Vyhraje volby ten, kdo bude nejhlasitěji křičet, že ostatní jsou lháři, že kradou a podvádějí? Šéf hnutí ANO Andrej Babiš vypadá, že právě to chce. Je to jeho volba.

Kauza Čapí hnízdo mě nebaví. Štve mě. Ale z jiného důvodu než Andreje Babiše. Za jakých okolností šlo padesát milionů z evropských fondů na tento „nejlepší projekt, který vymyslel“ (jak o tom sám na kameru mluvil), ať vyšetřují policisté a státní zástupci. Politici do vyšetřování zasahovat nemají, což platí i pro ministra spravedlnosti za ANO Roberta Pelikána. Kolik svateb, oslav a mejdanů si tam Andrej Babiš uspořádá, ať zase počítají média.

Mě trápí, že Babišovy soukromé problémy zastiňují rozdíly v programech, které chceme hájit. Na rozdíl od Andreje Babiše jsem prožil pestrý život bez stříbrné lžičky přirostlé k ústům. Dělal jsem na stavbě, po revoluci učil na vysoké škole a získal jsem snad i nějaké politické zkušenosti. Proto vím, že vztek či fňukání sice lidi zaujme, ale sotva přebije jejich vůli zlepšit vlastní životy. I když mi Andrej Babiš neustále předhazuje OKD, tak jsem to byl já, ne on, kdo stál u soudu tváří v tvář dalšímu byznysmenovi, Zdeňku Bakalovi.

I v letech, kdy jsem neseděl ve vládě, jsem za svoji prioritu pokládal zastavení odlivu obyvatel z Moravskoslezského kraje.

Proto je třeba důležité při restrukturalizaci hornictví našlapovat opatrně, s vědomím zodpovědnosti státu a bez hazardu spojeného se soukromým kapitálem.

Vím, že lidé chtějí nejen pracovat, ale i bydlet či dýchat čistý vzduch. Kdybych dělal u nás na Ostravsku jen show, lidé by se ke mně otočili zády už před dávnými lety.

Jak ale Andrej Babiš vysvětlí, že jeho firmy pomohly v zemi rozšířit nešvar nízkých, dumpingových mezd, vyplácených zhusta zahraničním pracovníkům z Ukrajiny, Rumunska a dalších východních zemí?

Tady nejde o jednoho chirurga z Oděsy nebo o pár šiček z Ukrajiny, o nichž mluvil ve čtvrteční MF DNES, ale o ubytovny ve Vodňanech a okolí napěchované námezdními cizinci, kteří za pár šušňů dělají práci, kterou by čeští zaměstnanci chtěli normálně zaplatit.

Zatímco sociální demokraté prosazují za důstojnou práci důstojnou mzdu, předseda politického hnutí ANO se řídí zásadami „účel světí prostředky“ a „košile bližší než kabát“.

Proto moje obavy o osud zdravotnictví, do něhož před časem vtrhl miliardář Babiš jako zima do Krušnohoří. Jsem dost starý na to, abych chápal zákonitosti trhu. Byznys je byznys a peníze dělají peníze. Každý pocházíme z nějakého prostředí a každý prosazujeme nějaké zájmy.

Ať se ale potom Andrej Babiš netváří jako spasitel rozkradeného státu. Pokud něco Českou republiku oslabovalo už od časů Klausovy ekonomické transformace, byly to úzké vazby byznysových špiček, k nimž Andrej Babiš patřil, na politiky. Stát slábnul, byl vysáván a chřadnul.

Mým cílem je dát stát do pořádku – ovšem ne jako rodinnou firmu, ne jako součást holdingu, ale jako stát, který je věcí veřejnou. Bez zpoplatněného zdravotnictví, bez zpoplatněného školství, bez kšeftování s penzemi, bez vytlačování poctivé práce českých rukou levnou pracovní silou z Východu. Naopak s fungujícími veřejnými službami, které jsou dostupné všem. Vždyť i babička z hor nebo kluk z nemajetné rodiny si zaslouží špičkovou zdravotní péči, aniž by se na ni museli zadlužit.

Nebo jiný příklad. Statistiky říkají, že čtyřicet procent lidí má problém zaplatit mimořádné výdaje. Proto je nutné zvyšovat minimální mzdu, i pod tlakem státu. Nesouhlasím s názorem, který Andrej Babiš vyslovil v televizi – že co se týče minimální mzdy, „bylo by nejlépe, kdyby si tyto věci domluvil zaměstnavatel se zaměstnancem, a stát by do toho neměl vůbec mluvit“.

Že chceme rychlou dopravu a husté dálniční sítě či spravedlnost, na niž dosáhnou všichni, podepíšeme všichni. Kdy ale Andrej Babiš místo útoků na druhé vysvětlí nedodělky ANO v resortech, které čtyři roky spravovalo a na nichž vystřídalo ministry, kteří popírali práci svých stranických kolegů? Slibovat Andrej Babiš umí, jenže práce často stojí.

Nechci soutěžit v mletí pantem. Chci se bavit o věcných tématech. Rád bych Andreje Babiše vyzval k odložení boxerských rukavic a k debatě, kde nepadne ani jedna urážka, ani jedna výčitka a kde se budeme držet jen našich představ, jak dál s touto zemí.

Pochybuji ale, že by na něco takového přistoupil. Věcně se totiž bavit nedokáže. A že to poškozuje Českou republiku, k jejímž předním politikům už čtyři roky patří, mu zjevně nevadí.


MF DNES 15.9.2017