O odchodu Mirka Topolánka by se dalo mluvit, kdyby vystoupil na tiskové konferenci a řekl – rezignuji a končím. To se ale nestalo. Viděli jsme zhrzeného Mirka Topolánka, který mluvil o podmíněné rezignaci s tím, že rezignaci musí potvrdit výkonná rada ODS 12. dubna. Pak předá pravomoci Petrovi Nečasovi do volebního kongresu. Takže Petr Nečas bude předsedou ODS z pověření Topolánka a výkonné rady.

Topolánek neodstoupil podle stanov ODS. Údajně Topolánek to zdůvodňuje tím, že je nutné zamezit dvojkolejnému řízení strany Vodrážkou a Nečasem. Pravda je spíše taková, že 1.místopředseda je – a na tom se shodne Topolánek s Nečasem i svými kritiky - pro funkci nepoužitelný. Navíc je reprezentantem velmi nepopulární pražské organizace vedené Pavlem Bémem. Ale moc přehledné toto řešení není. Co to znamená předání pravomocí? Kdo bude podepisovat papíry, aby rozhodnutí byla právoplatná.? Je ODS neschopná napsat pořádné stanovy, vybrat si do čela kompetentní politiky, anebo – to spíš – obojí zároveň?

Ale důležitější je něco jiného. Důležité je, že Topolánek odchází a zároveň neodchází. Jednoznačné odmítl převzít vinu za současný stav ODS, řekl, že odchází ve chvíli, kdy preference strany stoupají a odchází zřejmě právě proto, že by ještě mohl ve volbách vyhrát. Jeho odchod je podle něj gól, který si ODS dává do vlastní branky. Zároveň řekl, že celou situaci znovu okomentuje po volbách. To je jasná hrozba: „až se ukáže, kam jste to beze mne dovedli, tak se vrátím.“ Ukazuje se, že ODS není sehraný tým, tak jak se tváří po kongresech nebo na tiskových konferencích, kde nastupuje v plné sestavě. Topolánek trpí hlubokou nedůvěrou ve zbylé členy vedení. Co tedy doposud ODS integrovalo? Úzké lobbyistické zájmy? Velrybářské sítě? Prvoplánová touha po moci? Pokud ODS ve volbách výrazně neuspěje, není vyloučeno, že Topolánek bude znovu kandidovat na předsedu ODS. Proto se nedá o žádném skutečném odchodu a změně v ODS skutečně mluvit.