Před pětasedmdesáti lety, na Boží Hod vánoční, zemřel Karel Čapek.

Jeden z nejznámějších českých spisovatelů, přední osobnost první čs. republiky a přesvědčený demokrat, který řadu let otevřeně varoval před sílícím nacismem. Autor, který byl v letech 1932 až 1938 sedmkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu a novinář, jenž měl největší zásluhu na tom, že se prestižní světový kongres PEN klubů konal v roce 1938 právě v Praze. Člověk, kterého si mnozí po Mnichovu a odstoupení Sudet vybrali za obětního beránka, zaplavovali ho urážlivými anonymy, vytloukali okna v domě, kde žil, a jehož mělo gestapo mezi prvními na seznamu těch, které se chystali po obsazení zbytku republiky uvěznit.

Když jsme si zde před třemi měsíci povídali o pětasedmdesátém výročí mnichovské smlouvy, zeptal se mne pan Z.W., zda si také připomeneme výročí Čapkovo. Samozřejmě připomeneme. Či spíše si jej právě připomínáme.

Oslovil jsem spisovatele Ivana Klímu, který se Čapkem zabývá celý život a je považován za jednoho z těch, kteří o něm vědí opravdu hodně. Pan Klíma o Čapkovi text napsal, najdete jej zde.

A máte-li chuť a čas, vyzkoušejte si v kvízu, jak moc si z díla Karla Čapka pamatujete.



T. G. Masaryk považoval Čapka za jakéhosi svého neoficiálního mluvčího.

Post scriptum



Hrob Karla Čapka na vyšehradském Slavíně, dnes, 25. prosince 2013 kolem čtvrté hodiny odpolední




Praha z Vyšehradu jen o několik desítek minut později