Pozvánka na čtvrteční Interpelace. Téma: Energetika hledá budoucnost

Jakým směrem by se měla ubírat česká energetika?

Měli bychom rozšířit jadernou elektrárnu v Temelíně? Prolomit limity na těžbu uhlí? Či spíše podporovat energetiku založenou na obnovitelných zdrojích (a to i přesto, že v případě fotovoltaiky tato podpora daňové poplatníky připravila už o mnoho miliard, které končí v kapsách spekulantů)?

Blíží se čtvrtý čtvrtek v měsíci a s ním i pravidelné debatní setkání Interpelace, na nějž vás již tradičně zve Aktulně.cz společně s ekonomem a moderátorem Tomáše Sedláčkem a Novou scénou Národního divadla.

Naše pozvání tentokrát přijali Milan Urban, stínový ministr průmyslu a obchodu za ČSSD, a někdejší ministr životního prostředí Martin Bursík. Jejich debatu bude glosovat náš redakční kolega Petr Holub, který se energetikou ve své novinářské práci dlouhodobě zabývá (jen pro zajímavost: oslovili jsme též Martina Kubu, ministra průmyslu a obchodu, Václava Bartušku, vládního zmocněnce pro dostavbu Temelína, či Václava Pačese, předsedu někdejší Komise pro posouzení energetických potřeb České republiky. Ani jeden se však nemůže diskuse kvůli již dříve naplánovanému programu zúčastnit).

Téma květnového povídání – Energetika hledá budoucnost - volně navazuje na první letošní Interpelace s podtitulem Česko hledá budoucnost (záznam najdete ZDE) a dále pak Kultura hledá budoucnost resp. Věda hledá budoucnost.

Sejdeme se tradičně ve foyer Nové scény ND a to ve čtvrtek 23. května v 17 hodin.

Počet míst k sezení je omezen na necelou stovku míst. Tomu, kdo si chce sednout, doporučujeme předchozí rezervaci. „Rezervační“ vstupenku si můžete zdarma vyzvednout v pokladně Nové scény ND. K mání jsou ode dneška, tedy od pondělí 20. 5.

Ostatní zveme ke sledování online přenosu čtvrtečních Interpelací zde na Aktuálně.cz (23. května od 17 hodin).

Své komentáře a případné otázky můžete psát již nyní do debaty pod tímto článkem. Zprostředkujeme jejich přenos na Novou scénu ND (nemůžeme ale zajistit, že na ně bude někdo reagovat, popř. že se všechny otázky dočkají odpovědi). Publikovat lze jen texty, které mají maximálně 140 znaků (jen pro srovnání: běžná SMS jich má 160), protože Twitter, který k tomuto účelu využíváme, jich více napsat neumožňuje.

Všem hostům jsem položil tři stejné otázky týkající se tématu. První zaslal své odpovědi Petr Holub, kterého většině zdejších čtenářů není třeba nijak zvlášť představovat, nejen proto, že zde má svůj blog, ale především se s jeho analytickými texty prakticky denně setkávají ve zpravodajství Aktuálně.cz.

Takže jen několik základních informací:

Petr Holub

Publicista a analytik Aktuálně.cz

Pravidelně spolupracuje i s Českým rozhlasem

Působil například v Hospodářských novinách či jako šéfredaktor týdeníku Respekt.

Měl by stát rozšířit jadernou elektrárnu Temelín? Či prolomit limity na těžbu uhlí? Nebo spíše podpořit energetiku založenou na obnovitelných zdrojích?

Měl by rozšířit Temelín, prolomit limity a podpořit obnovitelné zdroje. Jen by měl postupovat efektivně. Dva nové reaktory v Temelíně postavit pouze v případě, že si ČEZ zajistí vlastní financování. Nerozšiřovat těžbu na severu Čech v případě, že zisk z „hnědého zlata“ budou inkasovat soukromé energetické giganty jako dnes. Obnovitelné zdroje podporovat jen v případě, když nezlikvidují krajinu a když nebude nutné dotovat cenu elektřiny, kterou vyrábějí.

Proč platíme za elektřinu víc než třeba Francouzi? Jakou roli by měl stát - jako největší vlastník - hrát v akciové společnosti ČEZ?

Francouzská státní energetická firma EdF dotuje ze svého zisku elektřinu pro domácnosti a malé firmy. Zároveň patří k zemím, které se zaměřily na atomové elektrárny. Investice z minulých desetiletí jim dnes zajišťují slušné ceny.

Český státní podnik ČEZ je naopak zaměřen na vytváření zisku. Proto nedotuje ceny spotřebitelům a k zisku využívá i lacinou výrobu v atomových elektrárnách. Nikde jinde v Evropě nemají tak příznivé tarify ti, kdo odebírají více elektřiny.

Není jisté, jestli jsou regulované ceny ve Francii správným receptem. Snaha českého státu vydělat na elektřině co nejvíc ovšem vede do slepé uličky.

Jakým směrem se bude (popřípadě by se podle Vás měla) ubírat energetika celosvětově?

V zásadě existují tři cesty. Němci využívají obnovitelné zdroje, Číňané staví atomové elektrárny nové generace, Američané vymýšlejí účinnější systémy spalování a hledají nové zdroje jako třeba břidlicový plyn.

Všichni přizpůsobují vývoj energetiky své vlastní zemi. Z toho je vidět, že nebude jednotný model rozvoje.