Další vojáky do Afghánistánu?
Pokračuje tedy proces „afghanizace“ české armády. Pokračujeme v politice „všechny síly do Afghánistánu“. V reálu to znamená, že převážná část kapacity naší armády – plánování , logistika,personál – je stále více koncentrována na jedinou specifickou misi, které se podřizuje výcvik, technika, nákupy zbraní.
Otázka je, proč se to tak děje, jaký to má smysl? A co budeme dělat s naší armádou přeměněnou na plnění jednoho úkolu, když historická perspektiva tohoto úkolu má skončit v r.2014, a mluví se také o dřívějším stažení v r.2012?
Ministerstvo obrany se chová jako madam de Pompadour: „Po nás potopa“. Dokonce chce schvalovat afghánskou misi dopředu na dva roky, i když právě v Afghánistánu nevíme, co bude za rok. Stejně jako netušíme, jaká bude v příštím roce situace kolem státního rozpočtu ČR. Už nyní vláda škrtá a plošně šetří na všech frontách, ale tady chce zvyšovat počty vojáků, i když Kanada a Nizozemsko ohlásily stažení svých kontingentů, prezident USA Obama se pře kvůli této misi s Pentagonem, žádá její ukončení a pochyby veřejného mínění v Evropě po téměř deseti letech konfliktu oprávněně rostou.
Co dnes zůstává v platnosti z onoho hesla, které opakovaně zaznívalo v našem parlamentu, že „v Afghánistánu se bojuje za Prahu“. Skutečnost je taková, že i přes masivní nasazení vojsk USA a NATO se v Afghánistánu pěstuje přes 90% produkce opia. Export této drogy představuje významnou bezpečnostní hrozbu také pro ČR. Naše přítomnost v Afghánistánu s tím nedokázala za devět let (7. října máme výročí) udělat vůbec nic. Prezidentské volby proběhly ve znamení obrovských podvodů (přibližně milión hlasů neplatných ). Příbuzní prezidenta si za prostředky mezinárodní finanční pomoci stavějí luxusní vily ve třetích zemích. A pak je tu ještě něco, co je velmi hrozivé. Stále více roste brutalita zásahů vůči civilnímu obyvatelstvu. A to nejen ze strany Talibánu, ale bohužel i ze strany mezinárodních mírových sil. Vytvořili jsme v Afghánistánu zvláštní protektorát, pro jehož obhajobu nám stále více docházejí argumenty.
Navzdory tomu všemu ale chce tato vláda naši přítomnost v Afghánistánu posílit a naopak navrhuje, abychom od r.2012 prakticky zcela rezignovali na naši vojenskou přítomnost v Kosovu. Přitom česká zahraniční politika deklaruje region západního Balkánu jako svou prioritní oblast. Ano, souhlasil bych s redukcí našeho vojenského kontingentu v Kosovu. Nicméně vládní materiál stále uvádí, že politicko-bezpečnostní situace v Kosovu je nestabilní. Ponechání například jedné roty v tomto teritoriu by tedy bylo naprosto žádoucí a zdůvodnitelné.