomáš Lebeda. Zůstal bych u toho druhého. Osobně by mi stačilo, kdyby se český prezident držel dobrých tradic a odkazu prezidentů Masaryka a Havla. Avšak současně, aby dokázal trochu krotit své politické ambice, kterým čeští prezidenti občas nechávají takový prostor, že se dostávají až na samou hranici toho, co jim ústava v jejich úřadu dovoluje. Český prezident by měl být ústavně a politicky slabý, neměl by být hybatelem politických událostí. Jeho silou by měla být přirozená autorita ve společnosti a váha jeho osobnosti v zahraničí.
Tradičně se prezidentská funkce těší v této společnosti značné úctě resp. důvěře a to často bez ohledu na to, kdo ji zastává (viz. průzkumy veřejného mínění). Může to přímá volba nějak – ať už jakkoliv – změnit?
Obávám se, že v dlouhodobé perspektivě, a to bych chtěl potrhnout, může kvůli přímé volbě prezidentský úřad ztratit svou tradiční mimořádnou váhu ve společnosti. Rád bych se mýlil, ale ten, kdo jde do přímého volebního souboje s ostatními protikandidáty, se musí jasně politicky vyhranit i v tématech, které s prezidentským úřadem nijak nesouvisejí, musí vést kampaň, která je vždy konfrontační. Z prezidentského úřadu se může stát více polický než státnický post a to s sebou může nést i důsledky pro jeho vnímání občany. Většina kandidátů bude více či méně spojena s některou z politických stran. Budou se s přímo zvoleným prezidentem schopni a ochotni ztotožnit ti, kteří volili jiného kandidáta? Co s vnímáním prezidenta udělá volební kampaň, zejména způsob jejího vedení? Otázek je mnoho a o odpovědích lze zatím jen spekulovat.
Koho byste na Hradě – a nejen z těch, kdo už svojí kandidaturu ohlásili - nejraději viděl Vy?
Odpověď na tuto otázku bych si rád nechal pro sebe. Nikdy veřejně neříkám, koho volím a s kandidáty na prezidenta je to podobné. Omlouvám se, ale věřím, že to chápete.
Chcete-li se zúčastnit našeho debatního setkání, jste srdečně vítáni. Vstup je volný, kapacita foyer ale omezena na necelou stovku míst. Abychom předešli případnému zklamání, rozhodli jsme se umožnit jejich předchozí rezervaci. Pokud máte zájem, vyzvedněte si „rezervační“ vstupenku od pondělí 23. 4. v pokladně Nové scény ND.
Ostatní zveme ke sledování online přenosu čtvrtečních Interpelací zde na Aktuálně.cz (26. dubna od 17. hodin).
Své komentáře a případné otázky můžete psát již nyní do debaty pod tímto článkem (a také pod další texty o dubnových Interpelacích, které budu následovat). Zprostředkujeme ve čtvrtek jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen dotazy, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje.
Text byl sepsán ve spolupráci s Danielem Přibylem, šéfdramaturgem Nové scény ND.
Již za necelý rok budeme vůbec poprvé v historii této země vybírat hlavu státu v přímé volbě.
Jakého prezidenta si vlastně chceme zvolit, co od něj očekáváme a může nám to vůbec splnit?
Na to (a vše, co s tím souvisí), se bude Tomáš Sedláček ptát našich hostů během pravidelných Interpelacích na Nové scéně Národního divadla. Sejdeme se tradičně čtvrtý čtvrtek v měsíci, tentokrát tedy 26. dubna v 17 hodin, zváni jste samozřejmě i vy. Téma: Umění (přímé) volby.
Budeme mít vůbec z čeho vybírat? Jaká kritéria by měl námi zvolený prezident splňovat?
Odpovědět není snadné, nabízejí se samé obecné teze - slušnost, vzdělání, rozhled, tolerantní přístup k názorům ostatních...
Více napoví, zamyslíme-li se nad úřadováním předcházejících dvou českých prezidentů: ukázalo se totiž, jak velkou roli hraje hlava státu v momentech, kdy iniciativně využívá prostoru, o němž je přesvědčen, že mu jej umožňuje Ústava, tedy například v řešení povolebních patů nebo vládních krizí.
Prezident musí být schopen moderovat mnohdy nevraživou politickou diskusi, měla by to být tudíž osobnost, kterou politici respektují a důvěřují jí.
Nacházíme se v době, kdy veřejnost citlivě reaguje na náznaky korupce a nadržování a od prezidenta tedy dále očekáváme, že nebude vzbuzovat pochybnosti o původu svého majetku anebo o protežování některé lobbistické skupiny.
Jeho neformální vliv je přitom veliký, není kolektivní orgán a žádnému jinému kolektivnímu orgánu se také nezodpovídá; nekoriguje ho nic jiného, než svědomí a cit pro roli, již mu právní řád umožňuje.
Naše pozvání na tuto debatu přijali tři osobnosti, které mají dle našeho názoru k tomuto tématu, co říci (bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová se bohužel z důvodu zaneprázdnění později omluvila. Je na nás, abychom se do čtvrtka podařilo sehnat někoho podobně inspirativního).
V tomto blogu chci představit prvního z hostů.
Tomáš Lebeda
Docent politologie na katedře politologie a evropských studií Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a na Fakultě sociálních věd UK v Praze.
Profesní dráhu začínal v Sociologickém ústavu AV ČR.
Specializuje se na oblast voleb, volebních systémů a volebního chování. Věnuje se též vlivu ústavně institucionálních mechanismů na polický proces a šířeji oblasti komparativní empiricko analytické politologie.
Publikoval řadu statí v domácích i zahraničních odborných časopisech a knihách. Je autorem monografie Volební systémy poměrného zastoupení, Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence.
V roce 2004 absolvoval studijní pobyt na London School of Economics and Political Science a stáž v dolní sněmovně britského parlamentu.
***
Co podle Vás většina občanů této země očekává od hlavy státu?
Jako správný sociální vědec bych měl nepochybně odpovědět, že nevím, jelikož k tomu nemám žádný výzkum… Ale to by čtenáři asi neocenili. U nás jsou s prezidentským postem spojena často nereálná očekávání, mnohem vyšší než jaké je jeho skutečné ústavní postavení. Je to věc tradice, která se již od Masaryka projevovala velmi silnou autoritou prezidenta ve společnosti. Ani komunisté si nedovolili tento úřad zrušit a naopak jeho tradiční společenskou váhu využili. Václav Havel pak navázal na masarykovské pojetí prezidenta, jako silné společenské autority. A k těm očekáváním. Často se setkáváme s postoji, že by prezident měl být nestranný, či přímo nadstranický. Že by měl být arbitrem nad „šarvátkami“ stranických politiků. Že by měl dobře reprezentovat zemi v zahraničí. Ale netroufám si dále „hádat“. Co si myslí občané by měli říci oni sami, třeba v nějakém průzkumu, ale nikoli politolog, který se pasuje do role toho, kdo dokáže mluvit za ně.
Jaká je Vaše představa o českém prezidentovi? Jaké základní vlastnosti či schopnosti by měl mít a jaké naopak ne?
Jedna věc je, jaká je má občanská představa, tedy představa občana Tomáše Lebedy. Druhá věc je, jakou představu má politolog Tomáš Lebeda. Zůstal bych u toho druhého. Osobně by mi stačilo, kdyby se český prezident držel dobrých tradic a odkazu prezidentů Masaryka a Havla. Avšak současně, aby dokázal trochu krotit své politické ambice, kterým čeští prezidenti občas nechávají takový prostor, že se dostávají až na samou hranici toho, co jim ústava v jejich úřadu dovoluje. Český prezident by měl být ústavně a politicky slabý, neměl by být hybatelem politických událostí. Jeho silou by měla být přirozená autorita ve společnosti a váha jeho osobnosti v zahraničí.
Tradičně se prezidentská funkce těší v této společnosti značné úctě resp. důvěře a to často bez ohledu na to, kdo ji zastává (viz. průzkumy veřejného mínění). Může to přímá volba nějak – ať už jakkoliv – změnit?
Obávám se, že v dlouhodobé perspektivě, a to bych chtěl potrhnout, může kvůli přímé volbě prezidentský úřad ztratit svou tradiční mimořádnou váhu ve společnosti. Rád bych se mýlil, ale ten, kdo jde do přímého volebního souboje s ostatními protikandidáty, se musí jasně politicky vyhranit i v tématech, které s prezidentským úřadem nijak nesouvisejí, musí vést kampaň, která je vždy konfrontační. Z prezidentského úřadu se může stát více polický než státnický post a to s sebou může nést i důsledky pro jeho vnímání občany. Většina kandidátů bude více či méně spojena s některou z politických stran. Budou se s přímo zvoleným prezidentem schopni a ochotni ztotožnit ti, kteří volili jiného kandidáta? Co s vnímáním prezidenta udělá volební kampaň, zejména způsob jejího vedení? Otázek je mnoho a o odpovědích lze zatím jen spekulovat.
Koho byste na Hradě – a nejen z těch, kdo už svojí kandidaturu ohlásili - nejraději viděl Vy?
Odpověď na tuto otázku bych si rád nechal pro sebe. Nikdy veřejně neříkám, koho volím a s kandidáty na prezidenta je to podobné. Omlouvám se, ale věřím, že to chápete.
***
Chcete-li se zúčastnit našeho debatního setkání, jste srdečně vítáni. Vstup je volný, kapacita foyer ale omezena na necelou stovku míst. Abychom předešli případnému zklamání, rozhodli jsme se umožnit jejich předchozí rezervaci. Pokud máte zájem, vyzvedněte si „rezervační“ vstupenku od pondělí 23. 4. v pokladně Nové scény ND.
Ostatní zveme ke sledování online přenosu čtvrtečních Interpelací zde na Aktuálně.cz (26. dubna od 17. hodin).
Své komentáře a případné otázky můžete psát již nyní do debaty pod tímto článkem (a také pod další texty o dubnových Interpelacích, které budu následovat). Zprostředkujeme ve čtvrtek jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen dotazy, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje.
***
Text byl sepsán ve spolupráci s Danielem Přibylem, šéfdramaturgem Nové scény ND.