Tak se zdá, že se nám podařilo u některých z Vás vytvořit docela hezký návyk ;-) Dá se to dokonce doložit čísly. Ale začněme po pořádku. Přesně před rokem touto dobou si čtenáři mohli přečíst první texty významných a zajímavých osobností, které přijaly nabídku zřídit si svůj osobní blog na Aktuálně.cz.

Předcházela tomu samozřejmě jedna menší oslava, během níž popřáli novému projektu mnoho štěstí i jeho kmotra a kmotři – Adriana Krnáčová, Martin Bursík, Ivan Langer, Lubomír Zaorálek, Václav Pačes a Karel Hvížďala (a byli přitom i naši kolegové s kamerou, která vše zaznamenala na video. Můžete se podívat ZDE).

V pondělí 2. dubna 2007 se pak rozjely diskuse pod prvními příspěvky Heleny Třeštíkové, Jiřího Havla, Jiřího Dienstbiera i výše jmenovaných kmotrů. Celkem se tehdy v seznamu objevilo 53 jmen, z nichž prakticky každé má minimálně ve svém oboru velmi dobrý zvuk (pravda, několik blogů nakonec zůstalo navždy prázdných i přesto, že jejich majitelé o blogování projevili zájem. Časem pak ze seznamu zmizely). Dnes je jich už 146.

Hned v dubnu, tedy první měsíc, se Vás přišlo na stránky blogů podívat 132 010 (unikátních IP adres) v průměru zhruba dvakrát denně (307 387 návštěv na stránkách s adresou aktualne.cz/blogy). A ještě jedno číslo: 693 140. Tolik „blogerských“ stránek jste si otevřeli během prvního měsíce (je do toho započítána i titulní strana blogů resp. seznamy blogerů).

A tak se psalo, diskutovalo, přelo, souhlasilo, dohadovalo… až do dnešních dnů.

No, taková selanka to zase není. Tedy zejména ze začátku nebyla. Brzy se ukázalo, že ta debata se bez alespoň základních pravidel neobejde. Vlastně spíše bez jejich důsledného vymáhání. A tak nezbylo než sednout a napsat blog - Šestinedělí skončilo, blogy se mají k světu… - čtěte ZDE. Přes optimistický titulek jsem v něm v podstatě oznamoval, že tu začíná „vojna“.

Už žádné vulgarismy, žádné osobní nevybíravé urážky, žádné spamy v diskusi. Řadě lidí se to nejdříve moc nelíbilo, ale nakonec jsme se přece jen dohodli (a kdo se s cenzurou sprostých slov a nadávek nemínil smířit, zpravidla si šel povídat na jiné fórum). A tak jsem po zhruba měsíci opět usedl a s radostí napsal další text Kreténů vůčihledně ubylo – najdete jej ZDE (tím jsem samozřejmě neměl na mysli nikoho ze čtenářů, ale tento konkrétní výraz, který řada diskutujících používala jako oblíbené oslovení svých ideových oponentů.

Jak to vypadá dnes? Nevím jak Vy, ale já mám pocit, že přece jen více diskutujeme, než si nadáváme. A je o čem. Blogeři do půlnoci z úterý na středu zveřejnili 3075 textů. Chci jim za to velmi poděkovat a věřím, že se ke mně připojíte i Vy, čtenáři. A také doufám, že jim ta píle vydrží.

Teď jak je to s tím návykem, o kterém jsem se zmínil v úvodu? Na tyto stránky Vás v březnu přišlo 148 881 (o něco méně než v únoru, kdy lidé sledovali zejména volbu prezidenta – za únor celkem 187 936 originálních IP adres).

Co je však zřejmé, chodíte na blogy častěji než dříve. V březnu jsme zaznamenali 419 158 návštěv. To znamená, že každý z Vás si denně otevřel blogy v průměru už třikrát. A také více čtete. Počet navštívených blogů stoupl více než dvojnásobně na 1 146 310 (oproti 693 140 vloni v březnu).

A jeden rekord nakonec: V první pracovní den po neúspěšné volbě prezidenta, v pondělí 11. února přilákaly stránky blogů rekordní počet lidí – 42 694.

Přeji Vám (ale i sobě), ať se Vám tu i nadále příjemně a zajímavě diskutuje.