Ministerstvo zahraničí Karla Schwarzenberga chystá s posvěcením vlády neuvěřitelný výměnný obchod s Berlínem. Protože se nepodařilo příliš mnoho ušetřit rušením ambasád v Africe a Latinské Americe (poněvadž objekty našich zastupitelských úřadů se tam velmi špatně prodávají), rozhodl se pan ministr dát do frcu daleko zajímavější majetek českého státu. Jestli má něco opravdovou cenu, tak jsou to paláce pražské Malé Strany, ve kterých má ministerstvo významné nájemníky – Polsko, Německo a další. A tak se začne obchodovat s historickými paláci.

První na řadě je Lobkowiczký palác, kde sídlí německé zastoupení, ale údajně se začalo jednat i o Furstenberském paláci, kde je partnerem Polská republika. Nejdále je jednání s německou stranou. Nejdříve se má nechat ocenit Lobkowiczký palác. Jaká je předpokládaná cena, odmítá ministerstvo sdělit. Prodej se zdůvodňuje tím, že Lobkowiczký palác se po událostech v roce 1989 stal součástí německých dějin. Z balkónu budovy tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher oznamoval stovkám východoněmeckých uprchlíků, že cesta na západ je volná. Tohle je samozřejmě okolnost, kterou je třeba naprosto respektovat. Nevím ale o ničem, čemu by dosavadní forma nájmu bránila. Pokud vím, tak se způsobem užívání paláce německou stranou nevznikl po roce 1990 žádný problém.

Je zde ale také druhá strana mince: Lobkowiczký palác je i významnou součástí českých dějin a české kultury. To bychom také mohli prodat Karlův most Švédům, protože ten se stal zase součástí švédské historie. Důvody k výprodeji Lobkowiczkého a dalších paláců pořád žádné nevidím. V kolabujícím Řecku se snad může dnes diskutovat o prodeji ostrovů, ale Česká republika není v situaci, kdy bychom potřebovali vyspravovat státní rozpočet prodejem významných kulturních objektů.

Prodej Lobkowiczkého paláce se také zdůvodňuje tím, že německá strana nám umožní provést výměnu současných objektů, které náš zastupitelský úřad užívá v Berlíně, za jiný pozemek, na němž by vyrostla nová budova českého zastupitelství v SRN. Za prodej nemovitostí, které nyní v Německu vlastníme, plus budovy Lobkowiczkého paláce údajně utržíme zhruba 650 miliónů korun. Nové sídlo v diplomatické čtvrti na ulici Tiergartenstrasse má celkem stát i s pozemkem 408 miliónů korun.

Z odhadu celkové tržby ve vládním materiálu vyplývá, že ministerstvo pracuje s určitou sumou, kterou utrží za Lobkowiczký palác. Zajímalo by mě, jak k této sumě došlo. Zajímalo by mě, jak ministerstvo došlo k sumě, za kterou chce v této výměně udat budovu současného velvyslanectví v Berlíně, které stojí na naprosto exkluzivním místě v absolutním průsečíku německých dějin, v tzv. Berlin-mitte, kde i normální tržní prodej by musel být velmi zajímavý.

Celá věc je naprosto neprůhledná. Naprosto skandální je pak skutečnost, že součástí směny má být historická budova Lobkowiczkého paláce, jejíž tržní hodnotu není tak snadné odhadnout a jejíž historická hodnota je nevyčíslitelná. Tady se někdo chová jako hokynář k majetku, jenž je především dědictvím, které má za úkol především spravovat a které nemá ani morální právo činit předmětem nějakého krátkodobě výhodného kšeftu.