Naděje pro Egypt a Blízký východ
Dnešek ukazuje určité zjednodušení a krátkozrakost včerejšího přístupu. Stabilita vzala za své šokující rychlostí během téměř několika dní. Je evidentní, že tyto revoluční události nejsou nikým dovezené, ale že jsou spontánním projevem sociální, ale i politické nespokojenosti. Zároveň nejde ani zdaleka jen o dominantně islámské hnutí. Naopak se zdá, že celý proces obsahuje také prvky směřování k atributům liberální demokracie.
Občané těchto zemí požadují zásadní politickou změnu. Mají přitom na mysli svobodné volby, svobodu shromažďování, svobodnou činnost médií, svobodu vyjadřování a ochranu sociálních práv. Ulice naplňují také příslušníci mladé generace, kteří mají pocit marginalizace a odcizení, kteří odsuzují korupci a chtějí šanci na práci a naději do budoucnosti. Samozřejmě že současný revoluční proces v severní Africe je otevřený a má svá značná rizika. Přesto ale nelze přehlédnout, že jeho součástí jsou požadavky a aspirace, které by nám měly být blízké a hluboce vlastní. Úkolem politiky je poskytnout lidem šanci. Úspěchem v těchto zemích by byla změna, která chrání lidské životy, která by byla mírová, uznávala by roli všech demokratických sil a vedla k odpovědnému demokratickému vládnutí.
Měli bychom být připraveni spolupracovat se všemi, kteří usilují nastolit v Egyptě otevřený, a demokratický stát. Zklamáním bylo poslední vystoupení egyptského prezidenta Husní Mubaraka, v němž chybělo jasné přihlášení se k ideji svobodných a demokratických voleb, chyběla ochota vytvořit co nejrychleji prostor pro zásadní politické, sociální a ekonomické změny.