Tak nám v Bruselu zkrouhli peníze pro Českou republiku. S Bulhary a Rumuny jsme spadli z lopatky. Proč asi? Nelze než poblahopřát české diplomacii a umu premiéra Nečase. Nejlepší kousek, který jsme sehráli, bylo vstoupení ČR do klubu přátel koheze, ve kterém se bojovalo za navýšení kohezních fondů, a zároveň jsme vstoupili do klubu, který brojil proti kohezním fondům a volal po úsporách. Prosluli jsme dokonce jako odpůrci sociálního fondu. No a tak jsme si naběhli na vidle. Byli jsme jediní, kteří se přidali k těm nejsilnějším a žádali utahování opasků. Není divu, že po nás nyní chtějí, abychom to tedy předvedli.

A co dělají naši přátelé – náš velký druh Velká Británie? Nebojte se o ni. Velká Británie si svůj rabat a své výhody uchová. Bohužel Británie sice vítězí, ale nás se nějak zapomněla zastat. Takže zůstáváme s rukama prázdnýma a očima pro pláč.

Česká vláda sklízí zasloužené plody své kravské politiky. V debatách, jejichž cílem bylo řešit současné problémy EU, jsme se odmítli účastnit čehokoliv. Odmítli jsme Pakt euro plus, odmítli jsme fiskální dohodu, odmítáme nyní bankovní unii. Dalo se čekat, že přijde náraz. Politika černého pasažéra končí tím, že pokud vás z autobusu rovnou nevyhodí, tak vás budou maximálně trpět někde na zadním sedadle.

Nepochybuji, že po tom našem křiku nakonec Van Rompuy a Evropská unie nějakou almužnu přihodí – nám, Bulharům, Rumunům. Tak se to dělává i těm posledním. Vyhrožování premiéra Nečase vetem je ovšem směšné. Náš premiér pouze haraší zbraněmi, které ve skutečnosti použít nemůže. Máme pouze tu sílu, kterou máme. Úměrně tomu, jak nemožně se v Evropě chováme, úměrně tomu, jak nevyjednáváme, nedokážeme si vytvářet spojence, jsme dnes v evropské společnosti takoví chudinkové – nesrozumitelní, dubiózní. Otloukánci z vlastního přičinění. Jsme dnes v Evropě člen, na jehož názor se nečeká, na jehož názor není nikdo zvědavý.