Prý nám nabobtnal veřejný sektor, řekl prezident ve svém projevu a to má být příčina našich problémů. To by mě zajímalo, jak pan prezident vysvětlí problémy Irska a Španělska. Ty přece měly státní dluh naprosto minimální. Jedině, že by to bylo úplně jinak. Selhal naopak sektor soukromý – banky. Kdysi za starých časů když bankéř zkrachoval, tak si prohnal hlavu kulí. Dnes kdepak. Dnes se zbankrotovaný bankéř obrátí na stát: „Přece mě nenecháš padnout. Ti, co mají u mě peníze, by přišli o všechno.“ A stát sanuje banky. Protože dluhy bank jsou gigantické, stát nemá na sociální politiku a veřejné služby a drolí se sociální koheze. Občané nechápou, na co takový stát mají.

Václav Klaus vlastně jen zopakoval píseň ze svého kolovrátku. Lékem na krizi je snížení příliš vysokých standardů sociálních a veřejných služeb. Kdepak nějaká sociální soudržnost a smír. Naopak: Zvykejte si lidičkové na rozdíly. Zvykejte si na rostoucí polarizaci společnosti. Chudí, zvykejte si na svou chudobu! Jiné už to nebude!

Nesouhlasím s Klausem v tom zásadním. Není pravda, že prohloubení nerovnosti nám pomůže najít cestu z krize. Právě rostoucí příjmová a majetková nerovnost je příčinou světové krize – nerovnost dokonce na globální úrovni mezi jednotlivými regiony světa. Příčinou krize jsou zdivočelé neregulované finanční trhy se svými deriváty a virtuálními produkty, jež vytvářely iluzi nekonečných zdrojů a zisků. Pak to všechno praskne, banky se hroutí, stát pomáhá a vzápětí je strháván do krize. Ale Václav Klaus nemůže nikdy přiznat, že to byl soukromý sektor, který tak fatálně selhal a místo toho vyzve dívat se na svět se „střízlivou civilností a uvědomit si, že žijeme v materiálně nejúspěšnějším období našich dějin“.

Přál bych si, aby Václav Klaus přijel k nám na Karvinsko a Ostravsko a šel něco takového říkat lidem do fronty na Úřadu práce. Možná by si pak podobné výroky na státní svátek odpustil.

Pan prezident říká, že vlády by měly omezovat mandatorní výdaje. To znamená omezovat penze, sociální příspěvky, podpory rodin s dětmi, podpory v nezaměstnanosti apod. Jak ale může prezident vyzývat ke snižování sociálních příjmů a k utahování opasků, když se lidé musí dívat na vládu, která trpí zlodějny pana Šišky a Drábka, celé to parazitování na veřejných penězích provozované IZIPem a podobnými projekty, vládu, která jim chce uloupit peníze z penzijního systému do privátních fondů, která na boj proti korupci nasadila paní Karolinu Peake, která znovu zavedla již jednou zrušené anonymní akcie a která, jak se dnes ukazuje, si zapomněla přečíst dokonce i základní zákon o střetu zájmů.

Václav Klaus ve svém vystoupení řekl, že za současné problémy nemohou ani tak vlády současné, zřejmě Nečasova a Topolánkova, ale ty minulé, sociálně-demokratické, které nezodpovědně rozdávaly.

To mi připadá trochu chucpe. Václav Klaus tady vyhrál naposledy volby v roce 1996. V roce 1998 se mu vláda úplně rozsypala a Klaus vlastně utekl od spravování státu v situaci hluboké ekonomické stagnace. Dnes se situace opakuje, pravicové vlády znovu dovedly Českou republiku do ekonomického propadu. To už by mělo být skoro k zamyšlení, jestli pravicoví soudruzi nedělají něco špatně. Rozhodně si tu pravice nestojí tak, že by měla někomu rozdávat knížecí rady jak lépe vládnout. Za vlády sociální demokracie se zvedl výkon ekonomiky z té Klausovy nuly na zhruba pět procent, a když v roce 2006 odešla sociální demokracie do opozice, tak jsme měli naprosto minimální dlouhodobý dluh a deficit pod 3 procenty Maastrichtu. Reálné mzdy rostly, investovalo se do vědy, výzkumu i školství. Nebylo se za co stydět. Ostuda je to v porovnání s našimi sousedy až dnes.