Velmi tvrdě vystoupil včera večer v Poslanecké sněmovně známý americký fyzik Theodore Postol (profesor vědy, techniky a národní bezpečnostní politiky na Massachusetts Institute of Technology, nositel řady cen, jako je cena Leo Szilarda z roku 1990, cena Miliarda Rodericka z roku 1995 a Norbert Wiener Award z roku 2001).

Jeden z největších expertů na systém protiraketové obrany prohlásil na své pražské přednášce, že cítí potřebu se omluvit za americkou vládu, za to, jakým způsobem v České republice bylo manipulováno a mystifikováno veřejné mínění ve věci radaru, který tu chtějí Spojené státy umístit.

„Jsem velmi znepokojen, že představitelé mé země se zde pokoušeli manipulovat nepřesnými a nepravdivými informacemi. Jsem rozčilen, když zjišťuji, že ředitel naší Agentury pro protiraketovou obranu pan Obering zde říkal věci, o kterých stoprocentně musí vědět, že nejsou pravdivé a že vás vodí za nos. Pan Obering nesmí jen tak odejít do důchodu, pan Obering se bude muset zodpovídat z toho, jak poškodil jméno Spojených států ve světě.“

Theodor Postol mluvil o tom, že má v úctě americké vojáky, že si váží řady lidí v amerických ozbrojených silách, ale že naprosto nesouhlasí s tím, jak se projevuje a působí MDA – Agentura pro protiraketovou obranu v USA. Podle něj je to naprosto specifická organizace, která v roce 2000 pod patronací Donalda Rumsfelda získala zcela mimořádnou pozici a při své činnosti se úplně vymkla z režimu, kterému se musí podřizovat většina ostatních vojenských a vědeckovýzkumných projektů ve Spojených státech.

Podle něj existuje několik hlavních informací, které nám v České republice od našich amerických partnerů nebyly sděleny. Především bylo naprosto zavádějící mluvit o tom, že v Česku budovaný radar je namířen proti Íránu, a přitom tajit, že plánovaný radar nemá pro tento účel požadovaný dosah. Zatímco se nám tvrdilo, že dosah radaru je 4,5 tisíce kilometrů, v některých materiálech bylo uváděno 2,5 tisíce kilometrů, ve skutečnosti je dosah plánovaného radaru pouze 600-800 kilometrů.

Debata, která se tu vedla o hrozbách ze Severní Koreje a Íránu, byla tím pádem úplně nesmyslná a snadno vyvratitelná jednoduchým fyzikálním výpočtem. Po vládě a vládních odbornících bychom asi takový výpočet sotva mohli chtít. Širší odborná veřejnost se ale snažila udělat si v těchto výpočtech jasno. Naši odborníci ovšem počítali marně, protože jim byly poskytnuty nepravdivé údaje. Navíc americká reprezentace poskytla České republice klamné informace o íránské hrozbě. Podle profesora Postola ani veřejné zdroje, ani tajné služby nenaznačují informace, že by existovala bezprostřední hrozba íránských raket pro Evropu (to platí i pro blízkou budoucnost). Podle Postola všechny rakety, kterými disponuje Írán nebo Severní Korea dramaticky zaostávají za podobnými nosiči v USA nebo v Rusku. Íránské rakety jsou třikrát hmotnější a větší, protože Íránci podobně jako Severokorejci nezvládají miniaturizaci těchto zařízení, která mají obecně nízkou technickou úroveň a malý dolet.

Za politováníhodnou lež Postol pokládá tvrzení, která jsou nám předkládána, že Írán vyvíjí rakety, které budou schopny doletu dva až tři tisíce kilometrů. Problém je v tom, že tohoto cíle budou schopny dosáhnout pouze bez příslušné zhruba tisícikilogramové nukleární nálože. S takovouto náloží nejsou schopny íránské nebo severokorejské rakety doletět o moc dále než tisíc kilometrů. Když nám američtí představitelé uváděli ony tisíce kilometrů, snažili se nás samozřejmě vystrašit. Podle Postola jde o příklad hrubé manipulace s veřejným míněním, pokud se uvádí dolety raket, které letí bez odpovídající nukleární nálože, jakoby naprázdno. Takové “slepé“ rakety by se totiž sotva někdo bál.

(Jen pro upřesnění: U mezikontinentálních balistických střel se konvenční nálož nikdy neuvažuje, protože na vícestupňovou raketu se samozřejmě nevyplatí umisťovat pouze konvenční nálož.)

Bylo toho samozřejmě více, co zaznělo v přednášce profesora Postola. Zajímavá byla např. informace, že stejně tak je nepravdivé, když se mluví o deseti antiraketách (interceptorech) umístěných v Polsku, protože ve skutečnosti jde o deset sil, ve kterých každé silo obsahuje čtyři rakety a každá raketa ještě může mít několik válečných hlavic.

Obvinění, která zazněla z úst uznávaného amerického vědce jsou mimořádně vážná a sotva se dají odbýt tak, jak to učinil premiér Topolánek, který na tiskové konferenci nad nimi mávl rukou a řekl, že ho vůbec nezajímá, pokud někdo jako pan Postol si sem přijel udělat vánoční nákupy.

Vládní koalice se určitě bude příští týden pokoušet zařadit na program sněmovny schvalování radarových smluv. Tuším, že panu premiéru Topolánkovi je možná úplně jedno, jaký má být dosah radaru a jaká je reálnost hrozeb, o kterých se mluví, že proti nim má být radar instalován. Ale teď tu padla vážná obvinění z úst významného amerického vědce, která nelze ignorovat, protože zásadně zpochybňují smysl a funkčnost celého projektu a potvrzují podezření, že systém protiraketové obrany pouze vytváří zlou krev, snižuje důvěru a bezpečnost střední Evropy a nepřináší žádnou přidanou hodnotu.