Skvělý obchod se rýsuje mezi Českou republikou a USA. Náš premiér ho dojedná tento týden přímo s Bílým otcem ve Washingtonu. Dodáme kousek naší rodné půdy v Brdech a na ni nám naši bratři umístí svůj bílý kulaťoučký radar. Jedeme si na to plácnout, protože radarová sezóna pomalu končí a zítra může být pozdě. Demokraté v kampani brázdí americké prérie a volají stále hlasitěji, že po prezidentských volbách – pokud uspějí – zatnou hvězdným válkám tipec. Není divu, že naši radaroví vyjednavači významně naznačují, že máme možná poslední příležitost, kdy se dá v tomhle obchodu něco uhrát.

Tak si člověk znovu říká: jde o naši bezpečnost nebo je to celé jen handl? V poslanecké sněmovně se premiér před pár dny odmítl o téhle americké cestě bavit. Nehodlá nic vysvětlovat ani nám poslancům, ani těm 70% občanů, kteří v průzkumech s radarem nesouhlasí.

Žijeme v parlamentní demokracii. Vláda má svůj mandát od sněmovny. Premiér jede jednat a rozhodovat s americkým prezidentem o něčem, co bude ovlivňovat náš život nejméně dvacet let. Přesto necítí pan Topolánek žádný důvod nás o téhle cestě informovat. Tohle přece není žádný hloupý obchod. Nejde ani o pouhý radar, jde přece o víc - má to být komponent systému hvězdných válek, do kterého nás chce zatáhnou současná dobrodružná americká administrativa, která je hodnocena jako nejneúspěšnější v celé moderní historii USA. Máme tu mít nebezpečný terč šedesát kilometrů od hlavního města. Protestují naši nejbližší sousedé – Rakušané, Slováci a další. Velmi nabubřele těmito kroky ukazujeme záda našim spojencům v Evropské unii.Dáváme najevo, že Lisabonská smlouva, kterou nedávno premiér podepsal a která nás zavazuje podobné věci projednávat společně, je pro nás pouze kouř a dým.

A aby to nebylo málo, dáváme Evropské unii lekci solidarity hned v dalším obchodu, který se chystá náš premiér na své zámořské cestě dojednat. "Memorandum o porozumění" – to je ta další skvělá věc, kterou se má údajně umožnit náš bezvízový styk s USA. Ani o tomhle nepadlo v parlamentu ani slovo. Veřejně dostupné informace jsou nepřesné. Přitom se jedná o oblast, která je pro parlamentní debatu naprosto stěžejní.

Jednou z klíčových rolí státu je ochrana osobnosti občana, ochrana jeho soukromí, bezpečí, ochrana jeho osobních dat. V celé řadě parlamentů světa se dnes právě k těmto otázkám vedou zásadní vášnivé diskuse. Náš premiér se hodlá v USA zavazovat k něčemu, co v parlamentu neprojednal a co v současné chvíli odmítá drtivá většina evropských zemí.

Spojené státy požadují v rámci bezvízového styku rozšířit množství předávaných osobních dat od osob, které se chystají navštívit Spojené státy. Dokonce tato data mohou být za určitých okolností vyžadována i od rodinných příslušníků. To, že vyplníte na internetu speciální dotazník a pošlete ho do USA, vám ještě negarantuje, že i když dostanete odpověď, budete do USA skutečně vpuštěn. Poté, co v Americe vystoupíte z letadla, bude vás čekat prohlídka a pohovor u nevrlého imigračního úředníka, ten si vás znovu vyfotí a sejme otisky prstů. Bude se zajímat, kolik máte s sebou peněz, kde budete v USA bydlet a kdy hodláte zase odletět. Pokud se vaše odpovědi nebudou úředníkovi líbit, pošle vás zase zpátky do Evropy. Nemusí uvést žádný důvod a nemáte šanci na odvolání. To, co popisuji, je ten tak zvaný bezvízový styk, ke kterému se pan premiér Topolánek chce v Americe přihlásit.

Ve Spojených státech dnes běží několik právních kauz, které se týkají nedostatečné ochrany a zneužívání osobních dat. Vůbec není jasné, jak by byla podobná databáze českých občanů v USA chráněna. Nevíme nic o garancích, že nebudou zneužita.

A to je jen část důvodu, pro které Evropská unie tento nový režim odmítá. Prostě Mirek Topolánek nám jede do USA vyjednat do USA slevu, ale nechce ji zadarmo. Chápu, že se mu o tom ve sněmovně nechce mluvit. Chápu, že je utajeno vše podstatné, co má na své cestě projednávat. Prostě se to veřejně hájit nedá.