Pozvánka na čtvrteční Interpelace. Téma: Umění (přímé) volby

Před devíti lety se ucházel o prezidentský post (ale nakonec jej musel přenechat současnému prezidentovi Václav Klausovi_*).

Letos chce Petr Pithart z politiky definitivně odejít (odmítl nabídku kandidovat znovu, obhajovat nemíní už ani své senátorské křeslo).

O tom, jak vidí roli hlavy státu (a to jak z pohledu její, tak občanů této země), si s ním a dalšími hosty bude v souvislosti s nadcházející přímou volbou prezidenta povídat ve čtvrtek při tradičních Interpelacích na Nové scéně Národního divadla Tomáš Sedláček.

A že to může být hodně zajímavá debata, naznačuje i úvaha, kterou současný místopředseda Senátu pronesl nedávno v jednom rozhovoru „U nás běžně prezidenti překračují své ústavní pravomoci a vždy jim to prochází. Náš lid nějaká Ústava upřímně nezajímá. Mohl bych vám o těch přešlapech popsat celou tuto stránku. Procházelo to Masarykovi, Benešovi, Havlovi i Klausovi. My prostě prezidentovi připisujeme automaticky jako bonus předem autoritu vladaře. Když je na Hradě, tak ať je králem. A teď mu dáme navíc legitimitu, jakou má Obama či Putin! Co když přijdou opravdu zlé časy a z prezidenta se vyklube nějaký blázen nebo diktátor?“ řekl novinkám.cz.

Společně s Petrem Pithartem usednou ke stolku ve foyer Nové scény Národního divadla další dva hosté – politologové Tomáš Lebeda (představil jsem jej ZDE) a Jiří Pehe.

Druhý jmenovaný byl tak laskav, že přijal naší nabídku nahradit původně pozvanou bývalou místopředsedkyni Ústavního soudu Elišku Wagnerovou, která se ovšem později kvůli jiným povinnostem omluvila (s panem Pehe jsme se kvůli časové tísni dohodli, že mu již nebudu posílat otázky, které dostali ostatní hosté).

Petr Pithart

Místopředseda Senátu za KDU-ČSL, působí také na právnické fakultě UK.

Po absolvování studia práv na Univerzitě Karlově pokračoval na právnické fakultě jako odborný asistent. V letech 1966–1970 byl zároveň redaktorem Lidových novin.

Na protest proti srpnové okupaci roku 1968 vystoupil z komunistické strany.

Léta sedmdesátá strávil jako čerpař Vodních zdrojů a podnikový právník Ředitelství výstavby pracovišť v Praze.

V roce 1977 patřil k prvním signatářům Charty 77. Další léta pak prožil jako "obalový referent" a redaktor samizdatových lidových novin.

V prosinci 1989 spoluzakládal Občanské fórum, za něž byl následně kooptován do Federálního shromáždění.

V letech 1990–1992 zastával funkci předsedy české vlády.

Od roku 1996 je senátorem zvoleným na kandidátce KDU-ČSL.

V období let 1996–1998 a 2000–2004 zastával post předsedy Senátu. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na úřad prezidenta ČR. Od roku 2008 je místopředsedou Senátu PČR.


Co podle Vás většina občanů této země očekává od hlavy státu?

Doufám, že veřejnost očekává, že prezident bude mít vlastnost, o které nikdo nemůže říci, že ji má: moudrost.

Jaká je Vaše představa o českém prezidentovi? Jaké základní vlastnosti či schopnosti by měl mít a jaké naopak ne?

Prezident zdrženlivě, s nadhledem moderuje veřejnou diskuzi o všem, co společnost nejvíce zajímá, vzrušuje. Uklidňuje konflikty tím, že prostředkuje dialog tam, kde vázne.

Tradičně se prezidentská funkce těší v této společnosti značné úctě resp. důvěře a to často bez ohledu na to, kdo ji zastává (viz. průzkumy veřejného mínění). Může to přímá volba nějak – ať už jakkoliv – změnit?

Přímá volba může vést úplně ke všemu. K dobrému i ke zlému. V krizových situacích je třeba myslet s obavami na to horší.

Koho byste na Hradě – a nejen z těch, kdo už svojí kandidaturu ohlásili - nejraději viděl Vy?

Umírněnou, nesebestřednou, sebou samou neposedlou hlavou státu může být dnes možná spíše žena než muž. Zuzana Roithová by se pro tuto roli dobře hodila.


Jiří Pehe

Politický analytik a autor knih o politice i beletrie. Napsal stovky článků a analytických studií o vývoji ve východní Evropě pro americké, české a německé deníky a vědecké časopisy.

Ředitel New York University v Praze, kde též přednáší. Vede zároveň Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC). Přednáší také na Fakultě sociálních věd University Karlovy.

Od září 1997 do května 1999 byl ředitelem politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Byl spoluzakladatelem a jedním z prvních tří mluvčí občanského hnutí Impuls 99.

Od roku 2007 je členem správní rady americké nadace Central European Trust for Civil Society.

Angažuje se v v think-tanku CESTA--Centrum pro sociálně.tržní hospodářství a otevřenou demokracii.

Od roku 1995 do roku 1997 byl ředitelem Výzkumu a analýzy v Open Media Research Institute v Praze (OMRI). Mezi lety 1988 až 1995 pracoval nejdříve jako analytik a později jako ředitel Středoevropských výzkumů v Radio Free Europe/Radio Liberty v Mnichově. V roce 1994 byl ředitelem Výzkumu a analýzy obou stanic. Od roku 1985 do roku 1988 byl ředitelem Východoevropských studií ve Freedom House v New Yorku.

Studoval právo a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 1981 emigroval a usídlil se ve Spojených státech amerických, kde studoval mezinárodní vztahy na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.


Chcete-li se zúčastnit našeho debatního setkání, jste srdečně vítáni. Vstup je volný, kapacita foyer ale omezena na necelou stovku míst. Abychom předešli případnému zklamání, rozhodli jsme se umožnit jejich předchozí rezervaci. Pokud máte zájem, vyzvedněte si „rezervační“ vstupenku v pokladně Nové scény ND K dispozici až do vyčerpání kapacity sálu).

Ostatní zveme ke sledování online přenosu čtvrtečních Interpelací zde na Aktuálně.cz (26. dubna od 17 hodin).

Své komentáře a případné otázky můžete psát již nyní do debaty pod tímto článkem (a také pod další texty o dubnových Interpelacích, které budu následovat). Zprostředkujeme ve čtvrtek jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen dotazy, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje.

_______________

_* Pamatujete si ještě, jak to tehdy bylo? První prezidentská volba po skončení funkčního období Václava Havla se konala 15. ledna 2003. Kandidáty byli Jaroslav Bureš (navržen ČSSD), Václav Klaus (navržen ODS), Miroslav Kříženecký (navržen KSČM) a Petr Pithart (navržen čtyřkoalicí). V prvním kole prezident zvolen nebyl, do druhého postoupili Václav Klaus (díky hlasům poslanců) a Petr Pithart (díky hlasům senátorů). V druhém ani třetím kole prezident zvolen nebyl.

Druhá volba se konala 24. ledna 2003. Kandidáty byli Václav Klaus, Jaroslava Moserová a Miloš Zeman. Do druhého kola postoupili Václav Klaus (díky hlasům poslanců) a Jaroslava Moserová (díky hlasům senátorů). V druhém ani třetím kole prezident zvolen nebyl. Pozoruhodný byl velmi nízký počet hlasů pro Miloše Zemana, který navíc ještě před vyhlášením výsledků prvního kola Španělský sál spěšně opustil.

Třetí volba se konala 28. února. Tou dobou již byl úřad prezidenta neobsazen. Kandidáty byli Václav Klaus a Jan Sokol. Oba postoupili i do druhého kola, Václav Klaus díky poslancům a Jan Sokol díky senátorům. V druhém kole prezident zvolen nebyl. Ve třetím kole byl zvolen Václav Klaus, když mezi poslanci získal 109 a mezi senátory 33 hlasů, dohromady tedy 142 z 280 hlasů.