Nejvyšší soud vydal v kauze „justiční mafie“ konečný verdikt, jenž je závazný i pro Vrchní soud a jehož podstatou je, že nyní můžeme říci, že Renata Vesecká, Pavel Němec, Pavel Kučera a spol. tvoří justiční mafii. Máme tedy potvrzeno, že v kauzách Čunek, katarský princ a zřejmě i dalších tato parta podnikala řadu kroků, které ve svých důsledcích vedly k zastavení trestního stíhání. Důvody mohly být rozmanité. V případě Jiřího Čunka platí známá věta soudce Kučery: Když jde o stabilitu vlády, musí jít spravedlnost stranou. Co to bylo v případě jiných kauz, můžeme jen tušit. V každém případě zastavování trestních kauz se mezitím v této zemi stalo nesmírně populární a od těchto prvních krůčků pana Němce a paní Vesecké už dnes umíme zastavit stovky kauz najednou.

Amnestie prezidenta republiky z 1.ledna páchne po podobném soudku. Takové grandiózní dílo - a nikdo se nechce přihlásit k autorství! Tvůrce ale určitě nebude daleko. Nedávno Václav Klaus navrhl do funkce zástupkyně ombudsmana Renatu Veseckou. Vypadá to, že metody Renaty Vesecké našemu prezidentovi vyhovují. Náš prezident je zřejmě s justiční mafií jedna ruka. Princip amnestie je přitom úplně stejný jako princip metody práce justičních mafiánů Renaty Vesecké a Pavla Němce – jde o zastavení trestního stíhání. No nevyužijte to!

Amnestie prezidenta Klause je zatraceně vážná věc. Znamená propuštění desítek, stovek stíhaných z vážných zločinů, dopadá do životů tisíců obětí a poškozených. Není možné, aby prezident tajil, kdo je jejím autorem. Proto jsem na základě zákona č.106/1999 Sb. písemně požádal, aby mi sdělil, kdo amnestii v jeho úřadě vypracoval. Ze zákona má na odpověď lhůtu 15 dní.

Hrad zatím jména tají s poukazem, že by se na dotyčného snesl hněv a mohl být lynčován. Tomu lze sotva rozumět. Výklad hradních pochopů přece je, že amnestie je aktem milosrdenství. Za milosrdenství v této zemi přece nikdo nemůže být lynčován. Chtěl bych Hrad ujistit, že nedáme pokoj, dokud jména prezidentových spolupracovníků nezjistíme.

Odchody Václava Klause nás totiž v této zemi stojí příliš mnoho peněz. Když odcházel z premiérské funkce v roce 1997, zanechal nám tu po éře divoké privatizace a tunelování bank 500 miliard dluhů, se kterými se pak musely vypořádat příští vlády. Jeho další blížící se odchod hrozí podobným dluhem, který také může narůst na stovky miliard. A zase to budeme platit všichni. Je to stejné jako tehdy. Kdo si co nakradl, tak mu to má zůstat. Podobně jako v tombole slavného Formanova filmu Hoří, má panenko!, když se na chvíli v sále zhaslo. Klausova amnestie je také takové zhasnutí. Jde o to, aby se včerejší lupiči nemuseli zítra bát.

Proto potřebujeme vědět, kdo na téhle amnestii pracoval. Kandidátů je pěkná řada. Známí borci justiční mafie jako Renata Vesecká, Pavel Kučera a Pavel Němec či právní poradci prezidenta Karel Muzikář, Milan Kindl. Nejde samozřejmě o takové přicmrndálky jako je Ladislav Jakl nebo Zdeněk Koudelka, ale o hlavní architekty, kteří pracovali i s potřebnými kontakty.

Tak sem s těmi jmény!