Na koho Langer uhodí příště?
Při nedávné volbě prezidenta to byl právě Ivan Langer, který byl viděn v rozhovoru s Evženem Snítilým krátce před tím, než se na Pražském hradě poslanec Snítilý zhroutil. A podívejte - vzápětí nám jeho blízký spolupracovník, nyní novopečený ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů potvrzuje, že disponuje nějakými informacemi právě o tomto poslanci.
Jak je možné, že má Pavel Žáček tyto informace tak pohotově k dispozici?
Jakým právem sděluje veřejně tato fakta?
Má být toto do budoucna role ředitele Ústavu?
Budeme se takto vždy v pravou chvíli, v někým dobře vybraný pravý okamžik, dozvídat údajná kompromitující fakta?
Provádí snad pan Žáček nějaká speciální šetření, která se týkají poslanců a politiků?
Když pan Žáček tak rychle ví, co je zrovna třeba vědět, znamená to, že vede cílené vyhledávání na určité osoby?
A kdo to po něm chtěl?
Chce to po něm rada Ústavu nebo Ivan Langer?
Není možné věřit tomu, že to vše je jen náhoda. Nelze věřit, že pan Žáček byl náhodou dotázán a náhodou se Evženem Snítilým zabýval, náhodou bylo pro něj právě toto jméno zajímavé.
Jsem rád, že poslanci sociální demokracie při schvalování zákona o Ústavu pro studium totalitních režimů na protest opustili jednací sál. Ukazuje se, jakou hrubou chybou bylo, že český parlament schválil existenci Ústavu, který se ocitl pod vlivem jedné politické strany a který může být využíván proti současným opozičním politikům.