Vládní koalice ve sněmovně odmítla jednat o okolnostech odvolání JUDr. Adama Bašného z funkce vedoucího oddělení Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Poslanci koalice se odmítli zabývat situací ve státním zastupitelství a české justici. Nikdo neřekl proč. Prostě hlasovali proti a projednání tohoto bodu odmítli.

Příslušní ministři i premiér pouze mlčeli. Vypadalo to, jakoby se jich situace v justici vůbec netýkala. Ale tak to není. Za to, co se děje v policii i na státních zastupitelstvích nese vláda přímou odpovědnost. Nese odpovědnost za stav, nad kterým si státní zástupce Bašný dovolil toliko hlasitě povzdechnout. Pan Bašný neudělal víc, než že si jen veřejně posteskl na prosincové konferenci o transparentnosti české justice, že „kauza Jiřího Čunka vytvořila vážná podezření na manipulaci a politické ovlivňování justice v České republice“. Doktor Bašný si vlastně postěžoval, že v jeho profesi člověk nemůže vždy konat svou práci a byl za to svým nadřízeným panem Křivancem odvolán z funkce.

(Krajský státní zástupce pan Křivanec nechal pana Bašného nahlédnout do dopisu, který mu poslal pražský vrchní státní zástupce pan Rampula, v němž ho vlastně vyzval, aby s panem Bašným vzhledem k tomu, co veřejně prohlásil, udělal pořádek.)

Na co si to vlastně postěžoval pan doktor Bašný? Nešlo mu o nic víc, nic míň než o dodržování principu, který je od nepaměti jedním z pilířů právního státu. Nalezli bychom ho už ve slavných čtyřech artikulech pražských z roku 1420. Jedním z bodů tehdejší dohody mezi Pražany a Tábority byl požadavek, že „smrtelné hříchy musí být trestány“. Dnes by se to dalo přeložit tak, že státní zástupce musí stíhat trestný čin, o kterém se dozví. Jakmile prostě zjistí, že byl někde spáchán trestný čin, tak ho musí stíhat. A musí takové činy stíhat ať je spáchal kdokoli, ať to byl člověk bohatý nebo chudý, ve vysoké funkci nebo prostý občan. Všem se musí měřit stejně, protože zákon musí platit pro všechny stejně. V tom je základ spravedlnosti a práva. Pan Bašný neudělal víc, než že to v obecné podobě připomněl.

Taková drzost pane Bašný! Jako byste zapomněl kolik lidí už bylo znásilněno v kauze Jiřího Čunka. Tenhle případ už poznamenal kariéru pěti státního zástupců, vedl k odvolání a šikanování vyšetřovatelů a policistů, prostě každého, komu se nelíbil postup Nejvyšší státní zástupkyně paní Vesecké a jejích přisluhovačů jako je pan Černovský, Grygárek, Coufal, Salichov a další.

Pan Bašný se stal jen mluvčím těch státních zástupců, kteří pokládají situaci za neúnosnou. Nejde přitom jen o kauzu Jiřího Čunka, která byla opravdu těžkým úderem důvěryhodnosti české justice. Teď už jde i o to, jaký typ státního zástupce se bude v této zemi do budoucna prosazovat. V Olomouci můžeme dnes názorně vidět, jak funguje takové nově dosazené poslušné vedení státního zastupitelství. Olomoucké vrchní zastupitelství původně vedl pan Ivo Ištván, který byl právě v souvislosti s kauzou Jiřího Čunka odvolán. Jeho náměstek pan Igor Stříž pak sám odstoupil. Pana Ištvána nahradila ve funkci vrchního státního zástupce paní Hojovcová, pana Stříže nahradil Martin Suchý. Neuplynulo mnoho vody a už máme v Olomouci podezření na ovlivňování výkonu práce státních zástupců. Jedná se o případ vyšetřování vedoucích pracovníků Union banky. Pan Martin Suchý sdělil příslušnému státnímu zástupci, který měl dozor nad vyšetřováním Radovana Vávry a osmi dalších pracovníků Union banky, aby na pět z nich obžalobu nepodával.

Co nám to v Olomouci vyhřezlo? Když se jednou Čunkem začalo, tak to hned zřejmě neskončí. Trestní věci se nemusí dávat k soudu a trestní stíhání zástupce protekčně zastaví. Co na tom, že pan Suchý žádná podobná doporučení ani procesní návrhy podle zákona podávat nesmí. Vávra je asi také vlivný jako Čunek. A tak nezáleží na tom, kolik je proti němu důkazů. Zapomeňme na to, že k posouzení viny jsou v právním státě soudy. Zapomeňme na to, že platí zásada, že v pochybnostech musí státní zástupce obviněného žalovat a až soud ho může viny zprostit. Ve státním zastupitelství se nám vytváří justiční mafie, která funguje podle jiných zákonů.

Ve státním zastupitelství máme dnes ve vrcholných funkcích takové státní zástupce, kteří jsou ochotni zřejmě zapomenout na to, že spravedlnost neexistuje, pokud si nejsou všichni před zákonem rovni. Jak to řekl doktor Kučera, místopředseda Nejvyššího soudu, „nezávislost justice musí jít stranou, pokud je v sázce stabilita vlády“.

Ale nemá cenu žehrat jen na státní zastupitelství, vinna je totiž především vláda. Vláda, kvůli které se ohýbá zákon. Vláda, která vyhledává servilní typy a instaluje je na vrcholných funkcích. Vláda, která umisťuje na nejodpovědnější místa služebníky jako je vrchní státní zástupce pan Rampula, nebo jeho náměstek Libor Grygárek. Jak může vláda instalovat do vysoké funkce takového člověka, jako je pan Grygárek, který byl prokurátorem socialistické prokuratury od roku 1985. Marně ombudsman Otakar Motejl protestoval, že to je člověk, který se dopustil věcí, jež nesmějí být zapomenuty. Především neměla být zapomenuta jeho mimořádná úslužnost a servilita k tehdejšímu socialistickému vládnímu režimu. Pan Grygárek se 21. srpna 1989 dobrovolně podílel jako prokurátor na vyvážení demonstrantů z Václavského náměstí do lesů za Prahu. Jak to, že to nikomu nevadí? V roce 1994 se stal znovu vrchním státním zástupce v Praze, aby byl po dvou letech odvolán právě z podezření na politické ovlivňování některých trestních kauz (šlo např. o aféru lehké topné oleje, případ bratří Helbigů či kauzu Harvardské fondy Viktora Koženého). Tehdy musel odejít, ale teď byl znovu povolán do služeb na vysokou funkci. Včerejší poslušnost a servilita se dnes zase hodí. Ivanu Langrovi se zřejmě velmi zamlouvá tahle úslužná mentalita. Pana Grygárka si přál ve funkci vrchního státního zástupce v Praze. Ale to by byl příliš velký skandál. Tak je alespoň náměstkem a dobře tam pracuje jak vidíme.

Je naprosto nedostatečné, že pan ministr Pospíšil odvolal pana Křivance za jeho postup vůči Adamovi Bašnému. Ministr Pospíšil si jen uvědomil, že se překročila určitá mez. Proti odvolání Bašného se postavila soudcovská unie, unie státních zástupců a další organizace. Tak bylo nutné kousek couvnout. Ale to je málo. Případ doktora Bašného ukazuje dál. Ukazuje na to, jak vážná je situace ve státním zastupitelství a v policii. Ukazuje na nevěrohodnost a nedůvěru, kterou dnes cítí veřejnost vůči justici. Na případ Jiřího Čunka nelze jen tak zapomenout a nelze od něho odejít. Dřív nebo později se budou muset zodpovídat ti, kteří přispěli k pošlapání zákonnosti.

Vzhledem k nastupující ekonomické krizi dnes nejdeme do lehkých časů. Vláda má obrovskou odpovědnost za rostoucí nedůvěru vůči soudům, státnímu zastupitelství a zjednávání práva v naší zemi. Nikdo jiný se dnes nemůže pokusit situaci změnit. Tím spíš, že vláda sama poměry v justici vážně pokřivila. Státní zastupitelství se dnes samo z téhle situace nedostane. Jako se baron Prášil sám za cop nemohl vytáhnout z bryndy, do které spadl. Nejvyšší státní zástupkyně zvolila servilitu a porušení zákona a dnes už pro ní není cesta zpátky. Teď už hájí jenom svůj zájem a nedá se od ní nic lepšího čekat. Jediný, kdo může zahájit cestu k nápravě je vláda. Pokud vládní koalice znemožnila debatu v Poslanecké sněmovně o těchto věcech, nese na sobě o to větší odpovědnost. Nepochybuji o tom, že dříve či později všechny tyto otázky budou stejně otevřeny!